ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1514.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1514/2017-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2018 o dovolání obviněného D. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 48/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 1 T 48/2015, byl obviněný D. T. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě účastenství (návodu) podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době, minimálně v období od září 2012 do 22. 10. 2012, v P., V. S., v budově, kde byl provozován podnik Atlas Cabaret, provozovaný společností ATLAS CABARET, s. r. o., IČ: 27920593, se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 598/31, jako zaměstnanec společnosti Atlas Cabaret, s. r. o., na pozici pracovníka reklamní činnosti, opakovaně hovořil se samostatně stíhávanou L. F., která v podniku Atlas Cabaret pracovala jako striptýzová tanečnice, a tuto při jejich rozhovoru navedl k podání žádosti o finanční půjčku ve výši 250.000Kč, kterou si měla L. F. vzít na svoji osobu s tím, že vypůjčené peníze předá D. T., který jí bude tuto půjčku v budoucnu splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy D. T. jí při těchto rozhovorech dále sdělil, že má v podniku Atlas Cabaret uzavřenou pracovní smlouvu jako „personalista“ jen do konce roku 2012, a tudíž by půjčku v této výši sám nedostal, L. F. nabídl a přislíbil, že od 1. 1. 2013 může na jeho pozici „personalisty“ nastoupit, se mzdou ve výši 38.000 Kč měsíčně, s čímž L. F. následně souhlasila a přislíbila, že mu pomůže tím, že na sebe zažádá o úvěr ve výši 250.000 Kč, a poté dne 22. 10. 2012 se L. F. sešla s D. T. v P., na S., před OC N. S., kde se nachází pobočka České spořitelny, a. s., Štefániková 17, Praha 5, a při tomto setkání D. T. předal L. F. potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne 19. 10. 2012, které bylo opatřeno razítkem společnosti ATLAS CABARET, s. r. o., IČ: 27920593, se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 598/31, a podpisem jednatele společnosti P. J., a byla zde uvedena výše její měsíční mzdy ve výši 38.172 Kč, což nebyla pravda, a potvrzení uvedená společnost nevystavila, následně toto potvrzení L. F. dne 27. 10. 2012 v Praze 5, Štefánikova 17, v pobočce České spořitelny, a. s., předložila k žádosti o úvěr ve výši 250.000 Kč, která byla kladně vyřízena, a úvěr ve výši 250.000 Kč jí byl poskytnut, a takto jednal, ačkoliv věděl, že potvrzení nebylo spol. ATLAS CABARET, s. r. o., nikdy vystaveno a údaje v něm nejsou pravdivé, a tedy D. T. přemluvil L. F. k neoprávněnému získání úvěru ve výši 250.000 Kč na základě nepravdivého potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, s nabídkou nové práce s vyšším finančním ohodnocením, něž-li dosud měla jako tanečnice v podniku Atlas Cabaret, a uvedené potvrzení jí i poskytl, jednal v úmyslu způsobit pošk. České spořitelně, a. s., IČ: 45244782, se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, škodu ve výši 250.000 Kč.
Za uvedený trestný čin uložil Obvodní soud pro Prahu 1 obviněnému podle §211 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. společně se spoluobviněnými P. J., I. Ch., J. J., S. S., F. H. a D. S. zprostil obžaloby pro skutek, ve kterém bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání zločinu kuplířství podle §189 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 1 T 48/2015, podal státní zástupce a obviněný odvolání. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch všech obviněných ve vztahu ke zprošťující části rozsudku a ve vztahu k obviněnému D. T. dále do výroku o trestu ve vztahu k odsuzující části. Odvolání obviněného směřovalo do výroku o vině a trestu. O padaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve zprošťujících výrocích týkajících se obviněných P. J., I. Ch., J. J., S. S., D. T., F. H., a D. S. a dále ve výroku o trestu ohledně obv. D. T. Podle §259 odst. 1 tr. ř. pak věc vrátil soudu prvního stupně. Odvolání obviněného D. T. zamítl podle §256 tr. ř.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle jeho názoru ve věci existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem a skutková zjištění jsou založena na pouhých domněnkách soudů nižších stupňů. Navíc soud prvního stupně opřel své skutkové závěry o důkaz provedený v rozporu se zákonem, když svědek H. nebyl před výslechem řádně poučen podle §100 a §101 tr. ř.
Následně rozvádí na základě, kterých důkazů mají soudy nižších stupňů jeho vinu za prokázanou, přičemž vyjadřuje přesvědčení, že soudy hodnotily důkazy jednostranně a v jeho neprospěch. Nesouhlasí s hodnocením výpovědi svědkyně L. F., neboť tuto nelze považovat za věrohodnou, svědkyně má evidentní zájem na výsledku dokazování. Poukazuje na svoji obhajobu, kdy logicky vysvětlil veškeré rozhodné skutečnosti, včetně motivace svědkyně mu uškodit. Peněžní prostředky, které zaslal svědkyni, představovaly půjčky, když svědkyně neměla na nájem. Výše zaslaných prostředků odpovídá požadavkům svědkyně. Výpověď svědka H. soudy vyhodnotily zcela v rozporu s jejím obsahem, když svědek prakticky nevěděl, o čem hovoří a nebyl řádně poučen. Výpověď obviněného P. J. nemá žádnou důkazní hodnotu, neboť s výjimkou skutečnosti, že tento obviněný žádné potvrzení o zaměstnání a výši příjmu nevystavoval, tak jeho výpověď obsahuje toliko domněnky a úsudky. I závěr soudu prvního stupně, že měl v předmětném období zvýšenou potřebu peněz je neodpovídající. Měl dostatek finančních prostředků od své tety, prodal automobil a měl výhry ze sportovních sázek. Soudy tedy porušily zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny.
Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. namítá, že soud druhého stupně zamítl jeho podané odvolání, ačkoliv v řízení před soudem prvního stupně u něho byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, stejně jako odpovídající část rozsudku soudu prvního stupně a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 1 NZO 961/2017, sdělil, že se s ohledem na povahu uplatněných námitek nebude vyjadřovat. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Nejvyšší soud musel především přezkoumat, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a tr. ř., přičemž shledal, že dovolání přípustné není. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Ve vztahu k posuzovanému usnesení soudu druhého stupně nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť v daném případě byl sice zamítnut řádný opravný prostředek obviněného – odvolání proti rozsudku, kterým byl dovolatel uznán vinným, ovšem zároveň byl usnesením soudu druhého stupně zrušen výrok o trestu, takže z pohledu ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. zde neexistuje rozhodnutí uvedené v §265a odst. 1 písm. a) – g) tr. ř, když zde není dána existence odsuzujícího rozsudku, neboť odsuzujícím rozsudkem jak již bylo naznačeno se rozumí rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popř. ochranné opatření, popř. bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání. Ve věci tedy neexistuje meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně není konečné, neboť v budoucnu musí být soudem prvního stupně rozhodnuto o trestu. Za takové situace, kdy soud druhého stupně částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, čímž se rozumí i zrušení zprošťující části rozsudku, a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, takže právní moci nabyla jen soudem druhého stupně nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti této pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vyčkat na rozhodnutí o uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Takový postup lze vyvodit z dikce §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož se musí jednat o odsuzující rozsudek ve smyslu §122 odst. 1 tr. ř., jehož nezbytnou náležitostí je rovněž výrok o trestu. Proto lze uzavřít, že v případě, kdy rozsudek soudu prvního stupně v části svého výroku o vině nabyl právní moci, kdy ovšem byl zrušen výrok o trestu a tento nebyl soudem druhého stupně uložen a napadený rozsudek byl soudem druhého stupně v části zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nelze jen proti výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vyčkat i rozhodnutí o trestu případně ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Lhůta k podání dovolání obviněnému pak běží i ohledně úplného výroku o vině až od doručení rozhodnutí, v rámci kterého byl uložen i trest (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006). Shora naznačený postup lze mimo jiné vyvodit i z toho, že podle §12 odst. 10 tr. ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž jeho součástí je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání přitom nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od potrestání (srov. usnesení NS ČR 6 Tdo 982/2003).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. března 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová