ECLI:CZ:NS:2018:29.ND.243.2018.1
sp. zn. 29 Nd 243/2018-571
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška ve věci péče o nezletilou, zastoupenou opatrovníkem Městem Otrokovice, se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1340, PSČ 765 02, dceru matky Z. Š. , a otce R. P., za účasti České republiky – Úřadu práce České republiky , se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25, PSČ 170 00, a poručníků nezletilé, Z. M. , a Z. M. , o snížení výživného, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. P 231/2005, 47P a Nc 142/2018, o návrhu matky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. P 231/2005, 47P a Nc 142/2018, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně.
Odůvodnění:
[1] Matka podala dne 26. dubna 2018 u Okresního soudu ve Zlíně návrh na snížení výživného pro nezletilou dceru (č. l. 549). Současně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání Okresnímu soudu v Berouně, s tím, že v obvodu tohoto soudu pracuje a bydlí.
[2] Opatrovník nezletilé s návrhem na přikázání věci souhlasil (č. l. 554).
[3] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně a Okresnímu soudu v Berouně [ §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ] dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
[4] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
[5] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
[6] V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené v době první úpravy výchovy a výživy bydlištěm nezletilé; srov. ustanovení §88 písm. c/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 a pro dobu od 1. ledna 2014 ustanovení §4 odst. 2 a §467 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“).
[7] Nadto podle ustanovení §5 z. ř. s. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (…) okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého (…). Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
[8] Ustanovení §5 z. ř. s. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu §11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (použitelného v intencích §1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu §4 odst. 2 a §467 odst. 1 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.
[9] Budiž dodáno, že k týmž závěrům dospěla judikatura při výkladu obsahově srovnatelného (s §5 z. ř. s.) ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013); srov. např. již rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1970, sp. zn. Ncd 127/70, uveřejněné pod číslem 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod číslem 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Nejvyšší soud proto návrhu matky na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu