ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4214.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 4214/2017-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Tomáše Zůzy, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, jako insolvenčního správce dlužníka BANCCAROS a. s., identifikační číslo osoby 28 17 72 07, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, PSČ 110 00, proti žalovanému T. H. P. , zastoupenému Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 317/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2017, č. j. 15 Co 133/2017-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 28 C 317/2016-35, odkazuje na ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přerušil řízení ve věci žalobce (Ing. Tomáše Zůzy, insolvenčního správce dlužníka BANCCAROS a. s.) proti žalovanému (T. H. P.) o vyklizení nemovitosti, a to „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 25 C 385/2016“ [rozuměj o žalobě tamního žalobce (T. H. P.) proti tamnímu žalovanému (Ing. Zůzovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka BANCCAROS a. s.) o určení „neoprávněnosti“ výpovědi z nájmu nebytových prostor a o určení existence nájemního vztahu]. Soud prvního stupně uzavřel, že výsledek označeného řízení „může mít význam pro rozhodnutí v této věci“.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. února 2017, č. j. 15 Co 482/2016-49, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení v této věci se nepřerušuje“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. 28 C 317/2016-58, (znovu) přerušil řízení, a to „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 67 ICm 181/2016“. Přitom zdůraznil, že katastrálním vlastníkem dotčené nemovitosti je společnost Triplex4you s. r. o. (dále jen „společnost T“), přičemž u Krajského soudu v Praze je pod označenou spisovou značkou vedeno řízení o žalobě, kterou se společnost T domáhá vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka. Jelikož by si v řízení musel (pro účely zjištění aktivní legitimace žalobce) předběžně posoudit otázku, kdo je vlastníkem nemovitosti, v čemž mu brání ustanovení §231 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolventního zákona), dospěl k závěru, že je důvod přerušit řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. června 2017, č. j. 15 Co 133/2017-64, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení ve věci sp. zn. 28 C 317/2016 se nepřerušuje“. Odvolací soud poukázal na to, že probíhá insolvenční řízení, v němž byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek; žalobce (jako insolvenční správce dlužníka) sepsal nemovitost do majetkové podstaty. S poukazem na ustanovení §217 odst. 1, §225 odst. 1 a 4 a §229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona dospěl k závěru, že pro účely posouzení, kdo je osobou s dispozičním právem k nemovitosti, není zapotřebí čekat na výsledek řízení o vylučovací žalobě, jelikož takovou osobou je u majetku sepsaného do majetkové podstaty dlužníka insolvenční správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. 29 Cdo 6097/2017, a podle nichž:
„Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními [§229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona], je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a používat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. Byl-li v době, kdy nastaly účinky soupisu, takový majetek platně pronajat, vstupuje insolvenční správce, jenž je osobou s dispozičními oprávněními do právního postavení pronajímatele, čímž mu vzniká i právo inkasovat nájemné a za podmínek uvedených v §256 insolvenčního zákona nájemní smlouvu též vypovědět. To, že se třetí osoba (jako tvrzený vlastník sepsaného majetku) domáhá vylučovací žalobou vyloučení takového majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, nemá žádný vliv na platnost takové výpovědi z nájmu a probíhající excindační řízení proto není [ve smyslu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] důvodem pro přerušení řízení, v němž se nájemce sepsaného majetku domáhá vůči insolvenčnímu správci určení, že taková výpověď je neoprávněná a že nájemní vztah trvá“.
Odkazovaným rozhodnutím Nejvyšší soud rozhodl právě ve shora zmíněné věci Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 25 C 385/2016, přičemž zamítl dovolání tamního žalobce (T. H. P.) proti usnesení ze dne 27. července 2017, č. j. 14 Co 162/2017-119, jímž Krajský soud v Plzni změnil usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. května 2017, č. j. 25 C 385/2016-111, tak, že se řízení nepřerušuje.
O tom, že se uvedené závěry uplatní i pro projednávanou věc, jejímž předmětem je požadavek žalobce, aby žalovaný vyklidil (tutéž) nemovitost, nemá Nejvyšší soud pochyb.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu