ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.163.2017.1
KSOS 22 INS 7486/2016
sp. zn. 29 NSČR 163/2017-A-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka K&L Partners s. r. o., se sídlem v Horních Tošanovicích č. p. 102, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 29441129, zastoupeného Mgr. Davidem Frankem, advokátem, se sídlem v Přerově, Bartošova 1750/17, PSČ 750 02, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 7486/2016, o insolvenčním návrhu věřitele České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2017, č. j. KSOS 22 INS 7486/2016, 4 VSOL 45/2017-A-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-27, ve znění usnesení ze dne 15. března 2017, č. j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-37, rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele České spořitelny, a. s., tak, že (mimo jiné):
1/ Zjistil úpadek dlužníka K&L Partners s. r. o. (bod I. výroku).
2/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D. (bod II. výroku).
3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).
Insolvenční soud měl za doloženou splatnou pohledávku insolvenčního navrhovatele za dlužníkem v celkové výši 5 673 456,42 Kč, vzniklou ze dvou smluv o úvěru uzavřených 28. listopadu 2014. Dále insolvenční soud – odkazuje na §3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, jelikož má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dodal, že věřitelé Česká spořitelna, a. s., Komerční banka, a. s. a Česká správa sociálního zabezpečení nepřistoupili na dohodu o splátkovém kalendáři.
Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (prohlášení konkursu) insolvenční soud odůvodnil tím, že dlužník nepředložil schválený reorganizační plán ani nepožádal¨o prodloužení lhůty k jeho předložení (§316 odst. 5 a 6 insolvenčního zákona).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a III. výroku.
Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že je dána aktivní věcná legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. K mnohosti věřitelů dlužníka odvolací soud uvedl, že dlužník při odvolacím jednání potvrdil existenci závazků (dluhů) v souhrnné výši 21 132 029,82 Kč vůči insolvenčnímu navrhovateli, Komerční bance, a. s. a Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s. Tyto závazky byly ke dni rozhodnutí o úpadku více než 30 dnů po splatnosti.
Na rozdíl od insolvenčního soudu, jenž dovodil platební neschopnost dlužníka, měl odvolací soud za prokázaný úpadek dlužníka ve formě předlužení dle §3 odst. 3 insolvenčního zákona. K tomuto závěru dospěl na podkladě zjištění, že hodnota majetku dlužníka činila 1 992 000 Kč (1 500 000 Kč - pohledávky dlužníka, 111 993 Kč - prostředky na účtech, 380 000 Kč – hodnota tří automobilů) a závazky dlužníka dosáhly částky 22 409 339,61 Kč. Souhrn závazků dlužníka tedy převýšil hodnotu jeho majetku (více než jedenáctkrát).
Tvrzení dlužníka o úhradě závazků z očekávaného čistého zisku 1 000 000 Kč měsíčně považoval odvolací soud dílem za nedoložené, dílem za nezpůsobilé odvrátit předlužení, neboť závazky, jejichž podstatná většina je po splatnosti, by dlužník (i po zohlednění čistého zisku) splácel 22 měsíců. Podle odvolacího soudu se nejeví pravděpodobným, že by dlužník byl schopen použít v takové míře příjmy z podnikatelské činnosti k úhradě závazků, když před rozhodnutím o úpadku nabízel věřitelům podstatně nižší splátky.
Odvolací soud neměl za důvodnou ani námitku dlužníka o podjatosti insolvenční správkyně JUDr. Aleny Pšejové, Ph.D. Dlužník totiž spatřoval důvody podjatosti pouze v postupu insolvenční správkyně v řízení a žádný z odvolacích důvodů dle §26 insolvenčního zákona nezjistil odvolací soud ani z obsahu spisu.
Za správné pokládal odvolací soud také rozhodnutí insolvenčního soudu o řešení úpadku dlužníka konkursem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.
K přípustnosti dovolání (poměřováno jeho obsahem) dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu o osvědčení jeho úpadku tvrzením, že nebyly naplněny podmínky podle §3 odst. 1 insolvenčního zákona. Má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil „otázku jeho platební (ne)schopnosti vzhledem k možnosti uplatnění institutu zajištění a přislíbení příjmů do budoucna“. K tomu dodává, že o platební neschopnosti nelze hovořit v případě, kdy se insolvenční navrhovatel mohl domoci uspokojení svých práv z předmětu zajištění. Přitom pohledávka insolvenčního navrhovatele byla právě onou zajištěnou pohledávkou.
Dovolatel vyjadřuje názor, že věřitelé měli vymáhat své pohledávky v exekučním a vykonávacím řízení, což by dovolateli umožnilo zachovat efektivní provoz podniku.
Dále dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nedoložení jeho očekávaného příjmu. Odvolacímu soudu vytýká, že nebyl náležitě poučen podle §118a o. s. ř. o povinnosti označit důkazy „na podporu svých tvrzení týkajících se očekávaných nebo stávajících příjmů“.
Nejvyšší soud dovolání, které podle jeho obsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o zjištění úpadku dlužníka, odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že odvolací soud rozhodl v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Pro posouzení přípustnosti dovolání je zásadní, že odvolací soud dospěl k závěru o úpadku dlužníka ve formě předlužení (§3 odst. 3 insolvenčního zákona).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. června 2017.
Otázkou posuzování úpadku ve formě předlužení se Nejvyšší soud zabýval zejména v usnesení ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 NSČR 32/2015 (které je - stejně jako níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V tomto rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předlužen je dlužník, který má a/ více věřitelů (tzn. alespoň dva) a b/ souhrn jeho závazků (bez ohledu na jejich splatnost) převyšuje hodnotu jeho majetku. Přitom hodnotu majetku představuje cena majetku vyjádřená v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu (aktuální hodnota majetku) a dále, v případě, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu obchodního závodu pokračovat, též cena majetku, který pravděpodobně získá touto (budoucí) správou nebo provozem obchodního závodu (budoucí očekávané výnosy).
K nově nastalým skutečnostem při posuzování úpadku Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích přijal tyto závěry:
1/ S výjimkou omezení založených pro řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úpravou obsaženou v §141 insolvenčního zákona se pro toto odvolací řízení přiměřeně uplatňují ustanovení občanského soudního řádu platná pro odvolání projednávaná a rozhodovaná v systému úplné apelace. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 43/2012“).
2/ V rozhodnutí, jímž odvolací soud posuzuje správnost usnesení soudu prvního stupně o zjištění dlužníkova úpadku (správnost rozhodnutí o úpadku), nezkoumá opodstatněnost opatření přijatých po tomto rozhodnutí a v jeho důsledku (R 43/2012).
3/ Novou skutečností, která ve smyslu ustanovení §141 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona není způsobilá ovlivnit (je-li uplatněna až v odvolacím řízení) správnost rozhodnutí o úpadku, je obecně vzato každá skutečnost, která nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, včetně takové skutečnosti, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů (splnění dluhu, započtení, prekluze) [R 43/2012].
4/ Odvolací soud může přihlédnout v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, také ke skutečnostem nebo důkazům (týkajícím se pohledávky věřitele splatné v době delší než 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo (R 43/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 19/2010).
5/ Není vyloučeno zabývat se v odvolacím řízení pro účely posouzení dlužníkova úpadku nově (rozuměj nově ve vztahu ke skutečnostem nebo důkazům, z nichž vyšel v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud ) těmi pohledávkami, jež vznikly před rozhodnutím o úpadku dlužníka (případně i před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) a jež se před rozhodnutím o úpadku dlužníka staly též splatnými; k takovým skutečnostem nebo důkazům je však možné přihlédnout, jen když byly v odvolacím řízení uplatněny některým z účastníků řízení (§212a odst. 3 o. s. ř.). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2017, sen. zn. 29 NSČR 136/2015.
Jestliže v dané věci odvolací soud uzavřel, že dlužník je předlužen, neboť má více věřitelů (insolvenčního navrhovatele, Komerční banku, a. s., Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, a. s.) a výše jeho závazků (22 409 339,61 Kč) převyšuje hodnotu jeho majetku (1 992 000 Kč) více než jedenáctkrát, je tento závěr v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud - odkazuje na §141 odst. 1 větu třetí insolvenčního zákona - nepřihlédl ke skutečnosti, že na účtech dlužníka se nachází 560 000 Kč s odůvodněním, že tyto peněžní prostředky byly na účet připsány až po rozhodnutí o úpadku. I tento závěr odvolacího soudu je souladný s judikaturou Nejvyššího soudu.
Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud mu neposkytl poučení o nutnosti prokázat jeho očekávané příjmy, pak přehlíží, že odvolací soud zohlednil i dovolatelem tvrzený (u jednání 21. června 2017) měsíční čistý zisk 1 000 000 Kč. Odvolací soud totiž své úvahy ústící v závěr o předlužení založil i na úsudku, že podstatná část závazků (ne-li všechny) dlužníka je (dokonce) po splatnosti a jejich splácení by trvalo poměrně dlouhou dobu (cca 22 měsíců). Odvolací soud tedy při zahrnutí očekávaných výnosů zcela legitimně přihlédl i k době splatnosti těch závazků, které jsou relevantní pro posouzení předlužení dovolatele.
Důvod založit přípustnost dovolání k otázkám předestřeným dovolatelem ve prospěch platební schopnosti dlužníka Nejvyšší soud nemá, neboť otázku platební neschopnosti dlužníka odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) vůbec neřešil a jeho rozhodnutí na ní nespočívá.
Dovolací námitka, podle níž měly soudy obou stupňů přihlédnout k tomu, že věřitel(é) se měl(i) uspokojit ze zajištění, rovněž přípustnost dovolání nezakládá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 29. března 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu