ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.161.2017.1
KSLB 76 INS XY, INS XY
76 ICm 5 XY
sp. zn. 29 ICdo 161/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce V. Z ., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, proti žalovaným 1/ J. H., narozenému XY, bytem XY, 2/ Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s., identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H ., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání prvního žalovaného, zastoupeného Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. května 2017, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), potvrdil usnesení ze dne 2. března 2016, č. j. 76 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“), zamítl návrh prvního žalovaného J. H. (dále jen „J. H.“), aby mu pro účely incidenčního řízení byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. David Bezucha.
Odvolací soud – vycházeje z obsahu spisu a z dikce §30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a §1, §2 písm. d/, §11 a §36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017 – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že zastoupení J. H. advokátem v této věci není opodstatněné. Zdůraznil, že „důvody, pro které dlužník (J. H.) nevykonatelnou pohledávku žalobce při přezkumném jednání popřel, jsou obsaženy v protokole o přezkumném jednání a jeho přílohách a tyto důvody po skončení přezkumného jednání dlužník nemůže měnit či rozšiřovat“.
Odvolací soud dodal, že k tomu, aby práva J. H. byla v insolvenčním řízení i incidenčním sporu odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba jeho právního vzdělání, ani to, aby se v řízení dokonale orientoval. Insolvenční zákon bezpochyby nestojí na tom, že všem dlužníkům v insolvenci postrádajícím právnické vzdělání je třeba k ochraně jejich práv ustanovovat zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal J. H. prostřednictvím advokáta Mgr. Davida Bezuchy (zástupce ustanoveného pro dovolací řízení usnesením ze dne 21. června 2017, č. j. 76 ICm XY) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., jde-li o řešení otázky, zda dovolatel splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), při jejímž posouzení se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od v dovolání konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že k ochraně svých zájmů v řízení nepotřebuje zástupce z řad advokátů a poukazuje na poměry dané věci, kdy „žalobce je zastoupen advokátem, dovolatel je vyučen v oboru kuchař a nejde o bezúspěšné uplatňování práva, neboť pohledávku popřel (v jiném rozsahu a z jiných důvodů) i insolvenční správce“. Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost názoru „o zajištění ochrany jeho zájmů přítomností insolvenčního správce v řízení“.
Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když v posouzení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, dovoláním otevřené, jde o věc dovolacím soudem v insolvenčních souvislostech beze zbytku neřešenou.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že dovolatel (jako dlužník s dispozičními oprávněními) je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, a to od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015, jež občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dne 13. prosince 2017.
Přitom v poměrech dané věci zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením již usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. KSLB 76 INS XY. Následným usnesením ze dne 2. února 2016, č. j. KSLB 76 INS XY, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.
Současně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom (a sdílí tak názor dovolatele), že u dovolatele nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné bránění práva; potud viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Zbývá prověřit správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož v dané věci ochrana zájmů dovolatele nevyžaduje, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu) právní a skutkovou složitost věci je vždy třeba hodnotit ve vztahu ke konkrétním osobním předpokladům žadatele. Úkolem soudu je, aby pečlivě zvážil poměry konkrétní věci, přičemž je vhodné přihlédnout např. k dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, jeho profesi, vzdělání, zkušenostem a argumentačním schopnostem, emoční účasti účastníka v řízení (vylučuje-li efektivní obhajobu), významu výsledku sporu pro účastníka řízení (např. finanční nebo sociální dopady), či skutečnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015). Při posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů přitom není rozhodné, zda účastník žádá o ustanovení zástupce v řízení sporném, nesporném, exekučním či jiném upraveném v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá okolnost, že účastník řízení (osoba bez právního vzdělání) sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).
Na základě takto vymezených kritérií Nejvyšší soud v poměrech dané věci dovodil, že dovolání není důvodné.
Přitom vyšel ze závěrů, které formuloval v usnesení ze dne 27. března 2018, sp. zn. 29 ICdo 103/2017, jímž dovolateli ustanovil zástupce z řad advokátů v incidenčním sporu vedeném na základě žaloby jiného věřitele v insolvenčním řízení (téhož) dlužníka, a podle nichž považoval za podstatné skutečnosti obsažené v přihlášce pohledávky věřitele do insolvenčního řízení dlužníka, jakož i důvody popření této pohledávky dlužníkem a obsah žaloby o určení pravosti popřené pohledávky.
Na rozdíl od shora zmíněné věci je nepochybné, že dlužník popřel přihlášenou pohledávku z titulu půjčky, sestávající z jistiny ve výši 70.000,- Kč, „zákonných“ úroků z prodlení ve výši 10.646,65 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 18.046,- Kč, (jen) v části, týkající se nákladů řízení, které měly vzniknout věřiteli (žalobci) v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. EPR 138079/2015 (viz přihláška pohledávky), a to z důvodu, že „o těchto nákladech nebylo pravomocně rozhodnuto“.
Jinými slovy, v dané věci právě vzhledem k obsahu přihlášky pohledávky, popěrného úkonu a žaloby o určení pravosti popřené pohledávky je zjevné, že ochrana zájmů dovolatele nevyžaduje, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. K otázce důvodnosti popření pohledávky v části týkající se nákladů řízení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243d písm. a/ o. s. ř. zamítl.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a ustanovenému zástupci se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu