ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1353.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1353/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. G. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 441/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 127/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 4 T 127/2017, byl obviněný M. G. (dále „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o nároku poškozeného J. S. na náhradu škody.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 441/2017, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
II.
4. Proti citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Na podkladě rozvedené argumentace dovodil, že závěr o vině byl vyvozen jen na základě nezákonně provedeného důkazu – přečteného úředního záznamu o vysvětlení poškozeného a na doznání obviněného před policejním orgánem. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze a aby poté podle §265 l tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně ověřil, že dovolání obviněného M. G. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
7. Zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
8. Z ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 127/2017 Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 441/2017, (obsahující mimo jiné poučení o tom, že dovolání může obviněný podat jen prostřednictvím obhájce a že podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno) bylo obviněnému doručeno dne 16. 4. 2017 (byť sám obviněný uvádí datum 10. 4. 2017). V době rozhodování odvolacího soudu neměl obviněný obhájce a nešlo u něj o případ nutné obhajoby, rozhodnutí odvolacího soudu proto nebylo nutné doručovat obhájci. Lhůta k podání dovolání tak uplynula dnem 18. 6. 2018 (v pondělí).
10. Dne 23. 4. 2017 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručeno podání obviněného označené jako dovolání, v němž obviněný vyjádřil řadu výhrad k odsuzujícímu rozhodnutí a procesnímu postupu v dané trestní věci. V závěru podání požádal, aby panu soudci byla uložena pokuta a jemu uložen trest v nižší výměře nebo trest podmíněně odložený.
11. Na toto podání obviněného reagoval Obvodní soud pro Prahu 2 písemným sdělením doručeným do vlastních rukou obviněného (č. l. 168 spisu), v němž obviněného vyrozuměl, že dovolání lze podat jen prostřednictvím obhájce a vlastní podání obviněného se za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno (o čemž byl ostatně obviněný poučen již dříve v textu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 441/2017). Znovu byl obviněný vyrozuměn, že pokud bude trvat na podání dovolání, může tak učinit jen prostřednictvím obhájce. Na toto sdělení obviněný do konce lhůty k podání dovolání ani později nijak nereagoval, obhájce si nezvolil, ani nepožádal o jeho ustanovení.
11. Soud prvního stupně poté nadbytečně doručil opis podání obviněného (které se nepovažovalo za dovolání) státnímu zástupci a nadto bez návrhu obviněnému ustanovil dne 17. 7. 2018 obhájce s tím, že jde o případ nutné obhajoby podle §36a odst. 2 písm. a) tr. ř. Takto ustanovený obhájce pak podal jménem obviněného dne 1. 8. 2018 dovolání.
12. Z výše uvedené rekapitulace je zjevné, že obviněnému uplynula lhůta k podání dovolání dnem 18. 6. 2018 (v pondělí), kdy uplynula lhůta dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému. Obviněný byl řádně a opakovaně vyrozuměn o tom, že jeho vlastní podání nemůže být považováno za dovolání a že dovolání může podat jen prostřednictvím obhájce, přesto neučinil žádné kroky k tomu, aby si obhájce zvolil, nebo požádal o jeho ustanovení. Na písemné vyrozumění soudu ani neodpověděl, zda vůbec míní podat dovolání prostřednictvím obhájce (ať zvoleného či ustanoveného). K ustanovení obhájce tak za těchto okolností nebyl důvod a nadbytečné ustanovení obhájce po uplynutí lhůty k možnému dovolání nemohlo běh této lhůty prodloužit. Dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce dne 1. 8. 2018 již bylo učiněno po marném uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, tedy opožděně.
13. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. G., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., tedy věc meritorně přezkoumat, a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 11. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík