ECLI:CZ:NS:2018:29.ND.37.2018.1
sp. zn. 29 Nd 37/2018-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě , se sídlem v Opavě, Rybí trh 185/16, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 44 94 14 39, proti žalovaným 1) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01 31 27 74, za kterou jedná Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69 79 71 11, 2) J. H. , a 3) A. B. , zastoupenému Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Náměstí T. G. Masaryka 46/1, PSČ 690 02, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 195/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále (dále jen „okresní soud“) dne 21. prosince 2015 se žalobkyně (České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) domáhala vůči žalovaným (České republice - Státnímu pozemkovému úřadu aj. H.) určení, že vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí (dále jen „nemovitosti“) je Česká republika - Státní pozemkový úřad.
Usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 12 C 195/2015-266, okresní soud k návrhu žalobkyně připustil, aby na místo J. H., a to „v té části předmětu řízení, kde jde o určení vlastnictví k nemovitostem v katastrálním území S.“, vstoupil do řízení A. B.
Podáním došlým okresnímu soudu dne 3. ledna 2018 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze), s tím, že žalobkyně vede u Okresního soudu v Bruntále, u Okresního soudu v Olomouci a u Okresního soudu v Opavě více sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem, přičemž „u většiny sporů má řízení vícero účastníků“, kteří mají − stejně jako (tehdejší) zástupce žalobkyně (O. R.) – sídlo v P.
První žalovaná a třetí žalovaný s návrhem na postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Obdobně tak samotná okolnost, že právní zástupce účastníka řízení má sídlo mimo obvod příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno spatřovat důvod pro přikázání věci jinému soudu. V poměrech dané věci rovněž nelze přehlédnout, že první žalovaná a třetí žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí.
Argumenty uváděné žalobkyní tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (či jinému obvodnímu nebo okresnímu soudu v Praze) z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Bruntále, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. naplněn není.
K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 3. května 2017, sp. zn. IV. ÚS 1171/17.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu