ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.219.2016.1
KSLB 86 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 219/2016-B-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka R. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1272/21, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2016, č. j. KSLB 86 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 22. října 2015, č. j. KSLB 86 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ( dále jen „insolvenční soud “):
1/ Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka (R. K.) Mgr. Jana Luštíková vydala zajištěnému věřiteli Hypoteční bance, a s. ( dále jen „ zajištěný věřitel H“) výtěžek zpeněžení označených nemovitostí ve výši 311.666,68 Kč (bod I. výroku).
2/ Souhlasil s tím, aby insolvenční správkyně čerpala zálohu na svou odměnu (včetně daně z přidané hodnoty) ve výši 38.088,32 Kč (bod II. výroku).
[2] O odvolání dlužníka rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. srpna 2016, č. j. KSLB 86 INS XY, 2 VSPH XY, tak, že:
1/ Změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že insolvenční soud souhlasí s tím, aby insolvenční správkyně vydala zajištěnému věřiteli H výtěžek zpeněžení označených nemovitostí ve výši 315.407 Kč (první výrok).
2/ Odmítl odvolání proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu podle ustanovení §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [druhý výrok].
[3] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník (zastoupený advokátem) dovolání [podáním datovaným 20. října 2016, předaným na poštu k přepravě 22. října 2016 (B-65)] , v němž rekapituluje průběh insolvenčního řízení, včetně výhrady, že má zpeněžení nemovitostí za nezákonné. Popisu průběhu insolvenčního řízení předchází tento text:
„Doplním toto moje dovolání do konce měsíce října v tom smyslu, kde spatřuji porušení hmotného a procesního práva v předmětné věci.
Zatím uvádím chronologický průběh mého insolvenčního řízení a zvýrazňuji, kde spatřuji chyby, respektive účelový postup insolvenční správkyně s cílem prodat moje nemovitosti evidentně pod jejich skutečnou cenou.“
[4] Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
[5] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[6] Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Dovolání (ve shodě s tím, co dovolatel ohlašuje co do záměru je doplnit) postrádá jakékoli právní posouzení věci, včetně vymezení právních otázek pro účely přípustnosti dovolání, přičemž dovolání v dovolatelem ohlášené lhůtě ani později doplněno nebylo. Přitom lhůta, ve které tak dovolatel mohl učinit, vymezená ustanovením §241b odst. 3 o. s. ř., již uplynula.
[7] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu