ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.362.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 362/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2018 o dovolání, které podal P. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 55 To 309/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 42/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. 1 T 42/2016 , bylo P. V. podle §99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
O stížnosti P. V. proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 20. 10. 2017 sp. zn. 55 To 309/2017 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadl P. V. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Obviněný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nesprávné. Stížnostní soud totiž interpretoval §137 odst. 1 trestního řádu, resp. §143 odst. 1 trestního řádu v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů, když účinky oznámení usnesení o nařízení ochranné léčby ústavní formou spojil s okamžikem jeho vyhlášení za přítomnosti právního zástupce odsouzeného, nikoliv až s okamžikem doručení opisu usnesení. K tomu obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 99/2012 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 457/05 a IV. ÚS 1453/15. Obviněný dále poukázal na to, že teprve z písemného vyhotovení opisu usnesení je odsouzený schopen seznat argumenty, proti kterým by měl svým opravným prostředkem brojit, jelikož až opis usnesení obsahuje konkrétnější odůvodnění rozhodnutí a rozvedení důvodů a argumentace, na kterých soud své rozhodnutí založil. V předmětné věci šlo o stížnost včasnou, jelikož byla podána hned následující den po doručení opisu usnesení právnímu zástupci odsouzeného.
Vzhledem k tomu P. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 trestního řádu napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl odklad výkonu vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. 1 T 42/2016.
Opis dovolání byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že výhrady dovolatele nepovažuje za opodstatněné. Stížnost proti usnesení lze podle §143 odst. 1 trestního řádu podat do tří dnů, přičemž tato lhůta se počítá od okamžiku oznámení usnesení. Z §137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Zákon určuje dvě formy oznamování usnesení. Buď jeho vyhlášením v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením jeho opisu nepřítomné osobě. Případy, kdy je oprávněná osoba zastoupena osobou, u které se předpokládají právní znalosti, řeší §137 odst. 2 trestního řádu. Z něho se mj. podává, že má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Výjimkou je usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, které je nutno doručovat vždy, jak plyne z §137 odst. 4 trestního řádu, viz také dovolatelem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, vyjma rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1453/15, které státní zástupce v databázi nedohledal. V projednávané věci Okresní soud v Přerově usnesením nerozhodoval o opravném prostředku. Prvostupňový soud rozhodoval usnesením o uložení ochranného léčení. Ačkoli obviněný samotný veřejnému zasedání přítomen nebyl, účastnil se ho jeho obhájce. K oznámení rozhodnutí prvostupňového soudu došlo v souladu s §137 odst. 2 trestního řádu, věta před středníkem, již jeho vyhlášením na veřejném zasedání dne 20. 6. 2017 za účasti obhájce. V dovolání současně není žádným způsobem vytýkáno, že by toto vyhlášení, při kterém bylo dáno i stručné zdůvodnění rozhodnutí a poučení o opravných prostředcích, neproběhlo řádným způsobem. Posledním dnem k podání stížnosti byl podle názoru státního zástupce den 23. 6. 2017, a tedy stížnost ze dne 25. 8. 2017 není možno považovat za včas podanou.
Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako neopodstatněné.
P. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) trestního řádu, kterým bylo dovolateli uloženo ochranné opatření.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které dovolatel dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. Dovolatel uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě, která by v posuzovaném případě byla naplněna za předpokladu, že by pro rozhodnutí stížnostního soudu skutečně nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, jelikož by stížnost proti usnesení soudu prvního stupně byla podána včas. Námitky dovolatele tak lze považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání za relevantní, jak ovšem Nejvyšší soud zjistil, jde o námitky zjevně neopodstatněné.
Podle §143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §137 odst. 1 trestního řádu je usnesení třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Podle §137 odst. 2 trestního řádu má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci. Zákon stanoví dvě formy oznamování usnesení, a to vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, komu je třeba oznamovat, nebo doručením opisu (nepřítomné osobě). Výjimkou je usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku a které je nutno doručovat vždy. To plyne z §137 odst. 4 trestního řádu, podle kterého se usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
V projednávané věci bylo rozhodnutí soudu prvního stupně oznámeno vyhlášením na veřejném zasedání dne 20. 6. 2017 za účasti obhájce dovolatele. Nejednalo se o rozhodnutí o opravném prostředku. Proto lhůta k podání stížnosti uplynula dne 23. 6. 2017. Pokud tedy první podání stížnosti bylo učiněno až 25. 8. 2017, jednalo se o podání opožděné. Stížnost proti usnesení soudu prvního stupně proto byla stížnostním soudem správně zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Na tom nemůže nic změnit ani odkaz dovolatele na shora citovanou judikaturu, jelikož uvedená rozhodnutí se týkají oznamování rozhodnutí o opravném prostředku, což není situace v projednávané věci. Rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1453/15 přitom v databázi Ústavního soudu neexistuje. Pokud měl dovolatel na mysli nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015 sp. zn. IV.ÚS 1573/15, pak tento se rovněž týká oznamování rozhodnutí o opravném prostředku (obnově řízení), a tudíž nedopadá na projednávanou věc.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 28. 3. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu