ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.127.2017.1
MSPH 89 INS 29490/2013
sp. zn. 29 NSČR 127/2017-B-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka VEMITRANS LG s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1019/27, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25867172, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 29490/2013, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 3 VSPH 169/2017-B-187, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. prosince 2016, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-B-157, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (VEMITRANS LG s. r. o.), aby insolvenční správce dlužníka (JUDr. Břetislav Koman) byl zproštěn funkce.
Odvolací soud – vycházeje z obsahu insolvenčního spisu a odkazuje na ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že není naplněn žádný z důvodů pro zproštění funkce insolvenčního správce. Po ustanovení do funkce insolvenční správce dosud řádně plní své povinnosti uložené mu zákonem či insolvenčním soudem a koná standardní úkony odpovídající zvolenému způsobu řešení dlužníkova úpadku, a to jak při zjišťování majetku dlužníka, tak při přezkoumávání přihlášených pohledávek jednotlivých věřitelů. Insolvenční správce rovněž řádně předkládá soudu pravidelné zprávy o své činnosti a zástupkyni věřitelů poskytuje potřebnou součinnost.
Podle odvolacího soudu je to naopak dlužník, kdo maří a nedůvodně prodlužuje insolvenční řízení mimo jiné i tím, že neposkytuje insolvenčnímu správci potřebnou součinnost.
Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Nejvyšší soud předesílá, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. článek II, bod 2. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jakož i – ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014 – důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení především otázku, zda byl insolvenční soud (při rozhodování o návrhu dlužníka na zproštění funkce insolvenčního správce) správně obsazen, namítaje, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce, když soudkyně JUDr. Hana Homolová byla podle §68 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích), dočasně přidělena k Vrchnímu soudu v Praze, a místo ní o výše označeném návrhu dlužníka rozhodla jiná soudkyně (JUDr. Helena Felcmanová).
Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková „zmatečnostní“ vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ve zbývajícím rozsahu je pak dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) pouhou polemikou se skutkovými závěry, na nichž soudy nižších stupňů založily své právní posouzení věci. Prostřednictvím těchto námitek dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na kterou by se vztahovalo některé z kriterií přípustnosti dovolání vymezených §237 o. s. ř. (žádnou takovou otázku ostatně dovolatel ani výslovně neoznačuje) a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
Nad rámec výše uvedeného budiž dodáno, že právní posouzení věci odvolacím soudem ostatně nijak nevybočuje ani z rámce vytýčeného judikaturou Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení §32 insolvenčního zákona k důvodům pro zproštění výkonu funkce insolvenčního správce. Srov. v této souvislosti zejména závěry, jež Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu