ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.21.2018.1
KSOS 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 21/2018-B-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. S. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužnice a V. S. , narozeného XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
I. Dovolání Víta Součka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 1 VSOL XY, se odmítá .
II. Řízení o dovolání dlužnice proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu se zastavuje .
III. Dovolání dlužnice proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl návrh dlužnice M: S., aby insolvenční správce dlužnice (FOLTAN a spol. v. o. s.) byl zproštěn funkce (bod I. výroku).
2/ Uložil dlužnici, aby mu do 10 dnů předložila přehled svých příjmů za posledních 12 měsíců (bod II. výroku) a doplňující vyjádření k podání z 12. ledna 2015 co do údaje o hodnotě nemovitostí sepsaných do majetkové podstaty dlužnice (bod III. výroku).
3/ Uložil insolvenčnímu správci dlužnice, aby mu do 10 dnů předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty (bod IV. výroku).
O odvolání dlužnice a V. S. (dále jen „V. S.“) proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. února 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 1 VSOL XY, tak, že:
1/ Potvrdil (na základě odvolání dlužnice) usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok).
2/ Odmítl odvolání V. S. proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání V. S. a dlužnice (B-89), a to výslovně proti všem jeho výrokům.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním V. S., přičemž dospěl k závěru, že je důvod je zcela odmítnout podle §243c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to proto, že zčásti je nepřípustné subjektivně a zčásti je nepřípustné objektivně.
Především platí, že osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle §218 písm. b) o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (V. S.), není subjektivně oprávněna (§243c odst. 3, §240 odst. 1, §218 písm. b/ o. s. ř.) k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (zde k podání dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu); srov. shodně např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 132/2016.
V rozsahu, v němž pak dovolání V. S. směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl jeho odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn ( §218 písm. b/ o. s. ř.), vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním dlužnice.
V rozsahu, v němž dovolání dlužnice směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správce dlužnice byl zproštěn funkce, nelze dovolání věcně projednat pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Při podání dovolání nebyla dovolatelka zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), požádala však o ustanovení advokáta soud. Tuto žádost dlužnice zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. KSOS 36 XY, které ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 1 VSOL XY, nabylo právní moci dne 26. září 2017.
Insolvenční soud následně dovolatelku usnesením ze dne 20. října 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, doručeným dovolatelce zvlášť dne 24. října 2017 (srov. doručenku u B-99), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranila do 15 dnů od doručení usnesení. Na tuto výzvu reagovala dovolatelka podáním datovaným 2. listopadu 2017 (B-100), v němž požádala o prodloužení lhůty (aniž specifikovala dobu prodloužení), přičemž podle sdělení České advokátní komory z 13. listopadu 2017 (B-104) vyžádaného insolvenčním soudem, mělo být o žádosti dovolatelky z 6. listopadu 2017 o určení advokáta k poskytnutí právní služby rozhodováno do 30 dnů od doručení žádosti.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatelka neodstranila (přes poučení o následcích nečinnosti) do současné doby. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení o dovolání dovolatelky proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu.
V rozsahu, v němž dovolání dlužnice směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání V. S. proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn , opět (jak bylo již výše uvedeno) vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu