ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.77.2018.1
KSBR 28 INS 27141/2015
sp. zn. 29 NSČR 77/2018-A-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka ENERGOSUN a. s., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28386477, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27141/2015, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
I. Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn . KSBR 28 INS 27141/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sen. zn . 1 VSOL 135/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužníka ENERGOSUN a. s . je u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSBR 28 INS 27141/2015 insolvenční řízení, které bylo zahájeno 29. října 2015 insolvenčním návrhem věřitele RALT COMPANY s. r. o.
Insolvenční soud předložil věc Vrchnímu soudu v Olomouci (6. prosince 2017) k rozhodnutí o odvolání dlužníka a navrhujících věřitelů proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. června 2016, č. j. KSBR 28 INS 27141/2015-A-106; věc je vedena u Vrchního soudu v Olomouci pod sen. zn. 1 VSOL 135/2017.
Podáním datovaným 28. března 2018 (A-191) navrhl dlužník, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze (co do řízení před soudem prvního stupně), resp. Vrchnímu soudu v Praze (co do odvolacího řízení). Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Vedení insolvenčního řízení je pro dlužníka značně ekonomicky i časově zatěžující, neboť hlavní podnikatelské aktivity koncernu dlužníka se aktuálně nacházejí v Praze, kam dlužník rovněž „plánuje přesunout své sídlo“.
2/ Při respektování zásady hospodárnosti a ochrany jeho práv by po dlužníku nemělo být požadováno nést zvýšené náklady spojené s vedením insolvenčního řízení (zejména cestovné z Prahy do Brna, příp. do Olomouce), když insolvenční návrh nepodal dlužník, ale jeho věřitel a dlužník se (podle jeho mínění) v úpadku nenachází.
K výzvě odvolacího soudu (provedené usnesením ze dne 5. dubna 2018, č. j. KSBR 28 INS 27141/2015, 1 VSOL 135/2017-A-204) a insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 11. dubna 2018, č. j. KSBR 28 INS 27141/2015-A-207) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili: věřitel Glory Daze Associated S. A. (A-205), věřitel JUVITO s. r. o. (A-210), Krajské státní zastupitelství v Brně (A- 208) a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (A-206).
Věřitel Glory Daze Associated S. A. s návrhem na přikázání věci nesouhlasí, namítaje, že dlužníkem uváděné důvody přikázání nejsou dostatečné pro prolomení zásady zákonného soudce a v daném případě by přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu bylo nehospodárné, když insolvenční řízení probíhá již od roku 2015 a je na ně navázáno 58 incidenčních sporů.
Věřitel JUVITO s. r. o. považuje návrh na přikázání věci za nedůvodný.
Státní zastupitelství s návrhem na přikázání věci nesouhlasí. Uvádí, že dlužník se bránil delegaci vhodné, kterou státní zastupitelství navrhlo v počátku insolvenčního řízení. Přesun sídla dlužníka do Brna byl účelový a námitka dlužníka o nepřiměřených nákladech spojených s vedením insolvenčního řízení je nedůvodná, když dlužník se soudních jednání neúčastní. S ohledem na stav insolvenčního řízení, průběh souvisejících koncernových insolvencí a načasování podání návrhu na přikázání věci lze návrh dlužníka vnímat jako obstrukční jednání.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Krajskému soudu v Brně, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, a také nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Olomouci, u nějž je vedeno odvolací řízení, i Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř..
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné dlužníkem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení (A-106). Toto rozhodnutí napadl dlužník a navrhující věřitelé odvoláními, k jejichž projednání již odvolací soud nařídil jednání (na 7. března 2018, přeložené k žádosti dlužníka na 4. dubna 2018), které se však nekonalo právě z důvodu podání návrhu na přikázání věci.
S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází (a k úkonům, které insolvenční soud i odvolací soud již ve věci učinily) pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení), ani jiným odvolacím soudem. Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.
Uvádí-li dlužník jako jeden z důvodů pro delegaci vhodnou změnu sídla (navíc dosud nerealizovanou), lze potud poukázat na závěry R 3/2012, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení - právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti . Srov. dále obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 80/2018.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze (jako soudu prvního stupně) ani Vrchnímu soudu v Praze (jako soudu odvolacímu) nevyhověl a věc těmto soudům nepřikázal.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu