ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.121.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 121/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2018 o dovolání podaném J. N. , roz. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 4 To 598/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 4 T 5/2015, byla J. N. (dále jen obviněná, případně dovolatelka) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinem padělání a pozmění veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku, když se těchto přečinů měla dopustit tím, že
I.
v době nejméně k 30. 3. 2012 v T. n. V. či jinde se zištným záměrem jednala podvodným způsobem ve snaze vylákat neoprávněně daňové výhody podle ustanovení §35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, když bez vědomí daňových poplatníků a bez jejich souhlasu podávala daňová přiznání tak, že zneužila osobní data jiných osob získaná v rámci své předchozí podnikatelské činnosti, tyto neoprávněně uvedla do přiznání k dani z příjmů fyzických osob a podala je za osoby v daňových přiznáních uvedené jako daňové subjekty na Finančním úřadě v Českém Krumlově a Finančním úřadě v Kaplici, a takto: 1. prostřednictvím poštovní přepravy z podací pošty v T. n. V. podala dne 30. 3. 2012 na Finanční úřad v Českém Krumlově „Přiznání k dani z příjmů fyzických osob“, evidované pod číslem 48534/12, a to jménem poplatníka M. H. , a v rámci tohoto daňového přiznání uplatnila daňové zvýhodnění podle §35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, formou bonusu na 3 vyživované děti, a to „AAAAA“*), „XXXXX“*) a „YYYYY“*), v celkové částce 34.812 Kč, přičemž tento daňový přeplatek žádala zaslat na běžný účet vedený u Komerční banky, a. s., majitele J. P., kdy s tímto účtem s výslovným souhlasem J. P. běžně disponuje a obstarává jej, následně byla dne 16. 4. 2012 částka ve výši 34.812 Kč poukázána finančním úřadem na předmětný účet a s takto neoprávněně získanými finančními prostředky naložila dosud nezjištěným způsoben, čímž způsobila České republice zastoupené Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českém Krumlově, se sídlem Vyšehrad 169, Český Krumlov, škodu ve výši nejméně 34.812 Kč (původně vedeno pod bodem 1. sp. zn. 4 T 152/2013).
2. prostřednictvím poštovní přepravy z podací pošty v T. n. V. podala dne 30. 3. 2012 na Finanční úřad v Prachaticích „Přiznání k dani z příjmů fyzických osob“, evidované pod číslem 38302/12/2, a to jménem poplatníka V. C. a v rámci tohoto daňového přiznání uplatnila daňové zvýhodnění podle §35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, formou bonusu na 3 vyživované děti, a to „AAAAA“*), „XXXXX“*) a „YYYYY“*), v celkové částce 34.812 Kč, přičemž tento daňový přeplatek žádala zaslat na běžný účet vedený u Komerční banky, a. s., majitele J. P., kdy s tímto účtem s výslovným souhlasem J. P. běžně disponuje a obstarává jej, následně však na základě interního posouzení nebylo požadované daňové zvýhodnění vyplaceno, přičemž takovým jednáním se pokusila České republice zastoupené Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Prachaticích, se sídlem Vodňanská 376, Prachatice, způsobit škodu ve výši nejméně 34.812 Kč (původně vedeno pod bodem 3. sp. zn. 4 T 152/2013).
dále jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod obchodním jménem J. N. (K.), s místem podnikání A. n. V., pracující pro společnost AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Brtnická 2388/72, Jihlava, IČ 26101181, na pozici poradce v pojišťovnictví a finančním poradenství, vykonávaje činnost na základě „Smlouvy o spolupráci“ ze dne 17. 7. 2012, bez vědomí a souhlasu níže uvedených osob využila jejich jména a rodná čísla (data narození), která uvedla do pojistných smluv, tyto opatřila jejich zfalšovanými podpisy a dalšími osobními údaji, přičemž tyto fiktivní smlouvy postupně předkládala v Českých Budějovicích ke schválení své přímé nadřízené N. L., které zamlčela a zatajila rozhodné skutečnosti, tedy to, že níže uvedené osoby smlouvy neuzavřely, jelikož je vyhotovila bez jejich vědomí a souhlasu, resp. je vyhotovila na neexistující osoby a tak konkrétně:
3. jménem pojištěného - neexistující osoby Z. J., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042017765 ze dne 19. 8. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které jí byla vyplacena provize ve výši 17.218 Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 3.826 Kč,
4. jménem pojištěného - existující osoby J. H., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300525564 ze dne 23. 9. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které jí byla vyplacena provize ve výši 16.002 Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 3.556 Kč,
5. jménem pojištěného - existující osoby J. K., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300525566 ze dne 23. 9. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které jí byla vyplacena provize ve výši 14.486 Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 3.219 Kč,
6. jménem pojištěného - neexistující osoby J. T., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 42021814 ze dne 23. 9. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které jí byla vyplacena provize ve výši 8.391 Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 1.864 Kč,
7. jménem pojištěného - existující osoby P. B., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 7007043857 (návrh č. 0013514462) ze dne 19. 10. 2012 se společností Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47452820, ze které jí náležela provize ve výši 5.892,- Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 1.964 Kč, které jim však vyplaceny nebyly,
8. jménem pojištěného - existující osoby L. B., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300525508 ze dne 20. 10. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které jí náležela provize ve výši 8.248 Kč a její nadřízené N. L. provize ve výši 2.749 Kč, které jim však vyplaceny nebyly,
k uvedeným smlouvám doložila fiktivní příkazy k úhradě, bankovní výpisy či poštovní poukázky, potvrzující úhradu první splátky pojistného, v důsledku čehož byly předmětné smlouvy společností AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., akceptovány, což bylo postačující podmínkou pro vyplacení zálohových provizí obviněné, které byla ze smluv č. 3. až 6. vyplacena celková provize ve výši 56.097 Kč a dále jí náležela ze smluv č. 7. a 8. celková provize ve výši 14.140 Kč, která ji vyplacena fakticky nebyla a zároveň z takto uzavřených smluv pod č. 3. až 6. byla vyplacena zálohová provize její nadřízené N. L. v celkové výši 12.465 Kč a ze smluv pod č. 4. a 5. ji náležela celková provize ve výši 4.713 Kč, která ji vyplacena nebyla, když tímto jednáním dílem byla a dílem mohla být společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Brtnická 2388/72, Jihlava, IČ 26101181, způsobena škoda ve výši nejméně 87.415 Kč,
- jako fyzická osoba, na základě uzavřené ústní dohody, pracující pro N. L. - manažera skupiny ve společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Brtnická 2388/72, Jihlava, IČ 26101181, s předmětem činnosti tipování a vyhledání klientů pro společnost Akropol nezávislé finanční poradenství, a. s., a to za slíbenou finanční odměnu, která jí bude vyplácena ze zálohových provizí z takto sjednaných smluv, bez vědomí a souhlasu níže uvedených osob využila jejich jména a rodná čísla (data narození), která neoprávněně uvedla do pojistných smluv, tyto opatřila jejich zfalšovanými podpisy a dalšími osobními daty, přičemž tyto fiktivní smlouvy postupně v Č. B. předávala ke schválení N. L., které zamlčela a zatajila rozhodné skutečnosti, tedy to, že níže uvedené osoby smlouvy neuzavřely, jelikož je vyhotovila bez jejich vědomí a souhlasu, resp. je vyhotovila na neexistující osoby a tak konkrétně:
9. jménem pojištěného - existující osoby V. Š., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042028162 ze dne 11. 11. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které byla vyplacena provize N. L. ve výši 10.040 Kč,
10. jménem pojištěného - existující osoby R. H., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300429070 ze dne 11. 11. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které byla vyplacena provize N. L. ve výši 10.089 Kč,
11. jménem pojištěného - existující osoby A. H., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300429352 ze dne 11. 11. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které byla vyplacena provize N. L. ve výši 10.775 Kč,
12. jménem pojištěného - neexistující osoby M. H., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300429059 ze dne 17. 11. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které byla vyplacena provize N. L. ve výši 12.852 Kč,
13. jménem pojištěného - neexistující osoby J. J., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300525533 ze dne 17. 11. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které náležela N. L. provize ve výši 13.230 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
14. jménem pojištěného - existující osoby R. Ž., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300526282 ze dne 28. 11. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které náležela N. L. provize ve výši 11.052 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
15. jménem pojištěného - neexistující osoby J. T., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042034532 dne 9. 12. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které náležela N. L. provize ve výši 10.256 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
16. jménem pojištěného - existující osoby M. L., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042034521 ze dne 9. 12. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které náležela N. L. provize ve výši 4.879 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
17. jménem pojištěného - existující osoby L. L., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042034543 ze dne 9. 12. 2012 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které byla vyplacena provize N. L. ve výši 7.810 Kč,
18. jménem pojištěného - existující osoby J. K., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300526281 ze dne 12. 12. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které náležela N. L. provize ve výši 10.784 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
19. jménem pojištěného - existující osoby Z. Ž. Č., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 3300429351 ze dne 20. 12. 2012 se společností AEGON Pojišťovna, a. s., IČ 27182461, ze které N. L. provize ve výši 12.500 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
20. jménem pojištěného - neexistující osoby K. P., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042041241 ze dne 18. 1. 2013 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které náležela N. L. provize ve výši 16.852 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
21. jménem pojištěného - neexistující osoby L. P., vyhotovila pojistnou smlouvu č. 042041252 ze dne 18. 1. 2013 se společností Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, ze které náležela N. L. provize ve výši 12.579 Kč, která jí však vyplacena nebyla,
k uvedeným smlouvám doložila fiktivní příkazy k úhradě, bankovní výpisy či poštovní poukázky potvrzující úhradu prvé splátky pojistného, v důsledku čehož byly předmětné smlouvy společností AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., akceptovány, což bylo postačující podmínkou pro vyplacení zálohových provizí N. L., které byla ze smluv pod č. 9. – 12. a 17. vyplacena celková provize ve výši 51.566 Kč, jež poté, podle ústní dohody, vyplatila J. N. z takto získaných prostředků poměrnou část ve výši nejméně 36.000 Kč a dále z uzavřených smluv pod č. 14. až 15. a 18. až 21. náležela N. L. celková provize ve výši 92.132 Kč, která ji vyplacena nebyla, když tímto jednáním obžalované dílem byla a dílem mohla být společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Brtnická 2388/72, Jihlava, IČ 26101181, způsobena škoda ve výši nejméně 143.698 Kč,
přičemž celková škoda za jednání popsaná v bodech 3) – 21) výroku rozsudku činí částku ve výši nejméně 231.113 Kč,
II.
1. v době od 21. 6. 2012 do 17. 7. 2012 v Č. B., doložila společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Jihlava, Brtnická č. 2388/72, IČ 26101181, v rámci vstupních procedur, jejichž výsledkem bylo uzavření „Smlouvy o spolupráci“ ze dne 17. 7. 2012 mezi společností AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., a obchodním zástupcem J. K. (nyní N.), bytem A. n. V., listinu „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“ č. 106952897 ze dne 21. 6. 2012 jako přílohu písemnosti „Čestné prohlášení o důvěryhodnosti“, a to v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, když před tím zásadně změnila obsah listiny tak, aby listina jako celek nepravdivě vypovídala, že v evidenci Rejstříku trestů České republiky nejsou žádné informace o odsouzení její osoby, popřípadě zadala podnět k takovému činu, přičemž si byla vědoma pravého stavu věci, a to odsouzení své osoby na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011, právní moc dne 17. 10. 2011, sp. zn. 4 T 23/2010, za úmyslnou trestnou činnost majetkového charakteru a o kterém se mohla nepochybně ubezpečit z obsahu pravé listiny „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“, viz žádost č. 106950169 vyžádaná 21. 6. 2012 J. K. a vydaná téhož dne v 09:20:30 hod. na CzechPointu České pošty, s. p., pobočka Týn nad Vltavou,
2. v době od 30. 10. 2012 do 14. 11. 2012 v Č. B. či jinde, jako žadatelka o externí spolupráci, doložila společnosti Bonnet.cz, spol. s r. o., se sídlem Praha 4 – Michle, Na Záhonech 809/6, IČ 29048770, v rámci přípravných procedur, když následně nedošlo k uzavření smlouvy o spolupráci, listinu „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“ č. 115315160 ze dne 30. 10. 2012 na jméno J. K., jako přílohu písemnosti „Společné čestné prohlášení, Smlouva a Koordinační smlouva - fyzická osoba“ ze dne 26. 6. 2012, a to v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, když před tím zásadně změnila obsah listiny tak, aby listina jako celek nepravdivě vypovídala, že v evidenci Rejstříku trestů České republiky nejsou žádné informace o odsouzení její osoby, popřípadě zadala podnět k takovému činu, přičemž si byla vědoma pravého stavu věci a to odsouzení své osoby na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011, právní moc dne 17. 10. 2011, sp. zn. 4 T 23/2010, za úmyslnou trestnou činnost majetkového charakteru a o kterém se mohla nepochybně ubezpečit z obsahu pravé listiny „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“, viz žádost č. 106950169 vyžádaná 21. 6. 2012 J. K. a vydaná téhož dne v 09:20:30 hod. na CzechPointu České pošty, s. p., pobočka Týn nad Vltavou (jednání pod body II. výroku rozsudku bylo původně vedeno pod sp. zn. 4 T 22/2014) ,
Za trestné činy uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku a sbíhající se přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1, písm. a), odst. 4 tr. zákoníku spáchaný dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byla uznána vinnou a odsouzena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2013, č. j. 4 T 116/2011-363, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, č. j. 3 To 549/2013-401, resp. rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2013, č. j. 2 T 194/2012-256, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 27. 6. 2013, č. j. 14 To 162/2013-270, jakož i sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou a odsouzena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 7. 1. 2014, č. j. 2 T 159/2013-206, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2014, č. j. 14 To 108/2014-219, byla odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) roky nepodmíněně, přičemž podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro účely výkonu uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2, věta druhá, tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2013, č. j. 4 T 116/2011-363, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, č. j. 3 To 549/2013-401, resp. z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2013, č. j. 2 T 194/2012-256, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 27. 6. 2013, č. j. 14 To 162/2013-270, resp. z rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 2 T 159/2013-206 ze dne 7. 1. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2014, č. j. 14 To 108/2014-219, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným České republice zastoupené Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českém Krumlově, se sídlem Vyšehrad 169, Český Krumlov, částku ve výši nejméně 34.812 Kč a společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., se sídlem Brtnická 2388/72, Jihlava, částku ve výši 120.128 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s., odkázána se zbytkem uplatněného a nepřiznaného požadavku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pod bodem III. byla obviněná uznána vinnou tím, že dne 6. 6. 2014 v P., okres P., doložila společnosti Fair Credit International, SE, IČ 24852422, se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Vršovice, Praha, v rámci vstupních procedur, k již uzavřené Smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 19. 5. 2014 mezi společností Fair Credit International, SE, a obchodním zástupcem J. N. (K.), bydliště A. n. V., P., padělanou listinu „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“ č. 152934596 ze dne 5. 6. 2014, a to v úmyslu aby jí bylo užito jako pravé, když před tím zásadně změnila obsah listiny tak, aby jako celek nepravdivě vypovídala o tom, že v evidenci Rejstříku trestů České republiky nejsou žádné informace o odsouzení její osoby, popřípadě zadala podnět k takovému činu, přičemž si byla vědoma pravého stavu věci, a to zejména odsouzení své osoby na základě předchozího rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2013, právní moc dne 7. 10. 2013, sp. zn. 4 T 116/2011, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2013, právní moc dne 27. 6. 2013, sp. zn. 2 T 194/2012, kterými byla odsouzena za úmyslnou trestnou činnost majetkového charakteru a o kterých se mohla nepochybně ubezpečit z obsahu pravé listiny „Výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob“, vyžádaného dne 5. 6. 2014 J. N. (K.), vydaný téhož dne v 17:03:32 hodin na CzechPointu České pošty, a. s., pobočka Týn nad Vltavou, na základě žádosti č. 152934596. Tím spáchala přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku a byla odsouzena podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně, přičemž podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro účely uloženého výkonu trestu zařazena do věznice s dozorem.
V předmětné věci podala obviněná J. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. 8. 2017, sp. zn. 4 To 598/2016, tak, že rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu pod bodem III. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem III. napadeného rozsudku (přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku) za nyní posuzovaný přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a dále za sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 1. trestního příkazu 2 T 35/2017 Okresního soudu Písek, přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku pod body ad. 2), 3) trestního příkazu 2 T 35/2017 Okresního soudu Písek, jímž byla pravomocně uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 3. 2017, doručeným dne 7. 4. 2017, pravomocným dne 19. 4. 2017, č. j. 2 T 35/2017-151, ji odsoudil podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 30. 3. 2017, doručený dne 7. 4. 2017, pravomocný dne 19. 4. 2017, č. j. 2 T 35/2017-151, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná J. N. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z opatrnosti též z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
K prvně jmenovanému uvedla, že z provedeného dokazování byly učiněny nesprávné skutkové závěry, které jsou v extrémním rozporu se skutečným skutkovým stavem, resp. provedenými důkazy (jak dovodil Ústavní soud ve svých nálezech ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95).
Obviněná si je vědoma skutečnosti, že v rámci dovolacího řízení nelze dovolacím soudem přezkoumávat skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a soudem odvolacím, nicméně tato námitka je obviněnou uplatněná zejména v souvislosti se skutečností, kdy ani skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně neodůvodňuje řádně závěr o tom, že byl spáchán trestný čin tak, jak uvádí soud prvního stupně a následně i soud odvolací. Obviněná podává toto dovolání v přesvědčení, že jak nalézací soud, tak soud odvolací za skutkového stavu, resp. za skutkových zjištění, které v dané věci učinily, s nimiž se sice obviněná neztotožňuje, nicméně uvědomuje si, že dovolací soud není třetí instancí obecných soudů, nemohlo být její jednání posouzeno jako jednání trestné, protože ani soud nalézací, ani soud odvolací nemohli dojít na základě skutkových zjištění k závěru, že obviněná daný trestný čin spáchala. Navíc odvolací soud došel k závěru, že okresní soud provedl důkazy v rozsahu §2 odst. 5 tr. ř. a zjistil skutkový stav, o němž netřeba mít pochybnosti. Ovšem toto tvrzení se nezakládá na pravdě, když skutkový stav tak, jak ho popsal nalézací soud, navozuje více otázek, které jednoznačně zpochybňují to, že by se děj odehrál tak, jak to popsal nalézací soud.
Obviněná uvádí, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi otázkami, které během trestního řízení vyvstaly a které je potřeba zodpovědět, a odvolací soud se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že výpověď obviněné považuje za zcela nepravdivou, zavádějící, účelovou, nekorespondující s faktickými poznatky plynoucími ze spisu, z listinných důkazů či ze svědectví vyslechnutých svědků, když tomuto závěru přisvědčil i soud odvolací. Dále ve svém odůvodnění rozhodnutí soudní prvního stupně uvádí, že samosoudce nemá s odsouzenou rozhodně pozitivní zkušenosti, nevěří jí, a tudíž nemůže věřit ani obsahu její svědecké výpovědi či obhajoby, kterou z těchto důvodů logicky považuje za zcela nepravdivou a lživou. Výpověď obviněné pak označil za nevěrohodnou a účelovou i odvolací soud.
Co se týče závěrů soudu o vině týkající se přečinu podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, zde obviněná poukazuje zejména na soud prvního stupně, když soud odvolací pouze souhlasil s tvrzením soudu prvního stupně a nějak blíže se k věci nevyjadřoval. Vina obviněné byla podle soudu prvního stupně doložena listinnými důkazy a z vyjádření svědků, kteří vypovídali v tom smyslu, že s odsouzenou v minulosti jednali či uzavírali smlouvy a z výpovědi svědkyně N. L., která byla nadřízenou obviněné, která z uzavíraných smluv získávala provize. Soud se nijak nevypořádal se skutečností, že svědkyně L. s odsouzenou spolupracovala i poté, co ukončila svou činnost ve společnosti AKROPOL nezávislé finanční poradenství, a. s. Vůbec při svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že sama svědkyně v té době měla finanční problémy. Přes všechny tyto skutečnosti soud bez sebemenších pochybností označil výpověď svědkyně N. L. za věrohodnou, s tím, že nezjistil žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že by obviněná byla křivě obviňována nebo že by z trestné činnosti byla křivě usvědčována, a to i navzdory tomu, že z výpovědi svědka D. M. vyplývá, že problém ve společnosti byl i s paní L., která měla podle jeho tvrzení s odsouzenou úzce spolupracovat, svědkyně L. se měla podle jeho tvrzení podílet na tvorbě fiktivních složenek, které byly dokládány platbu příslušným pojišťovnám a rovněž poukázal na podezření, že ačkoli obviněná ve společnosti již nepracovala, spolupráce obviněné a svědkyně L. probíhala i nadále. Svědkyně L. pak dále připustila, že činnost ve společnosti AKROPOL byla ukončena právě kvůli problémům s odsouzenou. Těmito skutečnostmi se při posuzování věrohodnosti svědkyně L. soud prvního stupně ani odvolací soud při svém rozhodování vůbec nezabýval a nijak blíže roli svědkyně L. v dané věci nerozebíral. Soudy obou stupňů se tak rozhodly, že tvrzení svědkyně L. jsou pravdivá, aniž by náležitě zohlednili shora uvedené skutečnosti, když právě výpověď svědkyně L. je pro posouzení viny obviněné zcela zásadní.
Soud prvního stupně i soud odvolací tak má vinu obviněné za prokázanou v zásadě pouze na základě skutečnosti, že obviněná s některými ze svědků v minulosti jednala. Aniž by bylo bez pochybností prokázáno, že předmětné listiny vyplňovala či zprostředkovávala uzavření smluv právě obviněná.
Pokud jde o závěry soudu o vině týkající se přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku zde obviněná poukazuje na skutečnost, že obviněná uváděla, že výpis z rejstříku trestů předala svědkyni L., která ho pak dále předkládala pana D. M. Svědkyně L. naproti tomu uvedla, že do výpisu z rejstříku trestů obviněné pouze nahlédla, neboť jí jej obviněná do ruky nedala. Avšak z výpovědi svědka D. M. vyplývá, že výpis z rejstříku trestů mu obviněná doložila právě přes paní L. Tuto skutečnost však soud prvního stupně a rovněž soud odvolací při svém rozhodování zcela přešel a nijak se jí nezabýval. Z výše uvedených důvodů je jasně patrné, že soud nehodnotil logicky provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech.
Obviněná poukázala i na procesní vadu odvolacího řízení, když odvolací soud neodročil veřejné zasedání, ačkoli o jeho odročení obviněná důvodně žádala, a nedal tak obviněné při veřejném zasedání prostor k návrhu na doplnění dokazování. Odvolací soud tak de facto znemožnil obviněné právo na spravedlivý proces.
Součástí přezkumu dovolacího soudu nechť jsou i všechny další právní závěry odvolacího soudu, které ve svém souhrnu vedly k vydání nesprávného rozhodnutí, kdy odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně bylo důvodné a odvolací soud je nesprávně vyhodnotil. Závěrem obviněná uvádí, že s rozhodováním nezávislého soudu (nadto ve věci, kde odsouzenému hrozil a nakonec byl i uložen dosti zásadní trest odnětí svobody) je spjat imperativ, podle něhož výkon spravedlnosti v právním státě musí odpovídat základním hodnotám právního řádu jako významového celku, jakož i konstitutivním hodnotám demokratické právní kultury, přičemž mezi ně – mimo jiné — nepochybně náleží apriorní odmítnutí akceptace nepřípustné deformace důkazního procesu (jeho výsledku). Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, legitimní úsilí státu potírat závažnou společensky nebezpečnou a nežádoucí kriminalitu (§1 odst. 1 tr. ř.) nemůže být realizováno tak, že orgány činné v trestním řízení učiní k dosažení tohoto účelu cokoliv, co považují v danou chvíli z hlediska chtěného a předsevzatého cíle za vhodné. Vždy je třeba neztrácet ze zřetele, že účelem trestního řízení není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, účelem trestního řízení je rovněž „fair“ proces. Existence řádného procesu je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu (sp. zn. Pl. ÚS 4/94). Účel trestního řízení spočívající ve spravedlivém potrestání pachatele není tudíž nadřazen čemukoliv a jako takový přirozeně nemůže ospravedlnit jednání orgánů veřejné moci potud, pokud toto jednání není jednáním secundum et intra legem (constitutionem), tj. jednáním v rámci mantinelů, jimž jsou soudcovská nezávislost a její realizace imanentně podřízeny.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřil též státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že dovolatelka deklaruje svoji vědomost skutečností, že v rámci dovolacího řízení se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, obsah jejího dovolání však tomuto tvrzení neodpovídá. Formálně sice namítá, že ani na základě těch skutkových zjištění, která soudy učinily, nelze dospět k závěru, že spáchala trestný čin, fakticky však nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkala nesoulad mezi zákonnými znaky přečinů podvodu a padělání a pozměnění veřejné listiny a skutkovými zjištěními vymezenými v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Ve vtahu k výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku vznáší prakticky jedinou konkrétní námitku, když vytýká, že soudy vycházely z podle dovolatelky nevěrohodné výpovědi svědkyně L. Jde tedy o námitku směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelka přitom navíc ignoruje další důkazy ve věci provedené, např. výpovědi řady svědků – osob, se kterými měly být uzavírány pojistné smlouvy, kteří shodně uvedli, že pojistné smlouvy nikdy neuzavřeli a nepodepsali. Nijak nevysvětluje ani zjištění, že část osob figurujících v pojistných smlouvách vůbec neexistovala. Pomíjí též skutečnost, že části trestné činnosti spočívající ve vylákání přeplatků na dani z příjmů fyzických osob se dovolatelkou zpochybňovaná výpověď svědkyně L. vůbec netýká. Námitky vztahující se k výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku jsou taktéž výlučně skutkového charakteru. Navíc ani není jasné, jaký mají vztah k okolnostem významným z hlediska znaků uvedeného přečinu, tj. že obsah výpisu z rejstříku trestů předkládaného dovolatelkou při přijímacích procedurách ve firmách ve výroku o vině uvedených byl zásadně pozměněn a že dovolatelka o tom věděla. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a všech ostatních dovolacích důvodů se nachází též procesní námitka, podle které odvolací soud neakceptoval žádost dovolatelky o odročení veřejného zasedání.
Dovolání je opravným prostředkem značně formalizovaným. Dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Přezkumnou povinnost dovolacího soudu proto nemůže založit obecná žádost o přezkoumání všech dalších právních závěrů odvolacího soudu ani obecné výklady o zásadách rozhodování nezávislých soudů v právním státě.
Ke skutkovým námitkám dovolatelky dodává, že zásada, podle které se v dovolacím řízení neprovádí skutkový přezkum, neplatí absolutně. Výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu v případě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. O takovýto extrémní rozpor se jedná v případě, že skutková zjištění na provedené důkazy logicky nenavazují, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění jsou opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Dovolatelka sice formálně namítá existenci výše uvedeného extrémního rozporu, takovouto vadou však napadená soudní rozhodnutí netrpí a dovolatelka ani nevytýká konkrétní vady důkazního řízení, které by tzv. extrémní rozpor měly zakládat. V podstatě se domáhá pouze toho, aby provedené důkazy, zejména výpověď svědkyně L., byly hodnoceny jiným, představám dovolatelky odpovídajícím způsobem.
Dovolací námitky obviněné J. N. směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti, formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají a nejsou ani způsobilé vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu z důvodů existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními.
Vzhledem k výše uvedenému proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání obviněné) rozhodl rozsudkem. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani o naplnění alternativy tohoto dovolacího důvodu zde nejde, kdy chybí znak zamítnutí či odmítnutí odvolacího prostředku, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl částečně změněn.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněné přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní a námitky, kterým by bylo možné přiznat patřičnou právní relevanci, zejména pak s ohledem na obviněnou uplatněný dovolací důvod, v podaném dovolání absentovaly. Obviněná totiž soudům vytýká nesprávné vyhodnocení důkazů (zejména poukazuje na nevěrohodnost svědkyně N. L., okolnosti předložení falešného výpisu z rejstříku trestů pro její osobu) a současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ni příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněné vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
K tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tak možno shrnout, že se skutečně namítá výlučné nesprávné hodnocení provedených důkazů, a to konkrétně výpovědi svědkyně N. L. To se týká jak přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tak přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. V obou případech pak dovolatelka namítá, že se trestné činnosti nedopustila, kdy dovozuje, že pachatelkou by mohla být zmíněná svědkyně N. L. Svou povahou jde o skutkové námitky, k jejichž přezkumu dovolací řízení jako mimořádný opravný prostředek neslouží. Je možno zohlednit z hlediska práva na spravedlivý proces otázku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenou právní kvalifikací, kdy však o tento případ se v dané věci nejedná. Soud prvního stupně v příslušných pasážích svého rozhodnutí zcela konkrétně dovodil na základě jakých důkazů vzaly za prokázaný skutkový stav, kdy se nejedná toliko o výpověď zmíněné svědkyně L., která vůbec nefigurovala u dílčí části trestné činnosti obviněné spočívající v té části jejího jednání, kde dochází k vylákání přeplatků na dani z příjmů fyzických osob (bod I./1. a 2.), to samé pak platí u jednání v bodě III., za které byl ukládán původně samostatný a posléze souhrnný trest. Své závěry soud prvního stupně a odvolací soud jasně deklarovaly způsobem předvídaným v §125 tr. ř., kdy způsobu hodnocení nelze vytknout onen zmíněný extrémní nesoulad. Obviněná si tak v rámci dovolání vytváří pro sebe příznivější skutkový stav, od kterého pak odvíjí možné, byť nikterak nespecifikované, závěry o nesprávném hmotněprávním posouzení dílčích skutků. Nicméně platí, že na str. 18–21 rozsudku soudu prvního stupně a dále na str. 8 a 9 rozsudku odvolacího soudu, jsou zcela konkrétní a jasné úvahy, které se týkají i nyní prezentovaných údajných vad.
Pokud jde o námitku konání veřejného zasedání přes omluvu obviněné, tak nejen že se jedná o námitku mimo tvrzené dovolací důvody, ale současně není pravdou, že by takto bylo odvolacím soudem postupováno. Ten k žádosti obviněné odročil termín veřejného zasedání z původního termínu 15. 12. 2016 (č. l. 391), kdy k termínu veřejného zasedání dne 15. 8. 2017 se obviněná bez omluvy nedostavila (č. l. 410), ačkoli ve zmíněné omluvě deklarovala svůj zájem jednání se zúčastnit.
Není tak naplněn ani jeden z tvrzených dovolacích důvodů, kdy s poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.