ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.179.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 179/2018-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 58/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 35 T 1/2017 , byl obviněný R. N. uznán vinným pod bodem ad 1) – 2) výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem ad 3) výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. c), písm. j) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že
Ad 1) dne 22. 7. 2016 v době od 14.00 hodin do 15.20 hodin, v T., na ul. R., před domem, si nejprve vyhlédl ve skupince hrajících si dětí poškozeného nezletilého „AAAAA“*) a následně využívajíc jeho neznalosti v sexuální oblasti vyplývající z jeho nízkého věku a s tím spojené nemožnosti racionálně posoudit jeho jednání a účinně se proti němu bránit, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, ho pod záminkou, že mu ukáže svítící meče, vylákal na odlehlé místo v lesoparku, kde mu stáhl kraťasy i se slipy ke kolenům a osahával ho na obnaženém přirození, čemuž se nezletilý ze strachu a překvapení ze vzniklé situace aktivně nebránil, ale nakonec se mu podařilo vysmeknout, obléci se a z místa utéct, kdy daného jednání se dopustil přesto, že dotazem u poškozeného nezletilého zjistil, že tomuto je devět let a současně vzhled poškozeného odpovídal jeho skutečnému věku, přičemž v důsledku jeho jednání došlo u poškozeného nezletilého „AAAAA“*) ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy projevující se poruchami spánku, nočními můrami, sociálním stažením, lítostí, ostražitostí, nedůvěrou k neznámým lidem, znovuprožíváním psychotraumatizujících vzpomínek, emoční labilitou, trvající i v době znaleckého vyšetření dne 15. 12. 2016,
Ad 2) dne 3. 8. 2016 v blíže nezjištěných odpoledních hodinách, nejpozději do 16.20 hodin v T.-L., na ulici M., před restaurací U S., si nejprve vyhlédl dva nezletilé chlapce „XXXXX“*) a „YYYYY“*), a následně využívajíc jejich neznalosti v sexuální oblasti vyplývající z jejich nízkého věku a s tím spojené nemožnosti racionálně posoudit jeho jednání a účinně se proti němu bránit, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, je pod záminkou, že jim ukáže myšky, vylákal do lesoparku, kde se mu podařilo oba chlapce rozdělit díky slabší fyzické výkonnosti „YYYYY“*), který za nimi zaostával, tak, že zavedl poškozeného nezletilého „XXXXX“*) na odlehlé místo, kde mu stáhl kraťasy i se slipy ke kolenům a osahával ho na obnaženém přirození, čemuž se nezletilý ze strachu a překvapení ze vzniklé situace aktivně nebránil, ale nakonec se mu podařilo vysmeknout, obléci se a z místa utéct, kdy daného jednání se dopustil přesto, že vzhledem k tomu, že vzhled poškozeného odpovídal jeho skutečnému věku, přičemž v důsledku jeho jednání došlo u poškozeného nezletilého „XXXXX“*) ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy projevující se poruchami spánku, nočními můrami, sociálním stažením, lítostí, ostražitostí, nedůvěrou k neznámým lidem, znovuprožíváním psychotraumatizujících vzpomínek, emoční labilitou, trvající i v době znaleckého vyšetření dne 15. 12. 2016,
Ad 3) dne 26. 9. 2016 v době od 13.00 hodin do 15.00 hodin, v T.-O., na ul. K., před budovou 5. základní školy, nejprve využil situace, že ho nezletilá „ZZZZZ“*) sama jako první kontaktovala se sdělením, že hledá lvíčka a následně využívajíc její neznalosti v sexuální oblasti vyplývající z jejího nízkého věku a s tím spojené nemožnosti racionálně posoudit jeho jednání a účinně se proti němu bránit, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, ji pod záminkou, že jí pomůže lvíčka najít, vylákal na odlehlé místo v lesním porostu místního lesoparku, kde ji svlékl, vyjma ponožek, do naha a přes slovně projevený nesouhlas doprovázený aktivní obranou poškozené spočívající v křičení o pomoc, kopání, odstrkování a bití klackem do jeho hlavy, jí nejméně jednou zasunul prst hluboko do vagíny a bezprostředně poté, v úmyslu jmenovanou usmrtit, veden záměrem poškozenou, která se jeho jednání aktivně bránila a křičela o pomoc, nejen umlčet a zabránit tak jeho prozrazení přímo na místě, ale i zbavit se tak jediného přímého svědka jeho trestné činnosti, využívaje své jednoznačné fyzické převahy, poškozenou v poloze, kdy ležela na zádech opakovaně škrtil tričkem omotaným kolem jejího krku a rdousil palci obou rukou, v důsledku čehož poškozená opakovaně upadla do bezvědomí, přičemž svého jednání zanechal až ve chvíli, kdy poškozená nejevila známky života a on nabyl přesvědčení, že ji usmrtil a z místa utekl, čímž nezletilé způsobil četné, místy splývající pohmožděniny na přední straně krku, pokračující dále po celém obvodu krku v podobě pásovitého příčně probíhajícího zarudnutí, krevní podlitinu na čele vpravo, četné oděrky kůže na obličeji, horních a dolních končetinách, krevní podlitiny na zádech a kolenou, v obličeji zjištěny četné tečkovité krevní výronky, kteréžto poranění, obvykle odeznívající spontánně do sedmi dnů, si vyžádalo lékařské ošetření spojené s hospitalizací za účelem observace zdravotního stavu v době od 26. 9. 2016 do 27. 9. 2016, přičemž k smrti poškozené nedošlo jenom šťastnou shodou okolností podpořenou tím, že se domníval, že svůj původní záměr zrealizoval a ve svém útoku na poškozenou tak přestal a takového jednání se dopustil přesto, že si byl vědom, s ohledem na to, že vzhled poškozené odpovídal jejímu faktickému věku, že tato nedovršila věku 15-ti let.
Za to byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, podle §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) roků.
Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatricko-sexuologické, a to ústavní formou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému nezl. „AAAAA“*), k rukám jeho zákonné zástupkyně Ž. T., bytem T. – D. L., D. L., t. č. Č., T., částku 2.285 Kč, poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, IČ 47672234, částku 11.327 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozené nezl. „ZZZZZ“*) na nemajetkovou újmu částku 300.000 Kč, a to k rukám matky A. V., bytem T.-L., W.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená nezl. „ZZZZZ“*) odkázána se zbytkem svého nároku na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 35 T 1/2017, podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o vině pod bodem ad 3), do výroku o trestu a dále do výroku o uložení ochranného léčení psychiatricko-sexuologického v ústavní formě, do výroku o povinnosti nahradit škodu poškozenému nezletilému „AAAAA“*) v částce 2.285 Kč a do výroku o povinnosti nahradit nemajetkovou újmu nezletilé „ZZZZZ“*) v částce 300.000 Kč.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 58/2017 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 58/2017, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 112), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , jelikož má za to, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Ke zločinu znásilnění pod bodem ad) 3 výroku o vině obviněný uvedl, že na základě provedeného dokazování není možno dojít k závěru, že by se dopustil znásilnění jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Vyjma generalizovaného doznání při vazebním zasedání obviněný po celou dobu trestního řízení popírá jakékoliv zasunutí prstu či prstů do vagíny poškozené „ZZZZZ“*) a trvá na tom, že poškozenou pouze vysvlékl a následně k žádnému osahávání poškozené pro její křik a jeho navazující jednání v podobě jejího škrcení nedošlo. Soudy toto jeho konstantní tvrzení nesprávně hodnotily jako účelové a za významnou považovaly pouze jeho výpověď u vazebního zasedání. Součástí zjištěného stavu je i výpověď poškozené, jež uvedla, že vyjma škrcení a vysvlečení na ni obviněný nijak nepůsobil a v této souvislosti v podrobnostech poukazuje na výpověď poškozené „ZZZZZ“*), znalecký posudek k vyšetření duševního stavu poškozené, propouštěcí zprávu z Dětského oddělení Nemocnice Třinec či lékařskou zprávu z gynekologického vyšetření poškozené, jež byla dále použita v rámci vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, zpracovaného MUDr. Smatanovou, Ph.D. Lékařskými vyšetřeními a znaleckým posouzením nebylo objektivizováno žádné poranění poškozené v intimních partiích. Soudy nesprávně vyhodnotily, resp. zjistily skutkový stav věci, kdy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a je na místě v této části obžaloby obviněného zprostit.
Shodně má pak obviněný za to, že nebylo prokázáno spáchání skutku pod bodem ad 3) výroku o vině, a to v části, v níž byl uznán vinným trestným činem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku a rovněž této části obžaloby měl být zproštěn. Po celou dobu trestního řízení setrvává na svém tvrzení, že poškozenou neměl v úmyslu usmrtit, ale pouze umlčet, aby nekřičela. Se škrcením přestal, jakmile si všiml, že má poškozená zavřené oči a nehýbe se. Poté pocítil obavu o to, zda poškozené něco neudělal či zda ji dokonce nezabil a vyzkoušel, zda dýchá a bije jí srdce. Když zjistil, že poškozená žije, místo opustil. Ačkoliv poškozenou zanechal na místě bez poskytnutí pomoci, myslel si, že poškozenou někdo najde a přivolá jí pomoc. I jeho následné jednání v podobě odhození oblečení poškozené několik metrů od místa činu bylo zkratkovité a nelze z něj usuzovat na jeho úmysl poškozenou usmrtit. Podle rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 62/1973 se trestný čin vraždy od trestného činu ublížení na zdraví, resp. těžkého ublížení na zdraví liší jen formou zavinění. Kombinace alkoholu, značně jednodušší osobnosti obviněného a stresové situace v podobě, pro něj, nečekaného křiku poškozené v obviněném vyvolaly neadekvátní reakci v podobě fyzického násilí. Jeho účelem však bylo poškozenou umlčet, nikoliv jí usmrtit. Podle relevantní judikatury úmysl pachatele, byť i eventuální, již od počátku jednání musí směřovat k usmrcení oběti. V dané věci je podle obviněného taktéž nutno vzít v potaz, že se mu v okamžiku škrcení poškozené tzv. zatemnilo a neuvědomoval si, co v té chvíli dělá. V této souvislosti uvedl, že v důsledku zatemnění a neuvědomování si toho, co dělá, nebyla u něj přítomna vůle a mohl se svého jednání dopustit ve formě tzv. pravé lhostejnosti, kdy zde zcela chyběl aktivní vztah k následku smrti poškozené. Podle právní teorie chtění nebo srozumění pachatele trestného činu vraždy, resp. jejího pokusu, musí vždy směřovat k následku v podobě smrti jiného. Vzhledem k provedeným důkazům je možné uvést, že v době jednání obviněného nebyl prokázán jeho kladný vztah jak k úmyslu usmrtit, tak ani ke smíření s tímto následkem. Dále uvedl, že poškozená podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví utrpěla lehká poranění s průměrnou dobou léčení do 7 dnů. Tímto znaleckým posudkem taktéž nebyla objektivizována intenzita, s níž obviněný na poškozenou působil, kdy z obecných závěrů je možno dovodit, že obviněný na poškozenou nepůsobil ani velkou ani střední intenzitou síly. Obviněný je toho názoru, že je možno obecně uvést, že jednání obviněného při absenci jeho úmyslu poškozenou usmrtit odpovídá ublížení na zdraví a odkazuje na judikaturu stran zavinění pachatele u pokusu vraždy. Vzhledem k uvedenému má za to, že bylo na místě jeho jednání kvalifikovat jako spáchání dvou trestných činů, a to ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci.
Obviněný rovněž nesouhlasí s povinností k náhradě škody poškozenému „AAAAA“*), kdy má za to, že skutkový stav neprokazuje zavinění obviněného za ztrátu jeho dioptrických brýlí. K povinnosti náhrady nemajetkové újmy „ZZZZZ“*) uvedl, že daná částka neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, konkrétně následkům na přirozených právech poškozené a poukazuje na závěry stran jejího fyzického i psychického stavu, jež byl vyhodnocen jako relativně dobrý, bez rozvinutí posttraumatické stresové poruchy.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 4 To 58/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 35 T 1/2017, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl zároveň o vazbě obviněného.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněný v daném případě užil nejdříve násilí výhradně v úmyslu donutit oběť k pohlavnímu styku, ale až v jeho průběhu svůj úmysl změnil, protože nezletilá poškozená se aktivně bránila, křičela o pomoc, chtěl ji umlčet, aby tak zabránil svému prozrazení přímo na místě a zbavit se jediného svědka jeho trestné činnosti a rozhodl se tak nezletilou poškozenou usmrtit, aby odstranil potencionálního svědka. Zjišťování subjektivní stránky u trestných činů vražd bývá ztíženo tím, že pachatel ve většině případů úmysl usmrtit popírá, jak je tomu i v tomto případě v rámci dovolacích námitek. Nicméně na zavinění pachatele lze usuzovat z okolností, za nichž k činu došlo – motivu intenzity a cíleni útoku použité zbraně, jednání pachatele před činem a po činu. Po vyhodnocení všech rozhodných skutečností správně soudy dospěly k závěru, že po subjektivní stránce se obviněný pokusu zločinu vraždy dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to v rovině základní i kvalifikované skutkové podstaty, neboť rdoušení a následné škrcení nezletilé tričkem bylo vedeno přímým úmyslem obviněného nezletilou poškozenou usmrtit.
Státní zástupkyně vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 58/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy, zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů [ke zločinu znásilnění pod bodem ad 3) výroku o vině zejména jeho doznání k trestné činnosti při vazebním zasedání a jeho následující výpovědi učiněné v rámci trestního řízení, a dále výpověď poškozené „ZZZZZ“*), stejně jako znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Margity Smatanové, Ph.D., stran duševního stavu poškozené a poranění poškozené v oblasti intimních partii, a dále propouštěcí zprávu z Dětského oddělení nemocnice Třinec či lékařskou zprávu z gynekologického vyšetření poškozené; ke zločinu pokusu vraždy pod bodem ad 3) výroku o vině se jedná o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Margity Smatanové, Ph.D., a to ve vztahu k intenzitě škrcení a způsobeným zraněním na těle, poškozené] a vadná skutková zjištění [ke zločinu znásilnění pod bodem ad 3) výroku o vině obecná námitka, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn; ke zločinu pokusu vraždy pod bodem ad 3) výroku o vině opět obecná námitka, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, kdy poukazuje na jeho momentální duševní rozpoložení, ovlivněné alkoholem, jeho jednodušší osobností a pro něj stresující situací, stejně jako odkaz na jeho jednání bezprostředně následujícím po ataku na poškozenou], stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům [ke zločinu znásilnění pod bodem ad 3) výroku o vině obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají; resp. že z provedeného dokazování nelze dojít k závěru o jeho vině, kdy obdobnou argumentaci uplatnil též ke zločinu pokusu vraždy pod bodem ad 3) výroku o vině] a vlastní verzi skutkového stavu věci [ke zločinu znásilnění pod bodem ad 3) výroku o vině obvinění trvá na tom, že poškozenou „ZZZZZ“*) pouze svlékl a následně pro její křik a jeho navazující jednání v podobě škrcení poškozené nedošlo k zasunutí prstu či prstů do její vagíny; ke zločinu pokusu vraždy pod bodem ad 3) výroku o vině obviněný uvedl, že škrcení poškozené byla neadekvátní reakce na danou situaci, v průběhu škrcení poškozené se mu tzv. zatemnilo a neuvědomoval si, co dělá a se škrcením přestal okamžitě, jak si všiml, že má poškozená zavřené oči a nehýbe se, a dále uvedl, že poté pocítil obavu, zda poškozené něco neudělal či zda ji nezabil a zkontroloval, zda poškozená dýchá a bije jí srdce. Když zjistil, že žije, místo opustil].
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod částečně nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný R. N. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje především z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Za relevantní nelze shledat ani námitku, že soudy postupovaly toliko v jeho neprospěch, tedy nikoli v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenými, resp. obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Obviněný sice vznesl námitky, že nedošlo ke znásilnění poškozené „ZZZZZ“*) jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, stejně jako námitky stran náhrady škody poškozenému „AAAAA“*) a nemajetkové újmy poškozené „ZZZZZ“*), kteréžto by bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitky obviněným vznesené byly uplatněny způsobem neregulérním, neboť byly uplatněny pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem. K tomu Nejvyšší soud, ve vztahu k náhradě škody poškozenému „AAAAA“*) a nemajetkové újmy poškozené „ZZZZZ“*), dodává, že jak soud nalézací, tak soud odvolací se s předmětnými námitkami obviněného pečlivě a logicky vypořádaly a svoje závěry náležitě odůvodnily. Nejvyšší soud nemá těmto závěrům čeho vytknout a v podrobnostech proto odkazuje na příslušné pasáže rozhodnutí soudů ve věci dříve činných.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky uplatněné ve vztahu ke zločinu pokusu vraždy pod bodem ad 3) výroku o vině, kdy obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka daného zločinu, resp. že neměl v úmyslu poškozenou „ZZZZZ“*) usmrtit, ale pouze umlčet, aby nekřičela. Domnívá se, že právní kvalifikace jeho jednání jako pokusu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku je nesprávná.
Na tomto místě je třeba prvně podotknout, že tyto námitky uplatňuje obviněný od samého počátku trestního řízení a zabývaly se jimi jak soud nalézací, tak soud odvolací.
Námitce obviněného stran absence jeho úmyslu poškozenou „ZZZZZ“*) usmrtit nelze v žádném směru přisvědčit. Podle skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán, obviněný R. N. nejprve poškozenou vylákal na odlehlé místo v úmyslu zneužít její bezbrannosti a donutit ji k pohlavnímu styku. Vůči poškozené užil násilí v úmyslu donutit ji k pohlavnímu styku, kdy v průběhu tohoto jednání pro aktivní odpor poškozené spočívající v křičení o pomoc, kopání, odstrkování a bití klackem do hlavy obviněného tento svůj úmysl změnil. Bezprostředně poté veden úmyslem poškozenou usmrtit a zabránit tak přímému prozrazení na místě činu a odstranit jediného přímého svědka jeho trestného jednání začal poškozenou „ZZZZZ“*) nejprve rdousit a následně škrtit tričkem poškozené. Obviněný proti hrdlu poškozené použil rdoušení a škrcení, což jsou mechanismy, o nichž je všeobecně známo, že jsou způsobilé ke vzniku smrtelného následku, a to po dobu přibližně 4-5 minut, což uvedl sám obviněný. Obviněný svoje jednání stupňoval až do doby, dokud poškozená jevila známky života. Z uvedeného je tedy zcela zřejmý přímý úmysl obviněného poškozenou „ZZZZZ“*) usmrtit. Jak již uvedl odvolací soud, stejně jako státní zástupkyně, prokázání subjektivní stránky u trestných činů vraždy bývá ztíženo tím, že pachatel ve většině případů úmysl usmrtit popírá, jak tomu je i v nyní projednávané věci. Na zavinění pachatele lze usuzovat z okolností, za nichž k činu došlo – motivu, intenzity a cílení útoku, použité zbraně, jednání pachatele před činem a po činu. V úvahu je třeba brát i fakt, do jaké míry byl způsobený následek ovlivněn obranou poškozené, tedy jak sám i v dovolání obviněný konkretizoval křikem poškozené. Lze tedy uzavřít, že po subjektivní stránce se obviněný dopustil pokusu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a právní kvalifikace skutku je naprosto přiléhavá.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně právní relevantnost uplatněných námitek, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky zčásti totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. N. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 3. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.