ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.75.2017.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 75/2017-B-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. K. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Danielou Zumanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 500/8, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2016, č. j. KSPH 71 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 10. prosince 2015, č. j. KSPH 71 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “):
1/ Zrušil oddlužení dlužnice M. K. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (body II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).
3/ Konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají dnem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).
4/ Uložil insolvenční správkyni, aby mu do 30. dubna 2016 předložila průběžnou, případně konečnou, zprávu (bod V. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice, posléze zastoupená advokátkou (B-53), dovolání (B-36, B-61), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení otázky, zda byly splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dle §418 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2016 (pro věc rozhodném), je napadené usnesení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Námitky, že důvody, pro které M. J. přestala plnit závazek podle smlouvy o důchodu, nelze přičíst k tíži dlužnice, a že dlužnice usiluje o získání příjmu, mohou případně vést k závěru, že není naplněn důvod pro zrušení oddlužení dle §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. V situaci, kdy ani dovolání nezpochybňuje zjištění soudů, že ke dni rozhodnutí insolvenčního soudu uspokojila dlužnice (za 11 měsíců oddlužení) nezajištěné věřitele jen v rozsahu 1,47 %, však opodstatňuje zrušení oddlužení v režimu §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Srov. např. usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013 [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[6] Námitkou, že odvolací soud věc nesprávně projednal v její nepřítomnosti, dovolatelka vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[7] Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o zrušení oddlužení. V režimu ustanovení §242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zrušení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku (proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o prohlášení konkursu), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu