ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.55.2018.1
MSPH 88 INS XY
188 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 55/2018-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobkyň a/ L. R. , narozené XY, b/ L. R. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených opatrovnicí Mgr. Pavlou Kotolovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 1294/52, PSČ 147 00, c/ K. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalovanému JUDr. Janu Kubálkovi , se sídlem v Praze 1, Opatovická 159/17, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka U. M. C., s. r. o., o vyloučení spoluvlastnických podílů z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka U. M. C., s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25091026, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o dovolání žalobkyně c/ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2016, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. září 2016, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), takto:
I. Dovolání žalobkyně c/ se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 8. února 2016, č. j. 188 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (a/ L. R., b/ L. R. a c/ K. S.) domáhaly vyloučení ideálních spoluvlastnických podílů (každá ve výši 1/6) na označených nemovitostech, které žalovaný (JUDr. Jan Kubálek, jako insolvenční správce) zahrnul do majetkové podstaty dlužníka U. M. C., s. r. o. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyň Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek insolvenčního soudu ve vztahu k žalobkyním a/ a b/ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, ve vztahu k žalobkyni c/ rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalobkyni c/ (druhý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně dovoláním (č. l. 187).
Žalobkyně a/ a b/ vzaly své dovolání prostřednictvím posléze ustanovené opatrovnice zpět a Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 28. března 2017, sen. zn. 29 ICdo 46/2017, řízení o dovolání žalobkyň a/ a b/ zastavil.
Při podání dovolání nebyla žalovaná c/ (dále jen „dovolatelka“) zastoupena advokátem, ani nedoložila, že sama má odpovídající právnické vzdělání [§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“)].
Dovolatelka podáním ze dne 29. března 2017 požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Insolvenční soud její žádosti vyhověl a usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. 188 ICm XY, jí ustanovil zástupcem pro dovolací řízení advokáta JUDr. Michala Filipa; usnesení nabylo právní moci dne 2. listopadu 2017.
K výzvě insolvenčního soudu ze dne 14. března 2018 ustanovený zástupce doplnil dovolání podáním ze dne 12. dubna 2018.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může být doplněno o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002). Původně odstranitelné vady dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nepřihlíží (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i v případě, že dovolateli byl soudem ustanoven zástupce pro dovolací řízení, který v zákonné prekluzivní lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání nedoplnil (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 1878/2011, dále pak usnesení ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, usnesení ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. 25 Cdo 367/2016, usnesení ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3283/2013, a usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 76/2016).
V daném případě lhůta k doplnění dovolání podle §241b odst. 3 o. s. ř. počala běžet od právní moci usnesení o ustanovení zástupce, tedy od 2. listopadu 2017, a skončila dne 2. ledna 2018. V této zákonné lhůtě nebylo dovolání doplněno, proto se vady dovolání staly uplynutím lhůty vadami neodstranitelnými, a k doplnění dovolání podanému dne 13. dubna 2018 již dovolací soud nemohl přihlížet. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že zástupce dovolatelky byl dne 14. března 2018 vyzván insolvenčním soudem k doplnění dovolání. Je tomu tak již proto, že označená výzva byla učiněna až po uplynutí zákonné lhůty pro doplnění dovolání. Tento procesně nesprávný postup insolvenčního soudu tedy nezapříčinil opožděnost doplnění dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť vykazuje vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně c/ bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu