ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3943.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3943/2016-253
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované JUDr. Janě Dudkové , advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 136/2008-211, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 136/2008-211, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/2007-32, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, pozemek o výměře 43 350 m², zapsaný u Katastrálního úřadu P. – m. na listu vlastnictví pro obec a katastrální území R. (dále též jen „sporný pozemek“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Dne 14. září 1984 byla mezi „Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a národním podnikem Naše vojsko – tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/19.90 – 29/84 (dále jen „první hospodářská smlouva“), kterou stát převedl na právního předchůdce úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením skladová plocha a železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání, že sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající organizace z důvodu probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku (vyznačená v pozemkové mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací.
2/ Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu ze dne 25. ledna 1990 (dále jen „druhá hospodářská smlouva“) uzavřenou mezi „Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a pozdějším úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu areálu – objektu 00 – 06 – 46 – RUZYNĚ (dále jen „Areál“), a to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení geometrického plánu předat bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku pozdějšímu úpadci. Do doby předání byl pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném rozsahu a ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu 1990.
3/ Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovanou.
4/ Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty úpadce.
5/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K 11/2003-540, vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila.
6/ Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Ministerstvo obrany.
Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k první hospodářské smlouvě uzavřel, že sporný pozemek nebyl „čsl. státem“ převeden na národní podnik Naše vojsko – tiskárna a tudíž následně pozdějšímu úpadci. Úpadce tak neměl nikdy ke spornému pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská smlouva. Podle soudu prvního stupně tak „právo hospodaření k předmětnému pozemku nebylo žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo (ani vlastnické či právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní podstaty k zápisu sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce“.
Námitkou, že sporný pozemek nemůže být podle §43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku státu“), předmětem konkursu, se soud prvního stupně nezabýval, když žalovaná neprokázala, že úpadci ke spornému pozemku svědčí jakékoliv právo.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, na „vyloučení pozemku o výměře 28 797 m²“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí odvolacího soudu.
První rozsudek ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že sporný pozemek je „napaden“ nároky restituentů, které dosud nebyly zamítnuty (a proto nemůže být sepsán do soupisu konkursní podstaty), k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/2009-86, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnost, že správce konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (§68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „ZKV“), sama o sobě nezakládá právo třetích osob, jež by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty.
Druhým rozsudkem ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/2008-132, odvolací soud, poté co usnesením ze dne 5. září 2012 připustil změnu žaloby tak, že ze soupisu konkursní podstaty úpadce se vylučuje pozemek o výměře 28 797 m 2 , změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „žaloba na vyloučení pozemku o výměře 28 797 m 2 se zamítá“. Odvolací soud vyšel z toho, že došlo k převodu správy národního majetku na základě první hospodářské smlouvy obsahující „jakousi odkládací podmínku“, která byla splněna. Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 29 Cdo 166/2013-180, když dospěl k závěru, že v první hospodářské smlouvě nebyla sjednána žádná odkládací podmínka (šlo o pouhou deklaraci úmyslu uskutečnit převod správy v budoucnu) a dále, že smlouvy o převodu národního majetku nebylo možné uzavírat se závazkem budoucího převodu do správy jiné státní organizace. Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud dále upozornil odvolací soud, že výměra sporného pozemku nečiní žalobkyní uváděných 28 797 m 2 , nýbrž 22 707 m 2 (a takto je pozemek i zapsán v soupisu majetku konkursní podstaty).
Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel dále z toho, že:
1/ V příloze č. 2 první hospodářské smlouvy vázaly strany realizaci převodu sporného pozemku na dokončení investiční výstavby na sporném pozemku a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu. Podle „bodu 2 přílohy této smlouvy nelze převést do správy přejímající organizace (národní podnik) sporný pozemek, neboť na její části probíhá investiční výstavba, bude však dočasně užívána přejímající organizací vyjma objektu XI a XVII (pozemky nejsou v seznamu převáděných budov a pozemků uvedeny) s tím, že po dokončení investiční výstavby a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu bude převod správy realizován (bod 1), zároveň však v bodu 3 se přejímající organizace zavázala umožnit přístup předávajícímu do objektů II, XI a XVII, v jehož správě tyto objekty zůstávají“.
2/ Podle zakládací listiny pozdějšího úpadce ze dne 23. června 1989 (dále jen „zakládací listina“) přešel na pozdějšího úpadce 1. července 1989 veškerý majetek, práva a závazky zanikající výrobní hospodářské organizace Naše vojsko, tiskárna národní podnik.
3/ V zápisu z 20. prosince 1989 o jednání o předání Areálu do práva hospodaření pozdějšího úpadce jako součásti jeho kmenového jmění (dále jen „zápis ze dne 20. prosince 1989“) bylo dohodnuto předání jednotlivých pozemků Areálu vyjma v čl. 1 vyjmenovaných pozemků včetně části sporného pozemku.
4/ Cílem druhé hospodářské smlouvy bylo majetkoprávní uspořádání pozemků Areálu. „Český stát“ se v ní zavázal na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu Areálu a předat pozdějšímu úpadci Areál vyjma konkrétních pozemků včetně sporného pozemku s tím, že do doby faktického předání Areálu je pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky Areálu ve stejném rozsahu, v jakém byly užívány k 1. lednu 1990.
5/ Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. listopadu 2008 plyne, že právo hospodaření k pozemku o velikosti 28 797 m 2 je zapsáno ve prospěch úpadce.
6/ V seznamu majetku konkursní podstaty je zapsán pozemek o výměře 22 707 m 2 . Tento pozemek vznikl na základě geometrického plánu č. 1726/03-2009 rozdělením původního pozemku o výměře 28 797 m 2 na pozemek o výměře 22 707 m 2 (dále též jen „Pozemek A“) a pozemek o výměře 6 090 m 2 (dále též jen „Pozemek R“).
7/ Dohodou o společném postupu ze dne 16. ledna 2012 se žalovaná dohodla s osobami uplatňujícími restituční nárok, že uplatňují restituční nárok k Pozemku R, který žalovaná uznává, a naopak neuplatňují tento nárok k Pozemku A.
Na tomto základě odvolací soud ve vztahu k Pozemku R uzavřel, že věcná legitimace k podání žaloby by svědčila pouze restituentům (kdyby žalovaná nadále trvala na zahrnutí tohoto pozemku do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce). Žalobkyně tak není věcně legitimována k podání žaloby na vyloučení tohoto pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty. Navíc tento pozemek není sepsán v konkursní podstatě, tj. není splněn další z předpokladů úspěšnosti vylučovací žaloby.
Ohledně Pozemku A odvolací soud uvedl, že právní předchůdce úpadce užíval tento pozemek k výkonu předmětu činnosti, když podle první hospodářské smlouvy objekty na sporném pozemku a sporný pozemek „nezůstaly na rozdíl od objektů II, XI a XVII ve správě předávající organizace a přejímajícímu předchůdci úpadce bylo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat“. Zakládací listinou pak převedl zakladatel na pozdějšího úpadce veškerý majetek, práva a závazky zanikajícího národního podniku a organizací, která jediná mohla podle §65 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, vykonávat k Pozemku A právo hospodaření, byl úpadce. Zakladatel jako ústřední orgán státní správy, v jehož výlučné kompetenci bylo řešit případné pochybnosti ohledně správy dotčeného majetku státu, projevil vůli, že právě pozdější úpadce bude k výkonu své činnosti využívat veškerý majetek spravovaný národním podnikem a tento majetek na něj převedl. Jiný subjekt, kterému by náleželo právo hospodaření s nemovitostmi, tu nebyl.
Uvedený závěr pak podle odvolacího soudu podporuje i zápis z 20. prosince 1989, v němž je sporný pozemek vyjmenován jako ten, který se předávat nebude (neboť již byl převeden v rámci založení pozdějšího úpadce), stejně jako druhá hospodářská smlouva, v níž je sporný pozemek zahrnut jako ten, který se po zhotovení a dodání geometrického plánu předávat nebude (neboť právo hospodaření již bylo převedeno při jeho založení).
Konečně, i kdyby existovaly pochybnosti, že „sporné pozemky nebyly vloženy do podnikání úpadce“ již při jeho založení, právo hospodaření k Pozemku A svědčí úpadci podle §65 hospodářského zákoníku (čl. 1 druhé hospodářské smlouvy věta poslední) a žalobkyni tak nesvědčí právo vylučující jeho zahrnutí do soupisu konkursní podstaty úpadce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v platném znění, tak, že rozhodnutí spočívá na zodpovězení otázky, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že právo hospodaření bylo úpadci převedeno v rámci jeho založení, což má plynout ze zakládací listiny a druhé hospodářské smlouvy. Z uvedených listin podle dovolatelky nelze k takovému závěru dospět, když „zakládací listina neobsahuje specifikaci nemovitého majetku, který nemovitý majetek je úpadce při výkonu své činnosti užívat“. Nelze pak dovodit přechod práv a povinností zanikající hospodářské organizace Naše vojsko, tiskárna, n. p. na pozdějšího úpadce, neboť tomuto právnímu předchůdci úpadce nesvědčilo ke dni vydání zakládací listiny právo hospodaření s danou parcelou. V tomto směru odkazuje dovolatelka na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci sp. zn. 29 Cdo 166/2013, které podle dovolatelky odvolací soud nerespektoval. Úpadci vzniklo zakládací listinou pouze právo užívání majetku, nikoliv právo hospodaření, které mohlo vzniknout pouze na základě platné hospodářské smlouvy. Sporný pozemek tak nemohl přejít na úpadce a zůstal i nadále „v právu hospodaření“ žalobkyně.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s její námitkou zániku (promlčení) práva „žalované“ na splnění povinnosti vyplývající z uzavřené hospodářské smlouvy. Právo úpadce na převod správy majetku podle dovolatelky zaniklo podle §130 hospodářského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 103/1990 Sb., a to ve lhůtě jednoho roku od podpisu příslušné hospodářské smlouvy, což bylo buď dne 11. září 1985 nebo dne 25. ledna 1991.
Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, že „převod“, který provedl úpadce na základě geometrického plánu č. 1587-207/2007, je plněním bez právního důvodu. Odvolací soud měl v tomto směru vzít v potaz vznesenou námitku promlčení, z čehož plyne, že právo na převod parcely mohlo být realizováno pouze se souhlasem žalobkyně a nikoliv proti její vůli.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §65 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 (účinném ke dni podpisu první hospodářské smlouvy) národní majetek spravuje zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží (odstavec 1). Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má určitý národní majetek spravovat, rozhodne nejbližší orgán společně nadřízený organizacím, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společně nadřízený orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí na žádost některého z nich (odstavec 2).
Podle §68 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 převody správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření mohou být prováděny jen ze závažných důvodů, zejména při reorganizacích, převodech výrobních programů, nebo jde-li o majetek přebytečný nebo neupotřebitelný. Takové převody se provádějí hospodářskými smlouvami o převodu správy národního majetku (§347) nebo opatřeními nadřízených orgánů. Tato opatření musí mít stejné podstatné náležitosti jako hospodářské smlouvy o převodech správy národního majetku (odstavec 1). Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech se majetek přebytečný nebo neupotřebitelný převádí v rámci obvyklého hospodaření (odstavec 2).
Podle §71 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 státní socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, který má ve správě a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k užívání jiné socialistické organizaci (§348) [odstavec 1]. Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy (odstavec 2).
Podle čl. II bod 1. zákona č. 98/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1988; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. červencem 1988 se však řídí dosavadními předpisy.
Podle §65 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 1990 (účinném ke dni vydání zakládací listiny a podpisu druhé hospodářské smlouvy) právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží (odstavec 1). Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má k určitému majetku vykonávat právo hospodaření, rozhodne nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí na žádost některého z nich (odstavec 2).
Podle §68 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 1990 převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí hospodářskými smlouvami (§347). Prováděcí předpis může stanovit pro státní organizace podmínky, za nichž může být převod proveden, a případy, kdy lze převod provést opatřením řídících orgánů. Pokud jde o státní podniky, může tak učinit jen pro případy, kdy jde o převody práva hospodaření k nemovitostem určeným územně plánovací dokumentací, popřípadě územním rozhodnutím pro investiční výstavbu jiných organizací a k pozemkům určeným pro individuální bytovou výstavbu.
Podle §71 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 1990 státní socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, ke kterému má právo hospodaření a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k užívání jiné socialistické organizaci (§348) [odstavec 1]. Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy (odstavec 2).
V rozsudku ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 3396/2007, Nejvyšší soud vysvětlil, že hospodářský zákoník zcela jasně rozlišoval několik druhů dispozic s národním majetkem. Šlo zejména o převod správy národního majetku mezi státními organizacemi při obvyklém hospodaření (§67), o převod správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření (§68), o převod národního majetku do vlastnictví jiných socialistických organizací než státních (§69), o odevzdání národního majetku do trvalého užívání jiným socialistickým organizacím než státním (§70) a o přenechání národního majetku do dočasného užívání jiným socialistickým organizacím (§71).
Při přenechání do užívání (ať trvalého nebo dočasného) nešlo o převod správy, neboť odevzdávající státní organizace zůstala i nadále správcem tohoto majetku, byť se tato správa určitým způsobem omezila (srov. obdobně 28 Cdo 3396/2007). Jinými slovy, při přenechání práva dočasného užívání zůstávala předávajícímu subjektu zachována správa národního majetku (jež byla od 1. července 1988 právem hospodaření s národním majetkem).
Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 166/2013 uzavřel, že první hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu správy národního majetku ke spornému pozemku.
Pokud tedy nedošlo k převodu správy sporného pozemku, pak toto právo zůstalo předávajícímu subjektu zachováno a převádělo se pouze právo dočasného užívání. V první hospodářské smlouvě jsou tři kategorie pozemků a staveb: 1/ pozemky a stavby, jejichž správa se převádí na právního předchůdce úpadce (objekty uvedené v Příloze č. 1 s výjimkou uvedenou v Příloze č. 2), 2/ pozemek, který se přenechává právnímu předchůdci úpadce do dočasného užívání, u něhož je však zachována správa předávajícího (uvedený v Příloze č. 2, vyznačené ve snímku pozemkové mapy – jde o část sporného pozemku), 3/ pozemek a stavby, u nichž se ani nepřevádí správa, ani se nepřenechávají do užívání právnímu předchůdci úpadce (objekty uvedené v Příloze č. 2 – konkrétně objekty II, XI a XVII a část sporného pozemku – přilehlá zpevněná a oplocená plocha u objektu č. XI a nezpevněná plocha přilehlá k objektu č. XVII).
Závěr odvolacího soudu, že z první hospodářské smlouvy (z její Přílohy č. 2) plyne, že objekty na sporném pozemku a sporný pozemek nezůstaly na rozdíl od objektů II, XI a XVII ve správě předávající organizace (a přejímajícímu předchůdci úpadce bylo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat), tak zjevně není správný, neboť přenecháním do užívání zůstala správa národního majetku sporného pozemku zachována „předávající organizaci“.
Na uvedeném pak nic nezměnila ani zakládací listina úpadce, když tato převáděla na úpadce veškerý majetek, práva a závazky zanikajícího právního předchůdce úpadce. Na úpadce tak ve vztahu ke spornému pozemku mohlo přejít pouze právo dočasného užívání, které předtím úpadce nabyl první hospodářskou smlouvou, nikoliv právo hospodaření s tímto pozemkem. Zakladatel úpadce v uvedené listině žádným způsobem neprojevil vůli převést právo hospodaření ke spornému pozemku na úpadce a skutečnost, že k převodu zakládací listinou nedošlo, lze dovodit i ze zápisu z 20. prosince 1989, jakož i z druhé hospodářské smlouvy, když tyto dokumenty se znovu k převodu sporného pozemku vyjadřují tak, že k němu má teprve dojít v budoucnu (po zhotovení geometrického plánu).
Z druhé hospodářské smlouvy (z jejího čl. 1 věty poslední) rovněž neplyne, jak odvolací soud nesprávně uvádí, že úpadci svědčí právo hospodaření k tomuto pozemku. Podle tohoto ustanovení „do doby předání pozemků podle tohoto článku je Naše Vojsko oprávněno užívat předmětné pozemky bezúplatně ve stejném rozsahu a k týmž účelům jako jím byly užívány k 1. 1. 1990“. Opět tak bylo zdůrazněno, že došlo pouze k přenechání do užívání a nikoliv k převodu práva hospodaření.
Navíc, jde-li o druhou hospodářskou smlouvu, pak již v předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že nebylo možné uzavírat smlouvy obsahující závazek organizace, že určitý majetek, který má ve správě, v budoucnu převede do správy jiné státní organizace. Uvedenou smlouvou tak nedošlo k převodu práva hospodaření, ale pouze k přenechání Areálu do bezplatného užívání (jak plyne z čl. 1 poslední věty) a deklaraci úmyslu smluvních stran uskutečnit převod práva hospodaření v budoucnu.
Za zjevně nesprávný považuje Nejvyšší soud rovněž závěr odvolacího soudu, že v zápisu z 20. prosince 1989 a v druhé hospodářské smlouvě je sporný pozemek uveden jako ten, který se nepřevádí právě proto, že již předán byl (pojem „předat“ je při interpretaci uvedených listin vykládán jako „převést“, ačkoliv samotné předání majetku účinky převodu práva hospodaření nemělo). Kdyby uvedený pozemek (jeho správa) již převeden byl, pak by nebyl důvod uvádět jej v označených listinách výslovně jako ten pozemek (jeho část), který se nepřevádí. Naopak rozumnému výkladu uvedených smluvních ujednání, podle nichž se předávají „pozemky Areálu kromě“ pozemků výslovně vyjmenovaných, odpovídá, že v zápisu z 20. prosince 1989 byla stanovena a v druhé hospodářské smlouvě sjednána výjimka ohledně některých pozemků Areálu (nebo jejich částí), u nichž se právo hospodaření nebude převádět na úpadce.
K převodu správy národního majetku či k převodu práva hospodaření ke spornému pozemku na úpadce tak na základě výše uvedených listin (první a druhé hospodářské smlouvy, zakládací listiny, zápisu ze dne 20. prosince 1989) nedošlo a tyto listiny proto nemohou představovat titul, pro který by sporný pozemek mohl být po právu sepsán do konkursní podstaty úpadce.
Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu (tedy včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil podle §243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. a věc podle §243b odst. 3 věta první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud zváží, jaké důsledky má pro řízení skutečnost, že výměra pozemku, jehož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce se žalobkyně po připuštění změny žaloby domáhá, nečiní žalobkyní uváděných 28 797 m 2 , nýbrž 22 707 m 2 (takto je pozemek zapsán v soupisu majetku konkursní podstaty). Ačkoliv na tuto okolnost Nejvyšší soud upozorňoval již v předchozím zrušujícím rozhodnutí, odvolací soud na tuto připomínku nedbal (nezohlednil ji ve výroku svého rozhodnutí). Přitom je zřejmé, že nelze rozhodovat o vyloučení pozemku o výměře 28 797 m 2 ze soupisu majetku konkursní podstaty, neboť takový pozemek v době rozhodování odvolacího soudu již neexistoval (byl rozdělen na pozemek o výměře 22 707 m 2 a pozemek o výměře 6 090 m 2 ). Odvolací soud si proto před novým rozhodnutím ve věci ujasní, zda předmětem žaloby je „jen“ pozemek (o výměře 22 707 m 2 ), nebo i pozemek parc. č.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu