ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1994.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1994/2016-2875
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce J. H. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. K 58/97, o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty, o dovolání konkursního věřitele CASPER CONSULTING a. s. , se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 269/55, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2015, č. j. 2 Ko 35/2013-2769, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. K 58/97-2727, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“), rozvrhl výtěžek zpeněžení konkursní podstaty úpadce tak, že pohledávka za podstatou věřitele „ČSSZ - Pražské správy sociálního zabezpečení“ (dále též jen „věřitel ČSSZ“) bude uspokojena v rozsahu 100 %, tj. ve výši 24 469 373 Kč (bod I. výroku), a že každá zjištěná (ve výroku uvedená) pohledávka zařazená do druhé třídy bude uspokojena do výše 0,536506 %, s tím, že k rozdělení bude použito 7 547 806,12 Kč, přičemž konkretizoval výši částek určených k vyplacení jednotlivým věřitelům (bod II. výroku). Dále uložil správci konkursní podstaty provést rozvrh do 30 dnů od právní moci rozhodnutí a podat o tom písemnou zprávu konkursnímu soudu do 60 dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku) a věřitelům uložil sdělit správci konkursní podstaty číslo účtu, na který má být platba zaslána nebo oznámit jiný způsob předání a převzetí příslušné částky (bod IV. výroku).
K odvolání Apston Capital, Ltd. (dále jen „věřitel A“) a CASPER CONSULTING a. s. (dále též jen „věřitel C“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání věřitele A (první výrok) a usnesení konkursního soudu potvrdil (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1/ Konkursní soud usnesením ze dne 4. června 2012 (č. l. 2550), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2012 (č. l. 2651), které nabylo právní moci dne 31. října 2012, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty.
2/ Podáním ze dne 25. března 2013 (č. l. 2705), doplněným podáním ze dne 11. června 2013 (č. l. 2721), navrhl správce konkursní podstaty rozdělení zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku podstaty tak, že po již provedeném uspokojení pohledávek za podstatou (odměny správce konkursní podstaty a zvláštního správce konkursní podstaty, hotových výdajů zvláštního správce konkursní podstaty, odměny za vedení účetnictví a soudního poplatku) bylo třeba ještě uspokojit pohledávku za podstatou věřitele ČSSZ ve výši 24 469 373 Kč a poté měla být k úhradě dosud neuspokojených pohledávek věřitelů druhé třídy v celkové výši 1 406 844 323,19 Kč rozvržena částka 7 547 806,12 Kč.
3/ Věřitel ČSSZ v podání ze dne 1. července 2011 sdělil, že za období od 16. února 1998, kdy byl prohlášen konkurs na majetek úpadce, do 31. října 2001, dokdy byl úpadce evidován jako organizace (tj. organizace zaměstnávající více než 25 zaměstnanců), vykazoval za úpadcem pohledávku v celkové výši 28 891 990 Kč.
4/ Pohledávku dokládal především „průběhem výpočtu úpadce (organizace) č. 19020077“ jako nedílnou součásti výkazu nedoplatků č. 8327/01 ze dne 26. června 2001, v němž je pohledávka vyčíslena na 28 891 990 Kč jako rozdíl mezi zaúčtovanými předpisy pojistného ve výši 59 680 657 Kč a přijatými platbami ve výši 30 788 667 Kč, a „průběhem výpočtu účtu úpadce (organizace) č. 19020077“ jako nedílné součásti výkazu nedoplatků č. 11560/01 ze dne 4. prosince 2001, v němž byla pohledávka vyčíslena na 28 877 199 Kč jako rozdíl mezi zaúčtovanými předpisy pojistného ve výši 60 045 008 Kč a přijatými platbami ve výši 31 167 809 Kč.
5/ V podání ze dne 14. prosince 2011 (č. l. 2469) věřitel ČSSZ sdělil, že s ohledem na to, že pohledávka za leden 1998 a část pohledávky za únor 1998 ve výši 4 356 049 Kč byly splatné před prohlášením konkursu, resp. se ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce staly splatnými, činila pohledávka za konkursní podstatou 24 535 941 Kč.
6/ Správce konkursní podstaty v podání ze dne 27. dubna 2012 (č. l. 2532) uvedl, že pohledávka věřitele ČSSZ byla o 61 777 Kč vyšší než v účetnictví úpadce, což je způsobeno tím, že věřitel do vyúčtování nepromítl dávky, jež mu úpadce vyplatil.
Na tomto základě odvolací soud – cituje §30 odst. 1, §31 odst. 2 písm. d/ a §32 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 1 Ko 552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 224 – především zdůraznil, že s ohledem na to, že konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů, nýbrž o tom konkursní soud rozhoduje v rozvrhovém usnesení, bylo nutné se i v této fázi řízení zabývat námitkou zpochybňující existenci pohledávky za podstatou věřitele ČSSZ.
K pohledávce samé uvedl, že byla doložena vykonatelným výkazem nedoplatků ze dne 4. prosince 2001, z něhož plynulo, že:
1/ Ke dni 26. června 2001 činila celková pohledávka věřitele ČSSZ vůči úpadci 414 484 064 Kč.
2/ Výše pohledávek za období od 27. června 2001 do 4. prosince 2001 činila 364 351 Kč.
3/ Penále pro neplacení pojistného (penále z celkové částky od prohlášení konkursu do 26. června 2001 a za období od 27. června 2001 do 4. prosince 2001) činilo 23 937 732 Kč, s tím, že tato částka nebyla součástí pohledávky za podstatou.
4/ Ke dni 4. prosince 2001 mělo být zaplaceno 438 786 147 Kč, bylo zaplaceno 379 142 Kč, dlužná částka celkem činila 438 407 005 Kč, z toho bylo předmětem vymáhání 200 165 043 Kč (šlo o částku přihlášenou do konkursu pro pohledávky vzniklé do dne prohlášení konkursu), a částka k úhradě tak celkem činila 238 241 962 Kč (438 407 005 Kč – 200 165 043 Kč).
5/ Zaúčtované předpisy po prohlášení konkursu činily 60 045 008 Kč, zaúčtované platby po prohlášení konkursu činily 31 167 809 Kč a dlužné pojistné za konkursní podstatou tak činilo 28 877 199 Kč (60 045 008 Kč – 31 167 809 Kč).
K tomu odvolací soud poznamenal, že věřitel C nezpochybnil správnost údajů obsažených ve výkazu nedoplatků. K námitkám poukazujícím na údajné rozporné údaje uváděné věřitelem ČSSZ v období let 2002 až 2006 odvolací soud uvedl, že tvrzení věřitele ČSSZ o tom, že „pohledávku neeviduje“, se vztahovalo k výši pohledávky za podstatou za období od 1. listopadu 2001, odkdy byl úpadce evidován jako malá organizace (tj. organizace zaměstnávající maximálně 25 zaměstnanců), jíž byl přidělen účet.
Uvedl-li správce konkursní podstaty v konečné zprávě, že „ani snížená částka neodpovídá pohledávce vykazované v účetnictví úpadce“, měl tím dle odvolacího soudu zjevně na mysli, že výše pohledávky věřitele ČSSZ za podstatou (24 535 941 Kč) ani po snížení učiněném věřitelem v podání ze dne 14. prosince 2011 neodpovídala údaji o její výši (24 469 373 Kč) obsaženém v účetnictví úpadce.
Podle odvolacího soudu proto správce konkursní podstaty navrhl a konkursní soud rozhodl o uspokojení pohledávky věřitele ČSSZ dle údajů obsažených v účetnictví úpadce, což bylo ku prospěchu věřitele C.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel C dovolání, které podle obsahu směřuje vůči jeho druhému výroku, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně rozhodl o otázkách, které doposud Nejvyšší soud neřešil, a to:
1/ „Je-li pohledávka za podstatou řešena, jako by správce konkursní podstaty byl dlužníkem takové pohledávky, znamená to, že zapodstatová pohledávka není podrobována přezkumu ze strany správce konkursní podstaty?“
2/ „Namítá-li věřitel, že pohledávka za podstatou je nulová, znamená to, že zpochybňuje pouze její výši, či je tím zpochybněna také její pravost? Lze skutkové tvrzení o nulové výši pohledávky po právní stránce posoudit jako zpochybnění pravosti pohledávky jako takové?“
K předestřeným otázkám dovolatel uvádí, že „odvolací soud se nesprávně vypořádal s otázkou toho, zda v případě tvrzení o nulové výši pohledávky je zpochybněna také pravost této pohledávky“. Podle dovolatele bylo „nesprávné, pokud odvolací soud naznal, že věřitel ‚nezpochybnil skutečnosti plynoucí z výkazu nedoplatků‘, a tedy podstatu pohledávky jako takové a dále se zabýval pouze výší pohledávky“.
Dovolatel dále míní, že „pohledávka tzv. za podstatou“ se vyznačuje tím, že ji není třeba do konkursu přihlašovat, má se tedy za přihlášenou a je uspokojována přednostně před ostatními pohledávkami, které musí být přihlášeny (§20 ZKV). Z §31 a §32 ZKV sice plyne, jaké pohledávky lze považovat za pohledávky za podstatou a v jakém pořadí mají být uspokojeny, avšak označená ustanovení neupravují postup správce konkursní podstaty při zkoumání existence takové pohledávky, „nota bene pokud jde o pohledávku vykonatelnou“. Podle dovolatele lze z §8 odst. 2 ZKV dovodit, že správce, který je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí, má rovněž povinnost přezkoumat pravost zapodstatových pohledávek, „nota bene takových, jejichž vznik nezpůsobil sám správce konkursní podstaty a o jejichž pravosti tedy nemůže být stoprocentně přesvědčen“.
Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007, (dále též jen „o. s. ř.“)]. K tomu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, neboť dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Na zodpovězení v dovolání formulovaných otázek nadto napadené rozhodnutí vůbec nespočívá.
K jednotlivým dovolacím námitkám lze v rovině zkoumané přípustnosti dovolání uvést následující.
K otázce ad 1/.
Napadené rozhodnutí nevychází z toho (jak se naznačuje formulací otázky ad 1/), že by snad správce konkursní podstaty nebyl povinen prověřit nároky věřitelů, kteří uplatňují pohledávky za konkursní podstatou podle §31 odst. 2 ZKV. Z toho, že se pohledávky za podstatou nepřezkoumávají na přezkumném jednání podle §21 a násl. ZKV, ještě neplyne, že by takové nároky měl správce konkursní podstaty bez dalšího uspokojit. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí naopak ozřejmil, jaké bylo stanovisko správce konkursní podstaty k uplatněné pohledávce věřitele ČSSZ, jakož i to, že do návrhu na vydání rozvrhového usnesení (shodně jako do konečné zprávy), správce konkursní podstaty zahrnul tuto pohledávku nikoli ve výši, ve které byla uplatněna věřitelem (24 535 941 Kč), nýbrž v částce 24 469 373 Kč, kterou pokládal za opodstatněnou (vycházeje z účetnictví úpadce).
K otázce ad 2/.
Jak patrno i z výše uvedeného shrnutí, odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně vypořádal s námitkami dovolatele proti pohledávce věřitele ČSSZ. Popsal, jakým způsobem uplatnil věřitel ČSSZ v konkursu svou pohledávku za podstatou, čím ji dokládal a jakým způsobem upravoval výši této pohledávky. Současně odvolací soud uvedl, proč pokládá dotčenou vykonatelnou pohledávku za opodstatněnou, přičemž vysvětlil rozpory, které se podávaly z dřívějších vyjádření věřitele ČSSZ k existenci a výši uplatňované pohledávky.
Odvolací soud se tedy v napadeném rozhodnutí nevyhnul posouzení „pravosti pohledávky jako takové“, jak se snad snaží předestřít dovolatel při koncipování této právní otázky. V odůvodnění napadeného se odvolací soud naopak vypořádal se všemi odvolacími námitkami.
K uvedenému zbývá dodat, že výhrady dovolatele proti pohledávce věřitele ČSSZ zůstaly i v dovolání toliko v obecné rovině. Dovolatel setrvává na svém tvrzení, že pohledávka věřitele ČSSZ „povahu zapodstatové pohledávky nemá“, aniž by jakkoliv konkretizoval, proč by pohledávka z titulu pojistného na sociální zabezpečení za dobu od prohlášení konkursu neměla být pohledávkou za konkursní podstatou dle §31 odst. 2 písm. d/ ZKV. Ani v dovolání dovolatel nevznáší žádné námitky proti výkazu nedoplatků ze dne 4. prosince 2001, jímž byla pohledávka podle odvolacího soudu doložena, stejně tak se nevypořádává s argumentem, že ve výši uvedené v rozvrhovém usnesení byla pohledávka věřitele ČSSZ vedena i v účetnictví úpadce.
Pro úplnost lze dodat, že součástí pohledávky za podstatou, která má být uspokojena podle rozvrhového usnesení, není penále pro neplacení pojistného na sociální zabezpečení za dobu do prohlášení konkursu (§33 odst. 1 písm. d/ ZKV).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu