ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.300.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 300/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2018 o dovolání podaném P. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 7 To 36/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 1 T 54/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 1 T 54/2015, byl P. Š. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 4. 2016, č. j. 1 T 49/2015-81, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2016, kdy byl obviněný P. Š. odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 T 153/2015-56, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2015, kdy byl také odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 7 To 36/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době od 22:00 hod. dne 4. 5. 2015 do 01:00 hod. dne 5. 5. 2015 v obývacím pokoji v domě bez č.p. nacházejícím se za zámečkem V. u obce M., okr. L., po předchozím požití alkoholických nápojů poškozenou P. S. náhle povalil na gauči, přičemž ji silou držel na zádech v sevření, vytrhl jí z riflí opasek, sundal kalhoty do poloviny lýtek a následně silou jednou rukou strhnul z poškozené spodní kalhotky – tanga, přitom vůbec nereagoval na její pláč a prosby, aby ji pustil, kdy poté ji silou roztáhl nohy a vstrčil hlavu mezi její nohy až k přirození, tomu se poškozená bránila tím, že se držela pevně rukou mezi nohama, aby zabránila orálnímu sexu, kdy obžalovaný tohoto jednání posléze zanechal a následně si částečně stáhnul kalhoty a ztopořeným penisem smýkal o její nahý podbřišek, a poté ho vsunul na krátkou dobu do její vagíny, kdy potom penis z vagíny vytáhl a rukou masturboval až do ejakulace, přičemž vystříknul semeno na růžové tričko poškozené, které měla na sobě, přitom se poškozená po celou dobu snažila z jeho sevření a držení vymanit, plakala a stále dokola ho prosila, ať ji pustí . Za uvedený zločin znásilnění a za sbíhající se dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 4. 2016, č. j. 1 T 49/2015-81, a rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 T 153/2015-56, byl obviněný odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. 1 T 46/2015, a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 3 T 153/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně poukázal na podstatu uvedeného dovolacího důvodu a taktéž na možné výjimky, kdy Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění, která učinily soudy prvního a druhého stupně. Dále namítl, že se jemu přisuzovanému jednání nedopustil, přičemž je usvědčován toliko svědeckou výpovědí poškozené. Obviněný nepopírá, že k sexuálnímu styku mezi ním a poškozenou došlo, avšak ten byl zcela dobrovolný. Soudy ovšem považovaly výpověď poškozené jako věrohodnou, aniž by braly v potaz ostatní důkazy (zejména svědecké výpovědi), které by svědčily ve prospěch obviněného. Soudům dále vytkl, že dostatečně nezvážily skutečnost, že poškozená tvrdila, že v domě, kde mělo k předmětnému jednání dojít, zůstal černý pásek od jejích kalhot. Na místě činu byl poté nalezen bílý pásek a dámský náramek. Soudy poté uvěřily poškozené, že pásek není její, avšak dámský náramek již označila za svůj. Sama poškozená přitom připustila, že v rozhodné době užívala drogy, což mohlo ovlivnit pravdivost její výpovědi. Obviněný navrhoval vypracování znaleckého posudku stran věrohodnosti výpovědi poškozené, avšak soudy tento návrh zamítly. Obviněný je sice osobou již dříve trestanou, avšak žádného násilného trestného činu se doposud nedopustil. Podle obviněného se tedy soudům nepodařilo prokázat jeho vinu a měly tak postupovat v duchu zásady in dubio pro reo . Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek soudu druhého stupně, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, případně aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 27. 12. 2017 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž takové námitky, kterým by bylo možné přiznat právní relevanci s ohledem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání absentovaly. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci, kdy poškozená je podle něj osobou zcela nevěrohodnou, uživatelkou omamných látek a pod vlivem bývalého partnera. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely (srov. zejména str. 14 a 15 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 4–6 rozsudku soudu druhého stupně). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Pokud dále obviněný nepřímo namítal existenci tzv. opomenutých důkazů, tak k tomuto Nejvyšší soud uvedl již ve svých dřívějších rozhodnutích, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by byl naplněn i v případě, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly navrhovanými důkazy neboť uvedená (procesní) vada může mít vliv na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011). Nelze však přisvědčit, že se soudy navrhovanými důkazy v předmětné věci vůbec nezabývaly. Soud prvního stupně jasně a logicky uvedl, proč shledal navrhované doplnění dokazování ve formě znaleckého posudku stran zkoumání věrohodnosti poškozené jako de facto nadbytečné, přičemž s tímto přístupem se beze zbytku ztotožnil i soud druhého stupně (srov. str. 15 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 rozsudku soudu druhého stupně). Podstatné je přitom zjištění, zda k prokázání skutkového stavu soudy provedly jiné důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 4 Tdo 16/2014), jakož i ohledně věrohodnosti poškozené v kontextu nyní projednávané trestní věci. Z hlediska posuzování námitky týkající se tzv. „opomenutého důkazu“ je navíc významná i otázka kvality předmětného důkazu, a tedy skutečnost, zda by mohl zvrátit či významným způsobem ovlivnit existující důkazní situaci, a tím i konečné rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1132/2014). Pokud je tedy zjištěný skutkový stav spolehlivě prokázán jinými provedenými důkazy, tak soud prvního stupně (s jehož závěry se soud druhého stupně následně ztotožnil) nepochybil, když pro nadbytečnost nevyhověl některým návrhům obhajoby na doplnění dokazování, zejména když toto své rozhodnutí náležitě odůvodnil.
Dále pak, svědecká výpověď poškozené sice byla stěžejním důkazem, ze kterého soudy vycházely při svých úvahách, avšak tato byla konfrontována s dalšími ve věci provedenými důkazy a nebyla tak přijata automaticky a nekriticky bez dalšího. Rovněž detaily ohledně barvy opasku, který měl být nalezen na místě činu, jsou ve světle ostatních důkazů naprosto nepodstatné, jelikož o vině obviněného z jemu obžalobou přisuzovaného jednání není důvodných pochyb.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním, přičemž soudy jasně a srozumitelně vyložily, proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku zcela přiléhavá.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než takto podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu