Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2018, sp. zn. 29 NSCR 99/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.99.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.99.2018.1
KSOS 31 INS XY sp. zn. 29 NSČR 99/2018-A-48 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Z. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem, se sídlem v Bykoši 41, PSČ 267 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. března 2018, č. j. KSOS 31 INS XY, 4 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice napadeným rozhodnutím potvrdil bod I., II. a III. výroku usnesení ze dne 19. prosince 2017, č. j. KSOS 31 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužnice Z. V. (bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs (bod II. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Pavlu Buxbaumovou (bod III. výroku). Odvolací soud – cituje §3 odst. 1 a 2, §105 věty před středníkem, §136 odst. 1 a §141 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že za dlužnicí mají pohledávky více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti jednak insolvenčního navrhovatel (nevykonatelnou pohledávku ve výši 1 515 218, 36 Kč s příslušenstvím), jednak věřitel Československá obchodní banka, a. s., (vykonatelnou pohledávku ve výši 2 517 618,66 Kč), které dlužnice není schopna plnit. Současně doplnil, že v případě dlužnice není možný jiný způsob řešení úpadku a že dlužnice v odvolání neuplatnila relevantní námitky proti osobě insolvenční správkyně. Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Námitky založené na argumentech dovolatelky, podle nichž „je sporná samotná okolnost jejího občanství České republiky a vázanosti jejím právním řádem“ a „mezi ní a Krajským soudem v Ostravě či Vrchním soudem v Olomouci neexistuje žádná smlouva, ze které by plynulo oprávnění těchto soudů řešit případné spory, které s někým má“, nejsou způsobilé zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Právně nevýznamné jsou i výhrady dovolatelky ohledně (ne)existence pohledávky insolvenčního navrhovatele založené na tvrzení o „podvodném jednání banky“, včetně toho, že „peníze banka v okamžiku podpisu smlouvy neměla“. V tomto směru je totiž podstatné, že insolvenční navrhovatel (podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů) poskytl dlužnici finanční prostředky (bezhotovostním převodem na účet jejího manžela jako spoludlužníka). Polemikou s tímto skutkovým závěrem dovolatelka (posuzováno podle obsahu dovolání) uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom strohým tvrzením, podle něhož insolvenční navrhovatel „nemůže prokázat“, že peníze na účet jejího manžela převedl, dovolatelka zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.– nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 12. 2018 Mgr. Milan Polášek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2018
Senátní značka:29 NSCR 99/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.99.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 867/19
Staženo pro jurilogie.cz:2019-03-22