ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.382.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 382/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání podaném A. R. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 50 To 323/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 22 T 27/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 22 T 27/2016, byl A. R. (dále jen obviněný) uznán vinným v bodě 1. přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu (sic. pozn. Nejvyššího soudu) s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1.
dne 17. 10. 2015 v době od 21:00 hodin do 21:15 hodin veřejně, na místě veřejnosti přístupném, nejméně před M. K., M. O. a „AAAAA“*), v baru B. na adrese N., B. t., fyzicky napadl poškozeného „XXXXX“*), bytem N. Č., T., a to tak, že se k němu otočil čelem a dal mu ránu pěstí do obličeje, po které poškozený „XXXXX“*) upadl na zem, kde se nad něj sklonil a dal mu další tři rány pěstí do obličeje, v dalším jednání se mu pak pokusil zabránit poškozeny „YYYYY“*), bytem V R., T., tím, že se ho snažil od poškozeného „XXXXX“*) opakovaně odtáhnout, ale obviněný poškozeného „YYYYY“*) chytil zezadu za krk a pak jej nejméně 4x udeřil úderem pěstí zezadu do hlavy, následně obviněný přistoupil k ležícímu poškozenému „XXXXX“*), zaklekl na něj a opakovaně jej začal mlátit pěstí do obličeje, kdy v tomto jednání mu zabránil poškozený „YYYYY“*), který ho chytil v podpaždí, kdy se poškozenému „XXXXX“*) povedlo vyvléci, následně se oba poškození dali na útěk, a za nimi se rozběhl i obviněný a křičel na ně, že jsou zmrdi, že je zbije, poškození se doběhli schovat do non-stop baru S., B. t., N., kam za nimi po chvíli přišel obviněný, a v době od 21:17 hodin do 21:26 hodin v provozních hodinách nejméně před 6–7 osobami nezjištěné totožnosti vyhrožoval oběma poškozeným a dále vyhrožovat obsluze baru poškozené A. Š., že je blonďatá vyjebaná píča, že pro něj bude šlapat, že si na ni a ty dva malý čuráky počká a že je zabije a podřízne, to vykřikoval opakovaně a opakovaně vycházel ven a zpět, zároveň přitom v baru po poškozených „XXXXX“*) a Š. házel sklenice a skleněné popelníky a v baru a před barem vyhrožoval před P. O., H. C. E. N. a policistou T. Č. podpálením baru, a shora uvedeným jednáním způsobil poškozenému „YYYYY“*) v týlní krajině hlavy tři malé tržně zhmožděné rány, kdy porucha zdraví nepřesáhla délky sedmi dnů a dále způsobil poškozenému „YYYYY“*) škodu na majetku rozbitím dioptrických brýlí v hodnotě 3.450 Kč, poškozenému „XXXXX“*) způsobil tržnou ránu v levé spánkové krajině hlavy za ušním boltcem délky 20 mm, tržnou ránu nosního vchodu vpravo délky 30 mm, tržnou ránu červeně i kůže horního rtu ve střední čáře délky 20 mm, tržnou ránu dolní části předsíně ústní vpravo délky 30 mm, zhmoždění nosu a rtů v podobě otoku, lehký otřes mozku a malý oděrek vlevo na hranici vlasů, kdy zranění poškozeného „XXXXX“*) si vyžádalo hospitalizaci od 17. 10. 2015 do 19. 10. 2015 s následným domácím léčením, které trvalo minimálně do 26. 10. 2015, kdy měl nařízený klidový režim, přičemž v době útoku vůči poškozeným „XXXXX“*) a „YYYYY“*) měl na ruce, kterou uděloval poškozeným údery, navlečený kovový boxer,
2.
dne 5. 8. 2016 v době kolem 19:30 hod. v obci N., okr. P.-s., na volném prostranství před barem „T.“ na B. t., odcizil E. S. její mobilní telefon zn. Microsoft Lumia 535, vytažením z pravé kapsy bundy ve chvíli, kdy se nahýbala ke svému nezletilému dítěti do kočáru, a následně z místa utekl, čímž jí tak způsobil škodu ve výši 2.100 Kč, když uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 15. 9. 2014, č. j. 22 T 54/2014-56, jež nabyl právní moci dne 7. 10. 2014, odsouzen mj. za spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku za použití §84 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným: Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce v Plzni, Sady 5. Května 59, Plzeň, škodu způsobenou trestným činem v částce 10.732 Kč, České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 11, škodu způsobenou trestným činem v částce 3.773 Kč, J. M. , bytem T., L. , škodu způsobenou trestným činem v částce 15.255 Kč a P. Z., bytem T., N. Č. , škodu způsobenou trestným činem v částce 10.322 Kč.
O odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni dne 11. 9. 2017, sp. zn. 50 To 323/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z rušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 5. 2017, č. j. 22 T 27/2016-489, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je vinen tím, že dne 17. 10. 2015 v době od 21:00 hodin do 21:15 hodin veřejně, na místě veřejnosti přístupném, nejméně před M. K., M. O. a „AAAAA“*), v baru B. na adrese N., B. t., fyzicky napadl poškozeného „XXXXX“*), bytem N. Č., T., a to tak, že se k němu otočil čelem a dal mu ránu pěstí do obličeje, po které poškozený „XXXXX“*) upadl na zem, kde se nad něj sklonil a dal mu další tři rány pěstí do obličeje, v dalším jednání se mu pak pokusil zabránit poškozený „YYYYY“*), bytem V R., T., tím, že se ho snažil od poškozeného „XXXXX“*) opakovaně odtáhnout, ale obviněný poškozeného „YYYYY“*) chytil ze zadu za krk a pak jej nejméně 4x udeřil úderem pěstí zezadu do hlavy, následně obviněný přistoupil k ležícímu poškozenému „XXXXX“*), zaklekl na něj a opakovaně jej začal mlátit pěstí do obličeje, kdy v tomto jednání mu zabránil poškozený „YYYYY“*), který ho chytil v podpaždí, kdy se poškozenému „XXXXX“*) povedlo vyvléci, následně se oba poškození dali na útěk, a za nimi se rozběhl i obviněný a křičel na ně, že jsou zmrdi, že je zbije, poškození se doběhli schovat do non-stop baru S., B. t., N., kam za nimi po chvíli přišel obviněný, a v době od 21:17 hodin do 21:26 hodin v provozních hodinách nejméně před 6–7 osobami nezjištěné totožnosti vyhrožoval oběma poškozeným a dále vyhrožoval obsluze baru poškozené A. Š., že je blonďatá vyjebaná píča, že pro něj bude šlapat, že si na ni a ty dva malý čuráky počká a že je zabije a podřízne, to vykřikoval opakovaně a opakovaně vycházel ven a zpět, zároveň přitom v baru po poškozených „XXXXX“*) a Š. házel sklenice a skleněné popelníky a v baru a před barem vyhrožoval před P. O., H. C. E. N. a policistou T. Č. podpálením baru, a shora uvedeným jednáním způsobil poškozenému „YYYYY“*) v týlní krajině hlavy tři malé tržně zhmožděné rány, kdy porucha zdraví nepřesáhla délky sedmi dnů a dále způsobil poškozenému „YYYYY“*) škodu na majetku rozbitím dioptrických brýlí v hodnotě 3.450 Kč, poškozenému „XXXXX“*) způsobil tržnou ránu v levé spánkové krajině hlavy za ušním boltcem délky 20 mm, tržnou ránu nosního vchodu vpravo délky 30 mm, tržnou ránu červeně i kůže horního rtu ve střední čáře délky 20 mm, tržnou ránu dolní části předsíně ústní vpravo délky 30 mm, zhmoždění nosu a rtů v podobě otoku, lehký otřes mozku a malý oděrek vlevo na hranici vlasů, kdy zranění poškozeného „XXXXX“*) si vyžádalo hospitalizaci od 17. 10. 2015 do 19. 10. 2015 s následným domácím léčením, které trvalo minimálně do 26. 10. 2015, kdy měl nařízený klidový režim, přičemž v době útoku vůči poškozeným „XXXXX“*) a „YYYYY“*) měl na ruce, kterou uděloval poškozeným údery, navlečený kovový boxer.
Jednání právně kvalifikoval jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v užití odstavce druhého tohoto ustanovení spočívá rozdíl oproti rozsudku soudu prvního stupně).
Za tuto trestnou činnost a trestnou činnost pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo shodně rozhodnuto o náhradě škody.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 50 To 323/2017, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítá, že odvolací soud neměl dostatečný podklad k tomu, aby užil v dané věci právní kvalifikace skutku podle ust. §353 odst. 2) písm. b) tr. zákoníku. Dále má za to, že došlo k nesprávnému posouzení věci, co dodržení zásad pro ukládání trestů, zakotvených v ust. §55 odst. 2 tr. zákoníku, když obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v případě přečinů, kde byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody do tří let.
Obviněný namítá, že v daném případě byl odvolacím soudem nesprávně posouzen skutek pod bodem 1) rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 5. 2017, č. j. 22 T 27/2016-489, který byl odvolacím soudem posouzen jinak, když odvolací soud užil přísnější právní kvalifikaci skutku, než-li soud nalézací, nemaje pro to oporu v provedeném dokazování. Dovolatel namítá, že užití přísnější právní kvalifikace není v daném případě možné, a to zejména s ohledem na okolnosti věci. Obviněný potkal poškozené v nočním baru v pozdních večerních hodinách, když v baru se nachází i herna. V průběhu hlavního líčení bylo prokázáno, že do prostor baru mají zákaz vstupu osoby mladší 18 let. Toliko z výrazů, užitých obviněným ve vztahu k poškozeným nelze dovodit, že si musel být vědom toho, že u poškozených jde o osoby mladší 18 let, když v daném místě a čase (herna-bar, večerní hodiny) neměly osoby ve věku pod 18 let co pohledávat. Z toho, že jsou osoby poškozených malého vzrůstu a z toho, že se o nich takto obviněný vyjadřoval, nelze dovodit, že mohl vědět o tom, že jde o osoby mladší 18 let a v tomto směru pak podle něj došlo k nesprávnému užití přísnější právní kvalifikace, tedy k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když toto nesprávné posouzení skutku mělo v dané věci vliv na změnu výroku o trestu, když odvolací soud nově uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný však má za to, že vzhledem k okolnostem věci nemohl vědět o tom, či předpokládat, že poškození jsou osoby mladší 18 let. Vzhledem ke shora uvedenému má obviněný za to, že došlo k nesprávnému posouzení skutku odvolacím soudem, konkrétně při závěru o naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle ust. §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
V souvislosti s nesprávným posouzením skutku obviněný namítá i nesprávné právní posouzení věci při závěru o trestu a zásadách pro ukládání trestů, uvedených v ust. §55 odst. 2 tr. zákoníku Obviněný má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil kritéria pro ukládání nepodmíněného trestu. Obviněný má za to, že soudem nebyla věc správně posouzena, co do aplikace ust. §55 odst. 2 tr. zákoníku, když byl odvolacím soudem (na rozdíl od soudu prvního stupně) odsouzenému uložen nepodmíněný trest odnětí u přečinu, kde byl obviněný ohrožen trestní sazbou do 3 let. Je třeba přihlédnout k tomu, že obviněný nebyl při spojení trestních věcí odsouzen za stejnorodou trestnou činnost, když pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně šlo o bagatelní majetkovou trestnou činnost. Přestože obviněný spáchal v době trestního řízení pro skutek pod výrokem 1), nejde o totožnou trestnou činnost, navíc svým charakterem mnohem méně závažnou. Tomu pak odpovídá podle obviněného i přiléhavé zpřísnění podmíněného trestu odnětí svobody, který mu uložil soud prvního stupně formou dohledu. Obviněný má tak za to, že odvolací soud nesprávně posoudil podmínky pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody u přečinů, navíc s trestní sazbou do 3 let a za situace, kdy nelze přihlédnout k dřívějším odsouzením obviněného, navíc zejména za majetkovou trestnou činnost. Obviněný má za to, že v daném nebyly naplněny podmínky pro uložení nepodmíněného trestu tak, jak jej stanoví ust. §55 odst. 2 tr. zákoníku a věc byla tak ze strany odvolacího soudu nesprávně právně posouzena.
Obviněný uvádí, že po celou dobu trestního řízení pracuje, v daném případě se snaží o náhradu škody poškozeným, které obeslal dopisy, jak plyne z podacích lístků, které přikládá. Obviněný i u odvolacího soudu předložil novou pracovní smlouvu, snaží se sehnat si lépe placené zaměstnání. V případě nepodmíněného trestu může být náhrada škody poškozeným ohrožena, když není jisté, zda obviněný bude mít podmínky pro zaměstnání ve výkonu trestu, poukazuje i na subsidiaritu nepodmíněného trestu odnětí svobody nad jinými druhy trestů, když považuje uložení dohledu při nepodmíněném trestu za odpovídající a přiléhavé. Bydlí u svých rodičů, pomáhá jeho matce s péčí o otce, jež je v invalidním důchodu a potřebuje pomoc v nemoci.
Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud, s ohledem na obsah dovolání, odložil trest, uložený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2017, č. j. 50 To 323/2017-518, a to do doby rozhodnutí o dovolání obviněného. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2017, č. j. 50 To 323/2017-518, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se vyjádřilo tak, že přes formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný v dalším textu však zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která učinily jak nalézací, tak i odvolací soud. Dovolatel namítá, že nemohl předpokládat, že poškození jsou osoby mladší 18-ti let. Brojí tím proti skutkovému zjištění rozvedenému v odůvodnění na str. 5 rozsudku odvolacího soudu, že sám dovolatel na místě označoval poškozené jako „malé kluky“ a že nízký věk poškozeného „XXXXX“*) (v době činu necelých 15 let) je zřejmý i z jeho fotografie. Z hlediska dovolání je podstatné, že dovolatel nenamítl ani neoznačil extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním ani jiný důvod porušení základních postulátů spravedlivého procesu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Není tak dán žádný důvod k výjimečné nápravě procesních vad za pomoci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samotné námitky dovolatele proti skutkovému zjištění pak uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se jedná o námitky ryze procesní.
Pokud dovolatel dále namítá porušení zásady podle §55 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž mu neměl být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, jedná se ve svém důsledku o námitku proti přiměřenosti uloženého trestu. Shodný názor zaujal Nejvyšší soud například ve svých usneseních ze dne 19. 6. 2013 sp. zn. 8 Tdo 524/2013, ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1018/2015, a ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1072/2016. Ve všech třech případech připomněl závěry ze svého rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., že samotná nepřiměřenost trestu nemůže založit žádný z dovolacích důvodů. Také Ústavní soud v odst. 11 svého usnesení ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 674/16, při zamítnutí ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení sp. zn. 4 Tdo 1018/2015 postupy obecných soudů akceptoval. Také v této části neodpovídá dovolání uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. R. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný se skutečně pod uvedeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá toho, aby byla věc skutkově a právně posouzena tak, jak učinil soud prvního stupně. V další fázi pak namítá nesprávné aplikování §55 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu přísnosti uloženého trestu.
K první námitce je zjevné, že v zásadě jsou napadána skutková zjištění v tom směru, že nemohl předpokládat, že poškození, vůči kterým směřují jeho výhrůžky ve smyslu právní kvalifikace §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jsou osobami dětmi, zde osobami mladšími 18 let. Nicméně odvolací soud správně v dané věci uzavřel, že byť nelze prokázat obviněnému vědomost o skutečném věku poškozeného „XXXXX“*), jemuž nebylo ani patnáct let, tak je z fotografií, i z obsahu jeho verbálních vyjádření vůči poškozeným „XXXXX“*) a „YYYYY“*), jež obviněný považoval za malé kluky, kdy je zjevné, že byl přinejmenším srozuměn, že se jedná o osoby mladší osmnácti let vzhledem k jejich fyzickému vzhledu a vyspělosti, jak je uvedeno na str. 5 rozsudku odvolacího soudu. Pod námitky nesprávného právního hodnocení je tak podřazován údajně nesprávný skutkový stav, kdy takovýmto způsobem nelze v rámci dovolacího řízení stabilizovaná zjištění nižších soudů napadat. Není porušení základních zásad trestního řízení, pokud soudy vycházejí při zjištění skutkového stavu z provedených důkazů a vytváří skutkový stav, který je odlišný od představ obviněného.
V případě nepřiměřenosti trestu a posouzení z hlediska §55 odst. 2 tr. zákoníku je možno v dané věci uzavřít, že samotná přiměřenost či nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu není dovolacím důvodem, kdy správně bylo ze strany státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázáno na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., které se touto otázkou zabývá a kde se k této problematice uvádí, že „Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové vady však nejsou namítány a ani dány, když je ukládán úhrnný trest za nejpřísněji trestný přečin. Samotné uložení nepodmíněného trestu obviněnému, byť v sazbě za přečiny uvedené v §55 odst. 2 tr. zákoníku, tak není a nemůže být platným dovolacím důvodem, byť není nikterak zpochybňován dopad na osobu obviněného stran uložení nepodmíněného trestu“.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného A. R. odmítl . Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejné zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.