ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.156.2017.1
KSCB 41 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 156/2017-B-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka P. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS XY, o částečném rozvrhu a o vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2017, č. j. KSCB 41 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. března 2017, č. j. KSCB 41 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. na schválení částečného rozvrhu a vyúčtování odměny insolvenčního správce (bod I. výroku) a uložil mu, aby mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v usnesení o schválení oddlužení rozdělil částku ve výši 552 377,16 Kč vyplacenou dne 20. února 2017 na účet majetkové podstaty dlužníka P. V. dárcem J. V. (bod II. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2017, č. j. KSCB 41 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku a odvolání proti bodu II. výroku odmítl.
Proti části výroku, jímž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu, podal insolvenční správce dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena a kterou odvolací soud nesprávně posoudil, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel formuluje následující právní otázku:
„Představuje peněžní hodnota získaná do majetkové podstaty dlužníka, kterému bylo schváleno oddlužení, (mimořádným) darem či dědictvím (resp. její využití ve prospěch věřitelů) výtěžek zpeněžení, ze kterého náleží insolvenčnímu správci odměna?“
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a v nich citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází kromě závěru, že dovolatel nemá právo na odměnu z poskytnutého daru (mimořádného příjmu dlužníka), z toho, že důvodem pro zamítnutí návrhu na částečný rozvrh s vyúčtováním odměny insolvenčního správce je rovněž to, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze provést částečný rozvrh, když postup podle §301 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), má své místo jen při konkursu nebo při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a nikoliv při běžné distribuci mimořádné splátky (byť v podobě finančního daru) nad rámec splátkového kalendáře.
Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro potvrzení rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na schválení částečného rozvrhu, dovolatel druhý z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání prvního ze závěrů odvolacího soudu.
Pouze pro úplnost (a bez vlivu na výsledek tohoto dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že výkladem §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona a odměnou insolvenčního správce s tím spojenou, se zabýval v usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017. V něm formuloval tyto závěry:
Ačkoli obecně lze i dobrovolné peněžité plnění dlužníkova dlužníka považovat za zpeněžení majetkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 141/2016), jsou argumenty podpořené poukazem na §283 odst. 1 insolvenčního zákona irelevantní. Je tomu tak proto, že žádné ustanovení insolvenčního zákona ani vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“), nepřiznává insolvenčnímu správci odměnu za jakoukoli činnost dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (ať už jde o zpeněžení či jen o rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře vyhláška stanoví insolvenčnímu správci za jeho činnost odměnu pouze podle §3 písm. b/ vyhlášky.
Za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona insolvenčnímu správci odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené dle §3 písm. b/ vyhlášky za podmínek stanovených §38 odst. 3 insolvenčního zákona.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu