ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.218.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 218/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2018 o dovolání, které podala B. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 4 To 225/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 Nt 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. 4 Nt 5/2016 , bylo B. Š. podle §99 odst. 1, 4 trestního zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
O stížnosti B. Š. proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 4 To 225/2017 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadla B. Š. dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu. Namítla, že skutek popsaný v návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení pod bodem 1. se nezakládá na skutečnosti. K jejímu návrhu nebyly provedeny výslechy dalších svědků, čímž došlo k porušení jejího práva na obhajobu. Obviněná nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. Mgr. Marka Peréze, Ph. D., který byl stěžejním důkazem pro uložení ochranného léčení, když znalec v krátké době měnil závěry svých posudků. Obviněná současně nesouhlasí s tím, že není schopna rozpoznat protiprávnost svého jednání, naopak smysl, účel a dopady trestního řízení plně vnímá. Obviněná dále poukázala na to, že momentálně dobrovolně dochází do psychiatrické ambulance a z vlastní vůle akceptuje předepsanou medikaci, proto nepředstavuje žádnou hrozbu pro společnost ani pro sebe. Proto není správný závěr znalce, že neexistuje její dostatečný náhled na vlastní zdravotní stav.
Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2017 č. j. 4 To 225/2017-121 a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání B. Š. byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
B. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) trestního řádu, kterým jí bylo uloženo ochranné opatření.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které dovolatelka dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Uplatněný dovolací důvod je naplněn, pokud soud rozhodl o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takový postup. Ty jsou zakotveny v ustanovení §99 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nich musí být zjištěno, že se stal skutek, který má jinak znaky trestného činu, osoba, jíž má být uloženo ochranné léčení, je pachatelem tohoto skutku, ovšem není pro nepříčetnost trestně odpovědná a její pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §99 odst. 4 trestního zákoníku podle povahy nemoci a vhodnosti léčby soud uloží ochranné léčení v ústavní nebo ambulantní formě.
Převážná část dovolacích námitek spočívá ve zpochybňování rozsahu dokazování o tom, zda se dovolatelka dopustila činu jinak trestného a v polemice se závěry znaleckého psychiatrického posudku. Nejvyšší soud podotýká, že objasnění skutkového stavu věci včetně charakteru duševní choroby bylo provedeno pečlivě, rozsah dokazování byl naprosto dostatečný, aby po zhodnocení provedených důkazů mohly být učiněny závěry pro meritorní rozhodnutí. Tyto závěry jsou dovolatelkou napadány na podkladě jejích vlastních představ o způsobu jejího jednání a náhledu na psychický stav. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu lze ovšem namítat pouze to, že při skutkových zjištěních rozhodujících soudů nebyly splněny hmotně právní, tedy zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení. Proto nelze tuto část námitek pod uplatněný deklarovaný dovolací důvod podřadit.
Relevantnost lze přiznat toliko námitce, že dovolatelka nepředstavuje hrozbu pro společnost či sebe samu důsledkem užívání lékařem ordinované medikace.
Nejvyšší soud konstatuje, že rozhodující soudy si opatřily, to i podrobným výslechem příslušného znalce při veřejném zasedání, perfektní podklady pro předmětné rozhodnutí. Dovolatelka trpí závažnou duševní chorobou, paranoidní psychózou, byla již dlouhodobě hospitalizována, což mělo pozitivní účinek. V současné době navštěvuje příslušnou odbornou lékařku a akceptuje ordinovanou medikaci. V minulosti tomu tak však nebylo. Pokud by byla medikace vysazena, lze očekávat opět rozvoj choroby a riziko opětovných konfliktů s normami společenského chování, dovolatelka by ohrožovala sebe samu i okolí. Byla indikována potřeba nyní toliko ochranného psychiatrického léčení ambulantní formou.
Proto tedy relevantně uplatněné dovolací námitky nemohly být shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu