ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.172.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 172/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 o dovolání podaném M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 10 To 250/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 21/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 1 T 21/2017, byla M. H. (dále jen obviněná) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že dne 18. 7. 2016 ve 14:30 hod. jela na jízdním kole zn. AUTHOR Zenith po místní komunikaci a to cyklostezce v k. o. B. ve směru od obce S. na B. a zhruba před koncem cyklostezky přestala sledovat jízdní dráhu před sebou a začala předjíždět svého nezl. syna „AAAAA“*) v důsledku čehož se dostala do protisměru cyklostezky, kde ohrozila cyklistu P. P. jedoucího taktéž na jízdním kole AUTHOR a ten ve snaze vyhnout se přímému střetu s M. H. začal prudce brzdit, kdy prudké brzdění zapříčinilo jeho pád přes řídítka na zem a v důsledku toho utrpěl P. P. těžké zranění spočívající v otevřené zlomenině střední části obou kostí pravého předloktí, víceúlomkové zlomenině pravé klíční kosti a kožní oděrce na zevní části pravého kolene, přičemž v době jednání soudu byl stále omezen v obvyklém způsobu života . Za uvedený přečin byla obviněná odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž jí výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 10 To 250/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podala obviněná dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítla, že se nedopustila žádného protiprávního jednání. Po celou dobu před incidentem se náležitě věnovala jízdě a do protisměru nevjela, přičemž pokud by se tak stalo, s poškozeným by se srazila. Po nehodě byla v šoku a nebyla si vědoma, co přesně policii říká. Rozpory, které ve věci vyvstaly, poté soudy nezvládly odstranit, tudíž je rozhodnutí, kterým byla uznána vinnou, založeno na pouhých domněnkách. Není ani zřejmé, kde se mělo cyklistické kolo poškozeného po nehodě nacházet, resp. v jaké pozici. Soud prvního stupně se sice snažil věc objasnit na místě samém, avšak úkon, tak jak ho soud prováděl, je nepoužitelný a nelze z něho vycházet, což ostatně konstatoval i soud druhého stupně. Nelze vycházet ani z výpovědi poškozeného, neboť on sám nehovoří jednoznačně a taktéž připouští svoji spoluvinu, neboť se nevěnoval řízení, v nastalé situaci zazmatkoval a začal brzdit na obě brzdy, v důsledku čehož došlo k nehodě. Přesvědčivé nejsou ani svědecké výpovědi, které závěry o vině obviněné jednoznačně nepodporují. Skutkový stav věci tedy podle obviněné nebyl řádně zjištěn, přičemž ve výsledku je mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními patrný extrémní rozpor. V daném kontextu tedy soudy měly porušit ústavně garantované právo obviněné na spravedlivý proces. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 13. 12. 2017 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě podotknout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Krom toho, ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněné přitom z podstatné části směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž právně relevantní námitky s ohledem na obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřovaly de facto toliko k odkazu na porušení ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Obviněná totiž soudům vytýkala nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí, listinných důkazů stran dokumentace místa činu, případně výpovědi poškozeného P. P., resp. v souhrnu celkové vyhodnocení jízdy obviněné) a současně prosazovala vlastní hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněné vycházely (srov. zejména str. 4 a 5 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 3 až 6 usnesení soudu druhého stupně). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Soudy tedy mohly bez důvodných pochybností dovodit, že obviněná poškozeného svojí jízdou v protisměrné části cyklostezky bezprostředně ohrozila, přičemž pokud obviněná upozorňovala na spoluvinu poškozeného na nehodovém ději a jeho neadekvátní reakci (prudké brzdění přední i zadní brzdou), tak poškozenému nelze klást k tíži, že si např. nepromyslel vhodný manévr, když musel nějakým způsobem reagovat de facto okamžitě. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. (nebo §134 odst. 2 tr. ř.), přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost obviněnou namítaného tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním, přičemž soudy jasně a srozumitelně vyložily, proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku zcela přiléhavá.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání obviněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.