ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.67.2016.1
KSBR 53 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 67/2016-B-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. Š. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem, se sídlem ve Znojmě, Mičurinova 1752/9, PSČ 669 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSBR 24 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka potvrdil usnesení ze dne 18. září 2015, č. j. KSBR 24 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužníka (J. Š.) a prohlásil na jeho majetek konkurs.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §395 odst. 1 písm. a) a §405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr.
V projednávané věci totiž dlužník v insolvenčním návrhu „uvedl vysloveně nepravdivé informace o výši svých závazků, včetně závazků z podnikání (ty neoznačil vůbec)“. V insolvenčním návrhu dlužník tvrdil, že má závazky v celkové výši 1.196.633 Kč, do insolvenčního řízení se však přihlásili věřitelé s pohledávkami v celkové výši 7.297.777,46 Kč, z toho nezajištěné pohledávky mají činit 3.976.816,08 Kč (jde mimo jiné o pohledávky České správy sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovny, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a společnosti STAVES spol. s r. o.) a pohledávky z podnikání celkem částku 637.374,11 Kč. Insolvenční soud tak neměl při rozhodování o povolení oddlužení všechny potřebné informace, přičemž dlužník nemůže profitovat z toho, že se mu před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku podaří zamlčet (zakrýt) existenci značné části jeho závazků, zejména závazků z podnikání.
Podle odvolacího soudu za tohoto stavu insolvenční soud (co do výsledku) nijak nepochybil, jestliže oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
V posouzení otázky, zda byly splněny předpoklady pro neschválení oddlužení podle ustanovení §405 odst. 1 ve spojení s §395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr), je napadené usnesení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Z ní se podává, že:
1/ Ustanovení §395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3/ Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu §395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“)].
4/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, Nejvyšší soud spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. Dlužník je přitom ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje (R 86/2013).
Důvod korigovat závěr odvolacího soudu, podle něhož dlužník, který zamlčel některé své věřitele, návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledoval nepoctivý záměr, pak Nejvyšší soud neshledal ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Z ní se ostatně ani nepodává, z jakého důvodu v seznamu závazků neuvedl (kromě v dovolání zmíněných pohledávek Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s. a I. P., o nichž měl za to, že jde o pohledávky „přinejmenším duplicitní“) také pohledávky ostatních (odvolacím soudem označených) věřitelů.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.
Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení §242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.
To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu