ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.334.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 334/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání podaném J. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 4 To 178/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 209/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 8 T 209/2016, byl J. R. (dále jen obviněný) uznán vinným tím, že
ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 65/2014 ze dne 26. 06. 2015, který nabyl právní moci dne 22. 08. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a to ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 3. 07. 2016,
přesto opětovně sám
1. (původně 11.)
v době od 16.00 hodin dne 05. 08. 2016 do 12.01 hodin dne 06. 08. 2016 v O. – M. O., na ulici H., poblíž sloupu veřejného osvětlení, veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna pravých dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Mercedes – Benz Vito, z vozidla nakonec nic neodcizil, avšak z kol vozidla odcizil 4 kusy ozdobných poklic, čímž způsobil poškozené spol. ARVAL CZ, s. r. o., IČ 26726998, škodu odcizením ve výši 2.253 Kč a škodu poškozením ve výši 3.641 Kč,
2. (původně 12.)
v době od 19.00 hodin do 19.30 hodin dne 12. 08. 2016 v O. – M. O., na ulici M. poblíž křižovatky s ulicí M., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna pravých zadních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Škoda Superb, odkud následně odcizil prázdnou dětskou peněženku, čímž způsobil spol. HRAS – zařízení hřišť, s. r. o., IČ 47666331, škodu poškozením vozidla ve výši 2.851 Kč a poškozenému J. S. nezpůsobil žádnou škodu odcizením,
3. (původně 13.)
v době od 21.30 hodin dne 12. 08. 2016 do 16.30 hodin dne 14. 08. 2016 na S. t. v O. – M. O., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna dveří zavazadlového prostoru do zaparkovaného motorového vozidla zn. Škoda Superb, odkud následně odcizil dvě balení plastových ramínek v hodnotě 90 Kč, čímž způsobil poškozené M. D. škodu odcizením ve výši 90 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 8.020 Kč,
4. (původně 14.)
v době od 13.00 hodin dne 13. 08. 2016 do 08.20 hodin dne 14. 08. 2016 v O. – M. O., za domem na ulici Ch., veden zištným úmyslem, za užití šroubováku, po předchozím odstranění záslepky zámku levých předních dveří motorového vozidla zn. Škoda Octavia Combi, červené barvy, vnikl do vozidla a následně z něj odcizil osvědčení o registraci vozidla, zelenou kartu k vozidlu, zahradnický nůž a koženou peněženku, čímž poškozenému V. M., způsobil škodu odcizením ve výši 250 Kč a škodu poškozením ve výši 452 Kč,
5. (původně 15.)
v době od 12.00 hodin do 15.40 hodin dne 17. 08. 2016 O.-P., na parkovišti u domu na ul. Ch., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna levých zadních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Škoda Octavia, odkud následně odcizil pánskou koženou aktovku s písemnostmi a firemním razítkem, čímž způsobil poškozené spol. Personál fabric – agentura práce, a. s., IČ 26841487, škodu odcizením ve výši 125 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 3.966 Kč, a dále poškozenému J. D. škodu odcizením ve výši 1.500 Kč,
6. (původně 16.)
v době od 09.00 hodin dne 20. 8. 2016 do 10.00 hodin dne 21. 8. 2016 v O. – M. H., před domem na ulici G. H., veden zištným úmyslem vypáčil pomocí šroubováku zámek levých předních dveří zaparkovaného motorového vozidla zn. Škoda Octavia, šedé barvy, poté vnikl do vozidla a následně z něj odcizil autorádio zn. Kenwood nezj. typu, čímž poškozené L. R., způsobil škodu odcizením ve výši 500 Kč a škodu poškozením ve výši 2.358 Kč,
7. (původně 17.)
v době od 15.00 hodin dne 26. 8. 2016 do 04.30 hodin dne 27. 8. 2016 v O. – M. O., na ulici T., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna pravých předních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Volkswagen Passat, z vozidla však nic neodcizil, čímž způsobil poškozenému F. M. škodu poškozením vozidla ve výši 2.987 Kč,
8. (původně 18.)
v době od 21.00 hodin dne 26. 8. 2016 do 14.00 hodin dne 27. 8. 2016 v O. – M. O., na parkovišti na ul. M., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna zadních levých dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Nissan Micra, mpz PL, odkud následně odcizil kabelku zn. Kazar v hodnotě 540 Kč, ve které se nacházel cestovní pas a řidičský průkaz na jméno poškozené, cestovní pas na jméno F. J., vše v hodnotě 6.080 Kč, finanční hotovost ve výši 6.500 Kč a dále tašku s dámským oblečením různého druhu v celkové hodnotě 1.500 Kč, čímž způsobil poškozené K. P. škodu odcizením ve výši 14.755 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 1.605 Kč,
9. (původně 19.)
v době od 21.00 hodin dne 28. 8. 2016 do 06.10 hodin dne 29. 8. 2016 v O. – M. O., na ul. D. Š., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití okna pravých předních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. Volkswagen Tiguan, mpz SK, z vozidla však nic neodcizil, čímž způsobil poškozené spol. DATA-ZDROJ, a. s., se sídlem Dolnočermánska 755/38, Nitra, Slovensko, škodu poškozením vozidla ve výši 3.267 Kč,
10. (původně 20.)
dne 30. 08. 2016 v době od 13.55 hodin do 16.32 hodin v O. – M. O., na ulici M., na odstavném parkovišti pod F. m., veden zištným úmyslem, vnikl po předchozím rozbití skleněné výplně pravých předních dveří a poškození okenního rámu a vložky zámku pravých předních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. ALFA Romeo 156, barvy šedé metalízy, odkud následně odcizil plastové pouzdro na doklady modré barvy, OP, ŘP, potravinářský průkaz, kartu ODIS, průkaz ZP, vše na jméno poškozeného, OTP a duplikát zelené karty k uvedenému vozidlu, vše v hodnotě 430 Kč, dále propojovací kabel délky 3 m v hodnotě 28 Kč, propojovací kabel délky 1 m v hodnotě 21 Kč, plastový obal k čelnímu panelu od autorádia černé barvy v hodnotě 50 Kč a sluneční brýle černé barvy v hodnotě 150 Kč, které byly následně poškozeným nalezeny mimo vozidlo, čímž poškozenému P. Č. způsobil škodu odcizením ve výši 679 Kč a škodu poškozením ve výši 8.336 Kč,
11. (původně 21)
dne 01. 09. 2016 v době od 23.50 hodin do 23.56 hodin v O. – M. O., na ulici Ch., veden zištným úmyslem, po předchozím poškození zámků levých předních a pravých předních dveří šroubovákem, rozbil skleněnou výplň pravých zadních dveří zaparkovaného motorového vozidla zn. VW Passat, modré metal. barvy, poté vnikl do vozidla, kde nejprve odcizil osvědčení o registraci vozidla, zelenou kartu, kartu emisí a ovládač na otevírání el. brány, následně vypáčil uzamčenou palubní přihrádku, čímž poškozenému M. J. způsobil škodu odcizením ve výši 370 Kč a škodu poškozením ve výši 7.055 Kč,
12. (původně 22.)
dne 01. 09. 2016 v době od 23.50 hodin do 23.56 hodin v O. – M. O., na ulici Ch., veden zištným úmyslem, šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří u motorového vozidla zn. Škoda Octávie, šedé metal. barvy, poté v nik l do vozidla a následně z něj odcizil osobní písemnosti, černé pouzdro, ve kterém byla servisní knížka k vozidlu, manuál k vozidlu, kdy současně v interiéru vozidla poškodil plast na brýle a loketní opěrku, čímž poškozenému T. L. způsobil škodu odcizením ve výši 400 Kč a škodu poškozením ve výši 2.450 Kč,
13. obžalovaní V. V. a J. R. (původně 25.)
v době od 22.00 hodin dne 17. 07. 2016 do 02.30 hodin dne 18. 07. 2016 v O.-H., na ulici S., vedeni zištným úmyslem, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, se nejdříve pokusili vypáčit nezjištěným předmětem zámek levých předních dveří u zaparkovaného dodávkového motorového vozidla zn. CITROEN Jumper, a následně po vypáčení zámku zadních pátých dveří vozidla vnikli do zavazadlového prostoru, odkud následně odcizili drážkovací stroj zn. DC SE20 DLX, 230 V v hodnotě 30.830 Kč, 1 ks aku úhlovou brusku zn. AG125-A22, 1 ks aku vrtací kladivo zn. TE4-A22 KARTON, 1 ks kompaktní aku šroubovák zn. SFC 22-A, 1 ks akumulátor B 22/3.3 Li-lon, 1 ks akumulátor B 22/3.3 Li-lon, 1 ks nabíječku C4/36-90, 230V karton, 25 ks rozbrušovacích kotoučů AC-D 125x1x22.2, 1 ks příklepový vrták TE-CX(6)M, 1 sada bez výrobního čísla, 1 ks sada bitů S-BSC UNI 50/2"T(6) Bulk bez výrobního čísla, 1 ks kufru TE/SP/A6/WSR Type 047 Set bez výrobního čísla, a dále 2 ks bouracího kladiva zn. Bosch, uložených ve dvou kufrech, 2 ks vrtaček zn. Bosch, 1 ks akumulátorového šroubováku zn. Bosch, čímž způsobili poškozené společnosti ICT INTEGRAL, s. r. o., IČO 26797836, škodu odcizením škodu ve výši 90.398 Kč, a škodu poškozením vozidla ve výši 4.895 Kč,
14. obžalovaní V. V. a J. R. (původně 26.)
dne 15. 08. 2016 v době okolo 19.40 hodin v O. – M. O., na ulici vedeni zištným úmyslem, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, se pokusili pomocí šroubováku vypáčit zámek pravých předních dveří a vniknout do zde zaparkovaného motorového vozidla zn. CHEVROLET Orlando, přičemž byli vyrušeni a ke vniknutí do vozidla nedošlo, čímž poškozené G. M. způsobili škodu poškozením ve výši 5.400 Kč,
15. obžalovaní V. V. a J. R. (původně 27.)
v době od 17.00 hodin dne 15. 08. 2016 do 08.00 hodin dne 16. 08. 2016 v O. –M. H., na ulici B., na parkovišti mezi domy, vedeni zištným úmyslem, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, vnikli po vypáčení zámku levých předních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. ŠKODA Superb, odkud následně odcizili finanční hotovost ve výši 100 Kč, dálkový ovladač ke garáži a endoskopickou kameru zn. Video Boreslope, čímž způsobili poškozené společnosti ALKEP CONTROL, s. r. o., IČ 28655915, škodu poškozením vozidla ve výši 4.846 Kč, poškozenému M. Č. škodu odcizením finanční hotovosti a dálkového ovladače ve výši 340 Kč a poškozené společnosti D.Q.RYLES, s. r. o., IČ 00562513, škodu odcizením endoskopické kamery ve výši 2.430 Kč,
17. obžalovaní J. R. a J. H. (původně 29.)
dne 14. 08. 2016 v době od 15.30 hodin do 17.40 hodin v O. – M. O., na ul. K., vedeni zištným úmyslem, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, vnikli po vypáčení zámku pravých předních dveří do zaparkovaného motorového vozidla zn. MERCEDES BENZ Sprinter, barvy bílé, odkud následně odcizili externí navigační satelitní systém zn. TOM TOM v hodnotě 6.031 Kč, tablet nezjištěné značky, určený k ovládání dopravního značení na vozidle v hodnotě 10.735 Kč a 1 ks dioptrických brýlí zn. Tagheuer v hodnotě 3.600 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti Easy Logistics, s. r. o., IČ: 26854139, škodu odcizením satelitní navigace a tabletu ve výši 16.766 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 11.851 Kč, a dále poškozenému L. L. škodu odcizením brýlí ve výši 3.600 Kč.
Tím spáchal ad 1)-10), 13)-15) a 17) přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Dále pak ad 11)-12) jednak přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Naposledy bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu se J. R. ukládá povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
ARVAL CZ, s. r. o., IČ: 26726998, se sídlem Praha-Nusle, Na Pankráci 1683/127, částku 5.894 Kč,
HRAS – zařízení hřišť, s. r. o., IČ: 47666331, se sídlem Zemědělská 145/6, Dolní Datyně, částku 2.851 Kč,
V. M., trvale bytem Ch., O. – M. O., částku 150 Kč,
Personal fabric – agentura práce, a. s., IČ 26841487, se sídlem Chopinova 483/8, Ostrava-Přívoz, částku 6.861 Kč,
J. D., trvale bytem P., O.-H., pro doručování P., částku 1.500 Kč,
L. R., trvale bytem H., L., částku 2.500 Kč,
F. M., bytem T., O. – M. O., částku 2.500 Kč,
K. P., trvale byte, G. M., Z., Polská republika, částku 13.300 Kč,
P. Č., trvale bytem V., O.-R., částku 3.850 Kč,
M. J., trvale bytem, O. – M. O., částku 6.800 Kč,
T. L., trvale bytem S., B., adresa pro doručování Ch., O. – M. O., částku 1.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněným J. R. a V. V. ukládá povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným:
ICT INTEGRÁL, s.r.o., IČ: 26797836, se sídlem Slavíkova 6068/18, Ostrava-Poruba, částku 95.293 Kč,
G. M., trvale bytem U L., P., částku 38.033,05 Kč,
M. Č., trvale bytem B., O. – M. H., částku 340 Kč,
D. Q. RYLES, s. r. o., IČ: 00562513, se sídlem Obránců míru 222/46, Ostrava-Vítkovice, částku 2.430 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněným J. R. a J. H. ukládá povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným:
Easy Logistic, s. r. o., IČ: 26854139, se sídlem Kafkova 889/6, Ostrava – Moravská Ostrava, částku 13.539 Kč,
L. L., trvale bytem K., O. – M. H., částku 3.600 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních odkázáni poškození: ARVAL CZ, s. r. o., IČ: 26726998, se sídlem Praha-Nusle, Na Pankráci 1683/127, HRAS – zařízení hřišť, s. r. o., IČ: 47666331, se sídlem Zemědělská 145/6, Dolní Datyně, J. D., trvale bytem P., O.-H., ICT INTEGRAL, s. r. o., IČ: 26797836, se sídlem Slavíkova 6068/18, Ostrava-Poruba, M. Č., trvale bytem B., O. – M. H., D. Q. RYLES, s. r. o., IČ: 00562513, se sídlem Obránců míru 222/46, Ostrava-Vítkovice, L. L., trvale bytem K., O. – M. H.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 4 To 178/2017, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 4 To 178/2017, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení, když tyto vady spočívají v tom, že soud prvního stupně a taktéž soud odvolací vycházel při uznání viny obviněného převážně z jeho výpovědi učiněné před policejním orgánem. Obviněný však v řízení před soudem prvního stupně vypověděl odlišně. K objasnění rozporu obou výpovědí pak soud prvního stupně vyslechl nejen obviněného, ale také dva svědky (policisty Š. a B.). Obviněný soudu prvního stupně zdůvodnil, proč v přípravném řízení vypovídal odlišně než při hlavním řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že oba svědci vypověděli, že výslech obviněného probíhal „standardně“ a že obviněnému nic neslibovali ohledně vazby. Nabízí se zde otázka, jestli by někdy vůbec policista něco jiného vypověděl. Domnívám se, že nikoli, neboť by se tím vystavil minimálně kázeňskému postihu či dokonce vlastnímu trestnímu stíhání. Zřejmě i z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že v situaci „tvrzení proti tvrzení“ jsou obecné soudy povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. Mimo jiné v takové situaci obecné soudy rozhodně nemohou opomenout , je-li u svědka či svědků, jejichž výpověď stojí proti výpovědi obviněného, objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení (např. nález sp. zn. I. ÚS 520/16).
Vnitřně rozporné a nelogické je pak konstatování soudu prvního stupně, že z reakcí obviněného je tedy patrno, vzhledem k jeho omezeným intelektovým schopnostem, že není ani schopen udržet zvolenou obhajobu, a to z důvodu, že je jednoduše nepravdivá, s konstatováním, že soud považuje jedinou pravdivou výpověď tu učiněnou v přípravném řízení. Jak tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že má obviněný omezené intelektové schopnosti, když žádný znalecký posudek v tomto ohledu soud prvního stupně zpracovávat nenechal. Pokud obviněný má omezené intelektové schopnosti, jak mohl soud prvního stupně vyloučit, že jeho výpověď v přípravném řízení je také nepravdivá nebo že byla ovlivněna někým či něčím.
Soud prvního stupně a následně i soud odvolací se výhradně zabývaly vyvracením obhajoby a zcela rezignoval na prokazování viny obviněného. Je jistě na místě, aby obhajoba obviněného byla prověřena, ale závěr obou soudů o nepravdivosti výpovědi obviněného při hlavním líčení a naopak bezvýhradní pravdivosti výpovědi obviněného v přípravném řízení nemůže být jediným a osamoceným důkazem o vině obviněného. Uvedený závěr obou soudů není ničím odůvodněn.
V předmětné věci tak proti sobě stojí (a to jako osamocený důkaz viny) dvě výpovědi obviněného. Soud prvního stupně se dotázal obviněného, proč ke změně výpovědi došlo a obviněný poskytl své vysvětlení. K vyvrácení onoho vysvětlení soud prvního stupně provedl výslech policistů provádějící v dané věci procesní úkony. Takovéto výslechy bývají vždy velice problematické a svědčí o tom i četná judikatura Ústavního soudu (i ve vztahu k obcházení zákona při vyslýchání policistů provádějících procesní úkony a nahrazování tak jiných procesních úkonů). Z výpovědí policistů plyne, že výslech na policii proběhl řádně podle procesních předpisů. Výslech před soudem však také proběhl řádně a podle procesních předpisů. Nabízí se tedy hlavní otázka, na kterou nebylo odpovězeno ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím, jak soudy dospěly k závěru, že první výpověď obviněného je zcela pravdivá a druhá nepravdivá. Pokud je výpověď obviněného klíčovým a osamoceným důkazem o jeho vině, je nutné tento závěr podrobně a přesvědčivě zdůvodnit, což ani jeden soud neprovedl.
V hlavním líčení byly vyslechnuty svědkyně M. a B., které osobu nebo osoby pachatelů viděly. Obě svědkyně označily jako osobu pachatele obviněného H., tj. osobu, které tyto skutky nejsou kladeny za vinu. K této skutečnosti soud uvedl, že soud nepovažuje sdělení svědkyň za podstatné, neboť soud vycházel z doznání obviněného. Takovéto hodnocení důkazů je ilustrací selektivního výběru důkazů prokazujících vinu obviněného a opomíjení důkazů prokazujících nevinu obviněného. Proč tedy soud prováděl navíc v rozporu s trestním řádem onu „pseudorekognici“, když k poznání osob slouží jiný institut trestního řádu a to řádná rekognice. Vyslovuje úvahu, že v případě poznání obviněného ze strany svědkyně by soud touto skutečností odůvodnil shledání viny obviněného. Takovýto přístup soudu je však nepřijatelný. Pokud již soud, avšak v rozporu s trestním řádem, přistoupil k provádění oné „pseudorekognice“, pak měl její výsledky zohlednit ve prospěch obviněného, což neučinil.
Soud prvního stupně shledal vinným obviněného také ze spáchání skutku označeném v napadeném rozsudku pod bodem 13. Nutno poznamenat , že o bviněný k tomuto skutku v přípravném řízení nevypovídal a při výslechu u hlavního líčení jeho spáchání popřel. V tomto případě je tedy důkazní situace jiná a soudy nemohou vycházet z oné „jediné pravdivé“ výpovědi obviněného v přípravném řízení. Obviněný byl shledán vinným ze spáchání tohoto skutku v důsledku skutečnosti, že z kliky zadních dveří nákladového prostoru (tedy zvenku vozu) byl izolován a stanoven neúplný profil DNA a nelze vyloučit, že biologický materiál ve stopě pochází od osoby obviněného. Shledáním viny obviněného na základě neúplného profilu DNA nacházejícího se zvenku vozu s hodnocením, že nelze vyloučit shodu s obviněným, je v příkrém rozporu z presumpcí nevinny obviněného a povinností soudů prokázat vinu obviněného nade vší pochybnost. Skutečnost, že se jedná o neúplný profil se závěrem, že nelze vyloučit, že biologický materiál pochází od obviněného, nebyla v odůvodnění napadeného rozsudku uvedena. Soud tuto skutečnost přešel bez povšimnutí a usoudil, že se jedná o plný profil DNA jednoznačně označující obviněného. O to více je nepochopitelné, že obviněný na toto pochybění poukázal ve svém odvolání, avšak odvolací soud na to nikterak nezareagoval.
Při stanovení výše trestu soud prvního stupně u obviněného neshledal žádnou polehčující okolnost. Na jedné straně soud prvního stupně při rozhodování o vině obviněného vychází z jeho, jak sám soud prvního stupně uvedl jediné pravdivé a úplné výpovědi učiněné v přípravném řízení, ve které se ke spáchání všech skutků doznal (při absenci jakýchkoli jiných důkazů o vině obviněného), a na druhé straně konstatuje, že u obviněného nešlo o úplné a kajícné doznání. Nejen z toho důvodu tak obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný.
Soud prvního stupně uvedl, že z blíže neuvedených technických důvodů nebylo možné přehrát kamerový záznam ve vztahu ke skutku pod bodem 14. a důkazní návrh zamítl. Přitom z pohledu obviněného se jedná o velmi důležitý důkaz. Pokud by se ukázalo, že skutek pod bodem 14. spáchala jiná osoba než obviněný, nejen že by to vyvinilo obviněného z tohoto skutku, ale také by to prokázalo pravdivost jeho výpovědi učiněné při hlavním líčení. Pokud tedy soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl z technických důvodů, měl tyto technické důvody specifikovat (např. zničení CD nosiče, problém na straně HW použitého počítače apod.), aby bylo tyto důvody možno přezkoumat. Obviněný má za to, že předmětný kamerový záznam lze přehrát a důkaz jím provést. Proto obviněný ve svém odvolání navrhoval jeho přehrání či podrobení znaleckému zkoumání příčin nemožnosti jeho přehrání. Odvolací soud však důkaz k návrhu obviněného neprovedl a neprovedení neodůvodnil.
Odvolací soud si byl zřejmě výše popsaného pochybení vědom, a proto ve svém odůvodnění napadeného usnesení uvedl a vinu obviněného, pokud se jedná o skutek č. 14., odůvodnil tak, že uvedl: ke skutku č. 14. se dostatečně vyjádřila svědkyně M. a podle vyhodnocení kamerového záznamu se tam pohybovali oba obžalovaní.
Svědkyně M. se ke skutku sice vyjádřila, ale nikoho nepoznala a navíc v jednací síni označila osobu rozdílnou od obviněného. Soud prvního stupně na vyhodnocení kamerového záznamu v napadeném rozsudku neodkazuje a před odvolacím soudem tento důkaz opětovně proveden nebyl. Výše popsaným způsobem tak došlo k porušení procesních práv obviněného, když nebyl proveden stěžejní důkaz (kamerový záznam), nebyla dostatečně přesvědčivě odůvodněna nemožnost jeho přehrání a toto pochybení se pokusil odvolací soud napravit, avšak způsobem odporujícím procesním předpisům. Soud prvního stupně a odvolací soud tak porušil právo obviněného na spravedlivý proces. Odvolací soud tak pochybení soudu prvního stupně neodstranil a nad to zatížil předmětné řízení dalšími vadami.
Na základě výše uvedených skutečností navrhuje obviněný, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, č. j. 4 To 178/2017-1650, a dále podle ust. §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V případě, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že může ve věci samé sám rozhodnout, navrhuje obviněný, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, č. j. 4 To 178/2017-1650, a dále předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2017, č. j. 8 T 209/2016-1497, a dále obviněný navrhuje, aby dovolací soud sám rozhodl rozsudkem.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se vyjádřilo tak, že se nebude k němu věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014).
V daném případě se obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhal přezkumu soudem dovolacím, přičemž své námitky směřoval prakticky výlučně proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně, avšak nevznesl jediný argument vytýkající nesprávnou aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Obviněný označil zjištěný skutkový stav za neúplný, resp. tvrdil, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že by to byl on, kdo se dopustil všech útoků vůči napadeným automobilům, když neobjasnily, proč vycházely z jeho původní výpovědi, kde se doznal.
Obviněný ve svém dovolání deklaruje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy však v zásadě uvádí toliko procesněprávní námitky směřující vůči způsobu provádění důkazů a jejich následnému hodnocení. Pod touto procesní námitkou lze nalézt argumenty týkající se toho, že soud prvního stupně, a následně odvolací soud, vycházely při úvahách o vině obviněného J. R. z jeho původního doznání učiněného v přípravném řízení před policejním orgánem. Z upřednostňování této výpovědi dovozuje obviněný porušení práva na spravedlivý proces, což však není platný dovolací důvod. To samé lze stáhnout i k námitce, která se týká údajného selektivního hodnocení důkazů a provádění důkazů v rozporu s trestním řádem, když uvádí konkrétní případ svědkyň M. a B. a dále významový posun v interpretaci u hodnocení neúplného profilu DNA. Za poslední pak namítá opomenutý důkaz, resp. neprovedení důkazu kamerovým záznamem v případě bodu 14., kde se mělo jednat o kamerový záznam, na kterém měl být obviněný J. R. poznán, kdy tento důkaz nebyl před soudem prvního stupně proveden z údajně technických důvodů.
Ani jeden z těchto údajů uváděných obviněným nemůže platně naplnit namítané dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se ve valné většině případů jedná skutečně o procesní námitky týkající se způsobu provádění a následnému hodnocení provedených důkazů. Takové námitky nejsou podřaditelné pod citovaný dovolací důvod týkající se nesprávného hmotněprávního posouzení či jiného nesprávného právního posouzení skutku. V dané věci je nutno zdůraznit, že jak soud prvního stupně, tak následně soud odvolací, jednání obviněného tak, jak je ve skutkových větách napadeného rozsudku popsáno, správně kvalifikovaly jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu k témuž ustanovení a současně též přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace odpovídá skutkovým zjištěním, kdy současně se nejedná o porušení práva na spravedlivý proces, pokud soud prvního stupně, a následně odvolací soud, vycházely při svých úvahách o pachatelství obviněného, z jeho původního doznání učiněného ve dvou fázích v přípravném řízení. Nutno též dodat, že soud prvního stupně reagoval na tyto námitky, kdy vyslechl policisty k způsobu provádění tohoto důkazu (nejde přitom o namítané obcházení zákona) a své úvahy vtělil do příslušných pasáží svého rozhodnutí. K citovanému nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16 a situaci „tvrzení proti tvrzení“, Nejvyšší soud podotýká, že v nyní projednávané věci jde o odlišnou situaci, když svědci se vyjadřovali k původní výpovědi obviněného, nikoli k tomu, že by jej přímo usvědčovali ze spáchání trestné činnosti. Jejich výslech tak sloužil k ověření, zda je možno vycházet z původní výpovědi obviněného po sdělení obvinění.
V případě úvah o nesprávném provádění důkazů, tak jak byly shora citovány, se taktéž nejedná o porušení citovaného ustanovení práva na spravedlivý proces, potažmo příslušné ustanovení trestního řádu, kde sice lze připustit jistou neobratnost při formulaci úvah o nálezu neúplného profilu DNA, kde skutečně se mělo jednat o to, že obviněný nebyl vyloučen jako původce této stopy, rozhodně však nebyl označen jednoznačně, přesto je v této souvislosti nutno podotknout, že sám obviněný se doznal ke kontaktu s tímto vozidlem, byť vysvětluje, že do něj nevnikl. V dané věci je pak možno vycházet z toho, že i do tohoto vozidla jím bylo vniknuto (srovnej hodnotící úvahu na str. 15 i.f. soudu prvního stupně), když nejde o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Posledním okruhem námitek se dovolatel dotkl tzv. opomenutých důkazů, kdy však soud prvního stupně jasně vyložil, proč nepovažoval za nezbytné provádět důkaz přehráním kamerového systému, když vysvětlil, co jej k tomu vedlo, kdy opět měl k dispozici důkazy jiné a na tuto námitku obviněného, kterou uplatnil již v průběhu původního řízení, náležitě reagoval. S takovýmto postupem se pak ztotožnil i odvolací soud a je tak zjevné, že k žádnému opomenutému důkazu v dané věci nedošlo.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. R. odmítl . Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejné zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal