ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.176.2017.1
KSPH 66 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 176/2017-B-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice P. H. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Tomášem Průšou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Glinkova 1659/14, PSČ 160 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. KSPH 66 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. dubna 2017, č. j. KSPH 66 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužnice (bod I. výroku), prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku), s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a oznámil, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech I. a II. výroku.
Odvolací soud – odkazuje na §418 odst. 1 písm. a/, b/, c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přisvědčil insolvenčním soudu v závěru, že byly dány tři důvody pro zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Předně dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), když porušovala oznamovací povinnost vůči insolvenční správkyni a insolvenčnímu soudu, nespolupracovala s insolvenční správkyní, nezasílala řádné pravidelné zprávy o výši svých příjmů, a ty, jež přeložila, obsahovaly rozporné údaje. Dlužnice dále účelově ztěžovala či bránila prodeji předmětu zajištění, neboť neumožnila prohlídky předmětu zajištění zájemcům o koupi a neposkytla součinnost realitnímu makléři.
Dalším důvodem pro zrušení oddlužení byl vznik peněžitých závazků po schválení oddlužení, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona). Dlužnici po dobu trvání splátkového kalendáře vznikly závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, České republice - České správě sociálního zabezpečení a ČEZ Prodej, s. r. o. v úhrnu převyšujícím 50 000 Kč.
Konečně dalším důvodem pro zrušení oddlužení bylo zjištění, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (§418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), neboť dlužnice za 16 měsíců trvání splátkového kalendáře zaplatila z příjmů z podnikatelské činnosti toliko částku 6 985 Kč, ač minimální požadovaná měsíční splátka činila 9 516,98 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe, namítajíc nesprávné právní posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede ke stejnému výsledku, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1330/2015 a ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 6/2018, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek.
V poměrech projednávané věci odvolací soud svůj závěr o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu odůvodnil jednak tím, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, dále pak tím, že dlužnici v důsledku jejího zaviněného jednání vznikly po schválení oddlužení závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a současně dovodil, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.
První a druhý z uvedených důvodů pro zrušení schváleného oddlužení dovolatelka v dovolání nijak nezpochybňuje. Dovolací námitky se týkají především posouzení její schopnosti hradit splátkový kalendář na základě avizované smlouvy o důchodu; dopadají tak pouze na třetí z odvolacím soudem uvedených důvodů pro zrušení schváleného oddlužení.
Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zrušení schváleného oddlužení, dovolatelka první a druhý z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání třetího ze závěrů odvolacího soudu.
Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o zrušení oddlužení. V režimu ustanovení §242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zrušení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku (proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o prohlášení konkursu), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu