ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.57.2016.1
KSCB 25 INS XY
43 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 57/2016-92
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Insolvency Project v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové, Bieblova 1110/1b, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 28 86 09 93, jako insolvenčního správce dlužníků P. Š. a S. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému obci Roudné , se sídlem v Roudném, Roudenská 120, PSČ 370 07, identifikační číslo osoby 00 24 53 72, zastoupenému Mgr. Martinem Caplem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, PSČ 370 01, o popření výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků P. Š., narozeného XY, bytem v XY, a S. Š., narozené XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2016, č. j. 43 ICm XY, 103 VSPH XY (KSCB 25 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2016, č. j. 43 ICm XY, 103 VSPH XY (KSCB 25 INS XY), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 43 ICm XY, určil, že „pohledávka žalovaného za dlužníky P. Š. a S. Š. z titulu náhrady škody způsobené trestným činem, přiznaná mu vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. ledna 2014, č. j. 4 T 118/2013-125, která byla uplatněna jako pohledávka pod pořadovým číslem 21, činí na jistině 3.000,- Kč“ (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky II. a III.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 3. června 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením; insolvenčním správce ustanovil žalobce. Následně usnesením ze dne 18. září 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
2) Dne 3. července 2015 podal žalovaný u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky (P-21) ve výši 13.000,- Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že „dlužník zcizoval kanalizační poklopy v majetku věřitele, tím mu způsobil škodu“. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, když dle rozsudku „č. j. 4 T XY“ byl dlužník povinen škodu uhradit.
3) Na přezkumném jednání dne 29. července 2015 žalobce popřel pohledávku (P-21) v rozsahu částky 10.000,- Kč, když „pohledávka byla přisouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. ledna 2014, č. j. 4 T XY, ve výši 3.000 Kč“.
4) Žalobou došlou insolvenčnímu soudu 19. srpna 2015 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného za dlužníky (P-21) činí na jistině 3.000,- Kč.
Na tomto základě insolvenční soud − vycházeje z ustanovení §199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) − zdůraznil, že „žalobce musel popřít žalovaným nesprávně přihlášenou vykonatelnou pohledávku a nic mu nebránilo v postupu podle ustanovení §199 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. v podání žaloby u insolvenčního soudu, kterou své popření uplatnil proti věřiteli“. Proto žalobě na popření pohledávky vyhověl „a to ve znění žalobního petitu, že pohledávka žalovaného za dlužníky činí na jistině 3.000,- Kč (logicky byla chybně uplatněna část pohledávky ve výši 10.000,- Kč)“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. února 2016, č. j. 43 ICm XY, 103 VSPH XY (KSCB 25 INS XY), rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – cituje ustanovení §198 odst. 1 a 3 a §199 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozhodnutí „sen. zn. 29 NSČR 25/2011“ (jde o usnesení ze dne 18. července 2013, uveřejněné pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 105/2013“) – předeslal, že „insolvenční správce při přezkumu rozhoduje o tom, zda-li přezkoumá pohledávku jako vykonatelnou nebo nevykonatelnou a že v případě popření takové pohledávky zároveň předurčí režim podání incidenční žaloby. Ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že jeho posouzení vlastnosti popřené pohledávky nebylo správné, nebrání to, aby v tomto incidenčním řízení bylo rozhodnuto o sporné pohledávce, a to jen s tím rozdílem, že dojde k přesunu důkazního břemene. Tyto závěry platí jak pro případ, kdy pohledávku přihlášenou jako vykonatelnou přezkoumá insolvenční správce jako nevykonatelnou, tak pro případ opačný, kdy pohledávku přihlášenou jako nevykonatelnou přezkoumá insolvenční správce jako vykonatelnou. Jak při popření vykonatelné, tak nevykonatelné pohledávky je předmětem sporu pohledávka popřená, resp. její část, k jejímuž popření v průběhu insolvenčního řízení došlo; jen tak je vymezen předmět sporu, který v insolvenčním řízení byl vyvolán a pro jehož vyřešení incidenční řízení slouží. V rámci těchto určovacích žalob není třeba prokazovat zájem na určení pravosti popřené pohledávky, resp. na určení, že věřitel za dlužníkem pohledávku v rozsahu popření nemá, neboť ten plyne z právní úpravy insolvenčního zákona“.
V projednávané věci „žalobce, který přezkoumal přihlášenou pohledávku jako vykonatelnou (jak byla vcelku přihlášena), ji popřel v rozsahu 10.000,- Kč, avšak své popření, resp. určení, že žalovaný za dlužníky nemá v insolvenčním řízení přihlášenou pohledávku v popřeném rozsahu, tj. 10.000,- Kč, nepodal; naopak se domáhal určení, že má za dlužníky (správně „že žalovaný má za dlužníky“) pohledávku ve výši 3.000,- Kč, o jejíž existenci a vykonatelnosti na základě pravomocného rozsudku není pochyb, neboť byla zjištěna ve smyslu ustanovení §201 insolvenčního zákona. Předmětem sporu je pohledávka ve výši 3.000,- Kč, o níž však spor vyvolán nebyl, a dovozovat z podané žaloby, že se jí ve skutečnosti domáhal o určení, že ve zbytku, tj. 10.000,- Kč žalovaný za dlužníky pohledávku nemá, se vymyká mezím výkladu žaloby podle jejího obsahu ve smyslu §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)“.
Jelikož se žalobce domáhal „určení, že žalovaný má za dlužníky pohledávku ve výši 3.000,- Kč, jež však byla v insolvenčním řízení zjištěna, a není tak naplněn jeden ze základních předpokladů incidenční žaloby, tj. spor o popřenou pohledávku“, odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu změnil a žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, která má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., maje za to, že spočívá na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, týkající se výkladu ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř., respektive „znění žalobního petitu v konsekvencích insolvenčního zákona“.
Dovolatel „se domnívá“, že v řízení postupoval správně, když se v incidenčním sporu domáhal určení, že pohledávka žalovaného za dlužníky, přiznaná mu vykonatelným rozsudkem, činí na jistině 3.000,- Kč. Petit žaloby tak „měl znít pozitivně, nikoli negativně, jak nesprávně dovodil odvolací soud“. Potud poukázal na ustanovení §194 insolvenčního zákona.
Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení §43 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §7 insolvenčního zákona, když žalobce „k opravě a doplnění žalobního návrhu nevyzval“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky v dovolání otevřené, týkající se způsobu uplatnění popření výše přihlášené vykonatelné pohledávky, dosud Nejvyšším soudem v daných souvislostech beze zbytku nezodpovězené.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §191 insolvenčního zákona přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek. Pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle §183 odst. 1 a 2, se nezařazují na přezkumné jednání po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel (odstavec 1). Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek (odstavec 2).
Podle ustanovení §194 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.
Podle ustanovení §198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle §199 (odstavec 3).
Podle ustanovení §199 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).
Podle ustanovení §201 insolvenčního zákona pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí (odstavec 1). Vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé (odstavec 2). Výsledek sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky poznamená insolvenční soud v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez návrhu (odstavec 3). Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (odstavec 4).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že již v R 105/2013 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož také v poměrech ustavených insolvenčním zákonem nemá zjištění, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, vliv na pravost, výši ani pořadí pohledávky a s přihlédnutím k úpravě obsažené v ustanoveních §198 odst. 1 a §199 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona má vliv jen na posouzení, kdo je povinen podat žalobu a (v porovnání s konkursní úpravou nově) z jakých důvodů může pohledávku popřít co do pravosti nebo výše. Jakkoli prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci, korekci tohoto posouzení je i bez návrhu oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohlédací činnosti [§10 písm. b) a §11 odst. 1 insolvenčního zákona].
V poměrech dané věci přihláška žalovaného obsahuje důvod vzniku i výši přihlašované pohledávky, žalovaný v ní uvedl i skutečnosti, o které opírá vykonatelnost přihlášené pohledávky, přičemž pohledávka je vyčíslena v penězích (§174 a §175 insolvenčního zákona). K náležitostem přihlášky pohledávky srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, včetně judikatury označené v jeho důvodech. Pochyby nejsou ani o tom, že za správnost údajů uvedených v přihlášce odpovídá věřitel, který přihlášku podává (§176 insolvenčního zákona). Je tak zjevné, že žalovaný do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků přihlásil jako vykonatelnou pohledávku ve výši 13.000,- Kč z titulu náhrady škody způsobené trestnou činností, přiznanou rozsudkem Okresního v Českých Budějovicích ze dne 7. ledna 2014.
Za stavu, kdy označeným rozhodnutím byla žalovanému z titulu náhrady škody přiznána (jen) částka 3.000,- Kč, žalobce zmíněnou pohledávku správně popřel co do její výše (tj. v rozsahu částky 10.000,- Kč) a současně uvedl, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky (3.000,- Kč) a následně v souladu s ustanovením §199 insolvenčního zákona uplatnil své popření u insolvenčního soudu proti žalovanému, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Zbývá posoudit, zda v projednávané věci byl vskutku dán rozpor mezi žalobními tvrzeními o skutkových okolnostech věci a žalobou uplatněným požadavkem (petitem), respektive, zda žalobcem požadované určení bylo procesně správným způsobem uplatnění popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem u insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení §199 odst. 1 insolvenčního zákona.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož se měl „správně“ žalobce domáhat určení, že pohledávka žalovaného za dlužníky není v rozsahu částky 10.000,- Kč po právu, a domáhal-li se určení, že tato pohledávka je po právu ve výši 3.000,- Kč, nebylo možno žalobě vyhovět, Nejvyšší soud nesdílí.
Naopak, Nejvyšší soud je přesvědčen, že jak „negativní“ vymezení žalobního petitu (viz právní názor odvolacího soudu), tak i pozitivní požadavek žalobce (viz žaloba v dané věci) směřují k témuž výsledku, totiž, že bude (výrokem rozhodnutí soudu) v konečném důsledku stanoveno najisto, v jakém rozsahu bude pohledávka, o jejíž popření jde, v insolvenčním řízení považována za zjištěnou. Jinými slovy, pozitivní vymezení žalobního petitu v případě uplatnění popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, nejen že odpovídá požadavkům na popření výše vykonatelné pohledávky, nýbrž i rozhodnutí o takto vymezeném žalobním požadavku dává (ve výsledku) jednoznačnou odpověď na otázku, v jakém rozsahu bude věřitelem přihlášená (a insolvenčním správcem popřená) vykonatelná pohledávka pokládána v insolvenčním řízení za zjištěnou.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu