ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.612.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 612/2016-488
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce O. M. , zastoupeného Mgr. Martinou Váchovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti žalovanému ATLANTIK finanční trhy, a. s. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 297/14, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26218062, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.959.697 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 356/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. 5 Cmo 137/2015-416, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.876 Kč, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2015, č. j. 56 Cm 356/2012-357, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.746.740,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 212.956,54 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.) a o navrácení zálohy na náklady důkazu (výrok VI.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel v úvodu dovolání ohlašuje – v rámci vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání upravených ustanovením §237 o. s. ř. – že „v dosavadní praxi dovolacího soudu tato otázka nebyla vyřešena“, nicméně následně již žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, výslovně neformuluje (na což přiléhavě poukazuje i žalovaný ve vyjádření k dovolání).
Z obsahu dovolání lze nicméně dovodit, že onou „dosud neřešenou“ otázkou hmotného práva je otázka, zda za pochybení investičního zprostředkovatele odpovídá obchodník s cennými papíry, pokud „v rámci spolupráce mezi ním a investičním zprostředkovatelem (…) deleguje obchodník s cennými papíry svoji provozní činnost“ na investičního zprostředkovatele podle §12d zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon“).
Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (a již proto dovolání není pro její vyřešení přípustné) a ani spočívat nemůže. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž neplyne, že by žalovaný (obchodník s cennými papíry) pověřil společnost GLOBAL BROKERS Enterprises, s. r. o. [která jakožto investiční zprostředkovatel uzavřela s dovolatelem mandátní smlouvu, na jejímž základě dovolateli poskytovala investiční služby podle §4 odst. 2 písm. a) a e) zákona] výkonem významné provozní činnosti ve smyslu §12d zákona.
Přitom sama skutečnost, že označená společnost jakožto investiční zprostředkovatel předávala žalovanému pokyny týkající se investičních nástrojů (převzaté od dovolatele), popř. poskytovala dovolateli (na základě smlouvy s ním uzavřené) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, z ní nečiní osobu, která by byla žalovaným pověřena výkonem významné provozní činnosti ve smyslu §12d zákona.
Ostatně závěr, podle kterého za újmu způsobenou porušením povinností investičním zprostředkovatelem zásadně odpovídá (a je povinen k její náhradě) sám investiční zprostředkovatel (a nikoliv obchodník s cennými papíry, jemuž investiční zprostředkovatel předává pokyny), plyne jak z úpravy postavení vázaného zástupce (srov. §32a odst. 5 zákona, ve znění účinném od 1. července 2008 do 2. ledna 2018, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015), tak z úpravy postavení investičního zprostředkovatele a povinností jej stíhajících [srov. ustanovení §29 až 32 zákona a výslovně např. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, posléze vyhlášeného pod č. 204/2017 Sb. (jenž na projednávanou věc není použitelný ratione temporis)].
K poukazu dovolatele na §15h zákona ve spojení s §11a zákona (ve znění účinném do 2. ledna 2018) Nejvyšší soud podotýká, že ve vztahu k těmto ustanovením dovolatel neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí. Nehledě k tomu výklad těchto ustanovení nemá v poměrech projednávané věci žádný význam, neboť žalovaný dovolateli neposkytoval (a neměl poskytovat) investiční služby vymezené v §4 odst. 2 písm. d) a e) zákona.
Konečně zmínka dovolatele o §185 zákona postrádá jakéhokoliv smyslu; jde o ustanovení, které bylo zrušeno již k 30. červnu 2008 (a ani jeho původní obsah s projednávanou věcí nijak nesouvisí).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 14. února 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu