ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.137.2017.1
MSPH 90 INS 23970/2013
sp. zn. 29 NSČR 137/2017-B-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka VSZP, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1010/51, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 27 33 75, o popření pohledávky věřitele č. 16 OGLATE ENTERPRISES LIMITED, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23970/2013, o dovolání věřitele č. 17 NONANTHE a. s. , se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 29 13 76 16, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 421/21, PSČ 128 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2017, č. j. MSPH 90 INS 23970/2013, 4 VSPH 654/2017-B-117, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. února 2017, č. j. MSPH 90 INS 23970/2013-B-107, odmítl popření přihlášky č. 1 ve výši 30.000.000,- Kč přihlášeného věřitele č. 16 OGLATE ENTERPRISES LIMITED (dále jen „věřitel O“) ze dne 13. února 2017 doručené soudu 15. února 2017 učiněné přihlášeným věřitelem č. 17 NONATHE a. s. (dále jen „věřitel N“).
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele N usnesením ze dne 24. dubna 2017, č. j. MSPH 90 INS 23970/2013, 4 VSPH 654/2017-B-117, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Ze zjištění soudů nižších stupňů a obsahu insolvenčního spisu plyne, že:
1) Insolvenční soud usnesením ze dne 24. září 2013, č. j. MSPH 90 INS 23970/2013-A-10 (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (VSZP, a. s. v likvidaci), prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčního správce.
2) Věřitel N popřel (podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 20. prosince 2013) pohledávku č. 1 věřitele O (přihlášenou do insolvenčního řízení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. března 1999 ve výši 30.000.000,- Kč) co do pravosti i výše.
3) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. dubna 2016, č. j. 190 ICm 201/2014, 102 VSPH 729/2015-69 (MSPH 90 INS 23970/2013), k odvolání věřitele O potvrdil rozsudek ze dne 14. května 2015, č. j. 190 ICm 201/2014-47, jímž insolvenční soud zamítl jako předčasnou žalobu [popěrný úkon ze dne 20. prosince 2013, kterým byl zahájen incidenční spor – viz ustanovení §200 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], kterou se věřitel N domáhal určení, že věřitel O nemá za dlužníkem shora označenou pohledávku. Odvolací soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky má vady bránící jejímu přezkumu, s tím, že v dalším průběhu insolvenčního řízení „bude třeba přistoupit k odstraňování vad přihlášky pohledávky, a poté (případně) k novému přezkumu“. Potud poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 76/2002“).
4) Usnesením ze dne 2. ledna 2017, č. j. MSPH 90 INS 23970/2013-B-97, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud nařídil zvláštní přezkumné jednání na den 17. února 2017, a to pro přezkum přihlášky věřitele O, když tento věřitel přihlášku pohledávky řádně doplnil.
5) Věřitel N popřel (podáním datovaným a předaným na poštu k přepravě dne 13. února 2017, došlým insolvenčnímu soudu dne 15. února 2017) pohledávku věřitele O ve výši 30.000.000,- Kč co do pravosti a výše.
6) Insolvenční soud na přezkumném jednání dne 17. února 2017 odmítl popření pohledávky popsané shora.
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení §188 odst. 2 a §200 odst. 1, 3 a 5 insolvenčního zákona a na ustanovení §57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že „věřitel N sice učinil „prvý popěrný úkon“ včas, jelikož ale nebyl odmítnut insolvenčním soudem, byl považován „za žalobu“. O této žalobě „již bylo pravomocně rozhodnuto (žaloba byla zamítnuta pro předčasnost); tím byly „účinky tohoto prvého popření zcela zkonzumovány“ a toto popření „nemá žádných účinků na pozdější přezkoumání téže pohledávky (po doplnění její přihlášky) na dalším (druhém) zvláštním přezkumném jednání“.
Současně „připomněl“, že vady přihlášky pohledávky je nutné nejprve odstranit a teprve následně lze „takto bezvadnou“ přihlášku přezkoumat, eventuelně též popřít. Doručil-li věřitel N popření pohledávky insolvenčnímu soudu až 15. února 2017, učinil tak pozdě (tj. mimo rámec lhůty upravené ustanovením §200 odst. 2 insolvenčního zákona).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel N dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek procesního práva, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to zda je popírající věřitel povinen učinit opětovně popěrný úkon vůči identické pohledávce přihlášené do insolvenčního řízení za situace, kdy dojde po zaplacení zálohy na vedení incidenčního sporu k vydání pravomocného rozhodnutí v podobě zamítnutí podané žaloby pro předčasnost z důvodu, že popřená pohledávky nemohla být z důvodu jejich obsahových vad během (prvního) přezkumného jednání řádně přezkoumána.“
Dovolatel snáší argumenty na podporu názoru, že popěrný úkon ze dne 20. prosince 2013 „se nemohl stát žalobou“ a jeho účinky nadále trvají; popěrným úkonem ze dne 13. února 2017 původní popření doplnil (aktualizoval), aniž by změnil uplatněný důvod popření. Případné pochybení insolvenčního správce nebo insolvenčního soudu nemůže „jít k tíži“ popírajícího věřitele.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
Společnost O považuje dovolání za nedůvodné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání věřitele N proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se popření pohledávky, dosud v daných souvislostech Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).
Podle ustanovení §200 insolvenčního zákona věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; §43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odstavec 3). Rozhodnutí podle odstavce 3 se doručuje zvlášť věřiteli, který popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci. Osobou oprávněnou k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí je pouze věřitel, který popřel pohledávku (odstavec 4). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že již v R 76/2002, formuloval a odůvodnil (byť při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), závěry, podle nichž:
„Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat.
Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.
Z rozsudku, jímž byla žaloba na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky zamítnuta pro předčasnost na základě závěru, že přihlášená pohledávka dosud řádně přezkoumána nebyla, jelikož nebyly zkoumány vady přihlášky, takže v části, ve které tyto vady bránily přezkumu, nemohla být ani účinně popřena, je proto konkursní soud povinen vyjít (takový rozsudek zakládá konkursnímu soudu povinnost přikročit v dotčeném rozsahu k odstraňování vad přihlášky a potud i k novému /řádnému/ přezkumu přihlášené pohledávky)“.
K těmto závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil i pro poměry insolvenčního zákona např. v rozsudku ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014.
V usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012, uveřejněném pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek( dále jen „R 21/2013“), Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Insolvenční zákon nemá zvláštní úpravu počítání času, je proto nutné vyjít z obecného pravidla počítání času, které platí pro hmotně právní lhůty i pro procesně právní lhůty, v tomto případě z pravidla obsaženého v ustanovení §57 o. s. ř., přiměřeně aplikovatelného dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona. Přitom je ovšem nutno přihlédnout i k tomu, že úprava obsažená v §200 odst. 2 insolvenčního zákona je co do požadavku, aby podání obsahující popěrný úkon bylo v určené lhůtě insolvenčnímu soudu doručeno, odchylkou od obecného pravidla zformulovaného v §57 odst. 3 o. s. ř., které má procesní lhůtu za zachovanou i tehdy, bylo-li podání posledního dne lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit; s přihlédnutím k ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona jde o odchylku, která má v insolvenčních poměrech přednost.
Podání obsahující popěrný úkon přihlášeného věřitele je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (§200 odst. 2 insolvenčního zákona) v případě, že jde o podání doručené insolvenčnímu soudu nejpozději v průběhu třetího pracovního dne počítaného zpětně ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce.
Skutečnost, že popěrný úkon začal být považován za incidenční žalobu ve smyslu §200 odst. 5 insolvenčního zákona, nevylučuje možnost insolvenčního soudu takovou žalobu odmítnout podle §160 odst. 4 insolvenčního zákona pro opožděnost popření, z nějž žaloba vzešla (takovému postupu by bránil jen závazný právní názor o včasnosti popření zformulovaný v řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí popření /§200 odst. 3 insolvenčního zákona/)“.
Ze shora zmíněných judikaturních závěrů pro danou věc především plyne, že za stavu, kdy věřitel N popřel pohledávku č. 1 věřitele O (podáním došlým insolvenčnímu soudu 20. prosince 2013), a insolvenční soud toto popření neodmítl, považovalo se za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, jenž pohledávku přihlásil (§200 odst. 5 insolvenčního zákona). Pravomocným rozhodnutím, jímž insolvenční soud takovou žalobu (jako předčasnou) zamítl, byl popěrný úkon věřitele N vypořádán (slovy odvolacího soudu „konzumován“); na další osud pohledávky věřitele O tak dané popření nemělo žádný vliv. Chtěl-li věřitel N účinně zpochybnit pohledávku věřitele O, musel ji (znovu) popřít, a to v souladu s požadavky určenými ustanovením §200 odst. 2 insolvenčního zákona, tj. mimo jiné podáním doručeným insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce.
O tom, že popření pohledávky, doručené insolvenčnímu soudu dne 15. února 2017, bylo – vzhledem k datu konání přezkumného jednání (17. února 2017) – opožděné, není žádných pochyb (viz R 21/2013).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud dovolání věřitele N zamítl [§234d písm. a) o. s. ř.].
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu