ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.447.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 447/2018-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání, které podala obviněná J. Ř. , roz. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 67 To 164/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 88/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné J. Ř. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 33 T 88/2012, bylo rozhodnuto, že podle §37a zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), se zrušuje výrok o vině pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pro který byla obžalovaná J. D. (dříve M.) uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 3 T 28/2011, jakož i výrok o trestu a náhradě škody a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněná J. Ř. byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (ad II. a III.) s obviněným V. J. a obviněnou J. D., dříve M., dílem samostatně (ad I.), kterého se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že (pro stručnost a přehlednost jsou uvedeny pouze ty skutky, jež se bezprostředně týkají obviněné J. Ř.)
I. J. Ř. sama
1. v neupřesněné době od dubna 2009 do dne 15. 5. 2009 vylákala od poškozeného P. Š., bytem v dané době J., nyní O., J. K., při schůzkách v P., Obchodním centru A. P. v Café Crystal v celkem osmi případech po hotovostních částkách 7x 5.000 Kč a 1x 10.000 Kč, celkovou částku 45.000 Kč, na základě úmyslně uvedených nepravdivých důvodů úhrady údajně potřebných režií pro realizaci nabízených produktů poškoz. P. Š., konkrétně koupě nájemního domu v P. – K., K., a zajištění financování této koupě prostřednictvím bankovního úvěru, přičemž vylákané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem, když neprováděla potřebné kroky k prodeji uvedeného nájemního domu a nečinila žádné kroky k zajištění slíbené realizace úvěru,
2. dne 4. 6. 2009 v parčíku v P., v blízkosti K. náměstí a blízkosti budovy Komerční banky, a. s., převzala od poškoz. P. Š., jako zájemce o koupi nemovitosti nájemního domu v P. – K., K., kterou měla dle vzájemné ústní dohody s poškozeným zprostředkovat – částku 100.000 Kč na hotovosti pod nepravdivou záminkou úhrady první zálohy na provedení úředního odhadu ceny nájemního domu v P. – K., K., jako nutné potřeby – podkladu pro údajně prováděné kroky k získání úvěru od České spořitelny, a. s., pro pana P. Š. ve výši 77.000.000 Kč na koupi tohoto nájemního domu, přičemž nečinila žádné kroky ke koupi předmětného nájemního domu, žádný odhad ceny tohoto domu nerealizovala, kroky k podání žádosti a přiznání úvěru pro pana P. Š. neprováděla a finanční částku použila pro svou vlastní potřebu,
3. dne 14. 6. 2009 v P. – S., v přízemí obchodního centra A., vylákala od poškozeného P. Š., finanční hotovost ve výši 100.000 Kč, a to na základě uzavřené ústní dohody, ve které se zavázala poškozenému Š. opatřit nájem bytu v P., přičemž úmyslně uváděla nepravdivé informace o právě probíhající nabídce Úřadu městské části Praha 5 k pronájmu nájemních bytů v dispozici Městské části Praha 5, včetně skutečnosti, že prostřednictvím své známé, obž. M., přidělení bytu poškozenému Š. zajistí, s tím, že částka 100.000 Kč představuje úhradu zálohy odstupného pro stávajícího nájemce bytu, ač věděla, že žádný pronájem bytu poškozenému Š. neměla možnost zajistit, přičemž do současné doby byt nezajistila, finanční prostředky ve výši 100.000 Kč poškozenému P. Š. nevrátila a použila je pro vlastní potřebu,
4. dne 22. 7. 2009 okolo 8,30 hodin převzala od poškoz. P. Š. v P. – P., v blízkosti konečné zastávky MHD – BUS 188 „K. h.“ částku 40.000 Kč na hotovosti jako údajnou splátku úroků za dva měsíce, tj. po 20.000 Kč zajeden měsíc, na v dané době jí organizovanou a realizovanou půjčku částky 77.000 Eur (cca 1.970.000 Kč), uzavřenou dne 21. 7. 2009 s O. B. s datem splatnosti do 23. 9. 2009 a kterou měla údajně předat panu B. K. pro paní O. B., přičemž tuto částku použila za jiným než deklarovaným účelem a pro vlastní potřebu,
5. dne 22. 7. 2009 okolo 19,30 hodin předal poškoz. P. Š. bez vystavení dokladů v P. – P., na parkovišti ul. P. P. před místem bývalého dočasného bydliště obž. J. Ř. a na základě jejího výslovného pokynu jejímu známému obžal. V. J. v hotovosti částku 450.000 Kč na hotovosti, kterou téhož dne vybral z účtu ČSOB v K. spolu s dalšími finančními prostředky z realizované půjčky od O. B., jako údajnou zálohu na provizi pro její osobu a její údajné spolupracovníky spojené s jejím údajným vyřizování úvěru v České spořitelny, a. s., pro poškoz. P. Š. ve výši 77.000.000 Kč na koupi činžovního domu v P. – K., K., přičemž žádné kroky k vyřizování tohoto deklarovaného úvěru nepodnikla, úvěry nevyřizovala, nájemní dům ani nebyl na prodej a tuto finanční částku použila pro svou vlastní potřebu,
6. dne 25. 7. 2009 v P., Obchodním centru L. předal poškoz. P. Š. obžalované J. Ř. v hotovosti částku 75.000 Kč na hotovosti, které na něm vylákala pod nepravdivou záminkou výplaty provize svědkyni B. N., zemřelé dne 5. 8. 2010, naposledy bytem O. H., K. L., za zástavu její nemovitosti na půjčku 77.000 Eur (cca 1.970.000 Kč), uzavřenou dne 21. 7. 2009 s poškoz. O. B. s datem splatnosti do 23. 9. 2009, která měla být dle slibu obž. J. Ř. použita na údajné poplatky spojené se zařizování a realizací úvěru od České spořitelny, a. s., pro poškoz. P. Š. ve výši 77.000.000 Kč na koupi nájemního domu v P. – K., K., i splacení půjčky od poškoz. O. B., přičemž žádné kroky ke koupi nájemního domu neprováděla, žádný odhad ceny tohoto domu nerealizovala, kroky k podání žádosti a přiznání úvěru pro poškoz. P. Š. neprováděla, tudíž již předem věděla, že tímto způsobem poškoz. P. Š. svou půjčku poškoz. O. B. nebude moci splatit, zástava půjčky propadne věřiteli a uvedenou vylákanou finanční částku 75.000 Kč použila pro svou vlastní potřebu,
7. dne 31. 7. 2009 předal poškoz. P. Š. obž. J. Ř. v Café Crystal v A. P. v P. částku 100.000 Kč na hotovosti jako údajnou zálohu provize za získání zakázky stavebních úprav nájemního domu v P., D., pro firmu poškoz. Š. od firmy Edr Ceramic, v hodnotě cca 70.000.000 Kč, kterou měla dle ústní dohody obžalovaná J. Ř. zprostředkovat, přičemž žádnou stavební zakázku nevyjednávala, nezprostředkovala, finanční částku do současné doby nevrátila a použila ji pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
8. dne 7. 8. 2009 předal poškoz. P. Š. obžalované J. Ř. v parku D. na P. v P., v blízkosti konečné autobusu MHD, částku 100.000 Kč na hotovosti jako údajnou zálohu na provizi pro P. Ř. za získání zakázky stavebních úprav nájemního domu v ul. D. v P., pro firmu poškoz. Š. od firmy Edr Ceramic, kterou měl P. Ř. zastupovat, hodnotě cca 70.000.000 Kč, kterou měla dle ústní dohody obžalovaná J. Ř. zprostředkovat, přičemž žádnou stavební zakázku nevyjednávala, nezprostředkovala, finanční částku do současné doby nevrátila a použila ji pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
9. dne 10. 8. 2009 odeslal poškoz. P. Š. ze svého účtu u České spořitelny, a. s., na účet obžal. V. J. u Ober Banky na výslovnou telefonickou žádost obž. J. Ř. částku 20.000 Kč na hotovosti jako údajnou další zálohu na provedení úředního odhadu nájemního domu v P. – K., K., který měla realizovat obžalovaná a jenž měl sloužit jako podklad pro následný odprodej domu, přičemž obžalovaná žádný odhad nerealizovala a částku použila pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
10. dne 31. 8. 2009 v P., na veřejném prostoru zastřešení stanice metra B. vylákala a převzala obž. J. Ř. na hotovosti od poškoz. P. Š. částku 200.000 Kč jako druhou zálohu na její údajné zpracovávání a vyřizování formalit k získání a přiznání úvěru od České spořitelny, a. s., pro poškoz. P. Š. ve výši 77.000.000 Kč na koupi nájemního domu v P. – K., K., přičemž žádné kroky k podání žádosti o přiznání úvěru pro poškoz. P. Š. neprováděla a finanční částku do současné doby nevrátila a použila ji pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
11. dne 9. 9. 2009 předal poškoz. P. Š. prostřednictvím svědka M. Ž. obžalované J. Ř. v bydlišti dcery O. B., J. B., na K. částku 80.000 Kč na hotovosti, kam si pro tyto přijela, jako údajnou výplatu druhé provize pro B. N., bytem O. H., K. L., za údajnou zástavu její nemovitosti na půjčku částky 77.000 Eur (cca 1.970.000 Kč) od poškoz. O. B., poškoz. P. Š., uzavřenou dne 21. 7. 2009, která měla být dle ústní dohody mezi obž. J. Ř. a poškoz. P. Š. použita na údajné poplatky spojené se zařízením a realizací úvěru od České spořitelny, a. s., ve výši 77.000.000 Kč pro poškoz. P. Š., což měla dle ústní dohody realizovat obž. J. Ř., ze kterých měl být údajně uhrazen nákup nájemního domu v P. – K., K., i splacena půjčka od poškoz. O. B., přičemž obžalovaná žádné kroky k realizaci úvěru pro poškoz. P. Š. nepodnikala, nemohl být zřízen, půjčka od poškoz. O. B. tímto způsobem nemohla být splacena, zástava půjčky – nemovitost B. N. tak propadne věřiteli a vylákané peníze použila pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
12. dne 17. 9. 2009 v P., ul. K S., u čerpací stanice AIP vylákala a převzala obž. J. Ř. od poškoz. P. Š. částku 350.000 Kč na hotovosti jako údajnou zálohu na provizi při vyřizování úvěru u České spořitelny, a. s., ve výši 77.000.000 Kč na koupi nájemního domu v P. – K., K., i splacení půjčky od poškoz. O. B., přičemž žádné kroky ke koupi nájemního domu neprováděla, stejně tak kroky k podání žádosti a přiznání úvěru pro poškoz. P. Š. neprováděla, tudíž již předem věděla, že tímto způsobem poškoz. P. Š. svou půjčku poškoz. O. B. nebude moci splatit, zástava půjčky propadne věřiteli, přičemž nepřímo, pod hrozbou skrečování jednání o úvěru, včetně propadnutí vynaložených nákladů a při blížícím se termínu splatnosti půjčky od poškoz. O. B., vykonávala nátlak na poškoz. P. Š. k vyplacení této částky a kdy vylákanou finanční částku do současné doby nevrátila, použila ji pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
13. dne 27. 9. 2009 v P., na S. před A. vylákala a převzala obž. J. Ř. od poškoz. P. Š. částku 195.000 Kč na hotovosti, na základě jejich ústní dohody, že tuto částku použije na zprostředkování a vyřízeni smlouvy se společností ČEZ o souhlasu s připojením do sítě fotovoltaické elektrárny, kterou poškoz. P. Š. zvažoval zřídit na svých pozemních v Katastrálním úřadu Šumperk na ul. Ž., přičemž do žádného jednání se společností ČEZ za tímto, ani jiným účelem nevstoupila, vylákanou finanční částku do současné doby nevrátila, použila ji pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
14. dne 9. 10. 2009 v P., Obchodním středisku A. P. vylákala a převzala obž. J. Ř. od poškoz. P. Š. částku 50.000 Kč pod nepravdivou záminkou vyřízení soukromé půjčky pro poškoz. P. Š. od pana M. I., občana Slovenské republiky, ve výši 5.000.000 Kč, kterou se ústně zavázala zprostředkovat obž. J. Ř. na úhradu pohledávky – nesplacené půjčky od poškoz. O. B. a financování svého projektu fotovoltaické elektrárny v Š. s tím, že pan M. I. má tuto finanční částku použít na vyřízení formalit při vyřízení svého dědictví ve Slovenské republice, ze kterého by měl půjčku poškoz. Š. poskytnout, přičemž půjčku od M. I. pro poškoz. P. Š. žádným způsobem nevyřizovala, kroky k jejímu získání nečinila, do současné doby peníze nevrátila a použila tyto pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
15. dne 26. 10. 2009 v P., Obchodním středisku A. P. vylákala a převzala obž. J. Ř. prostřednictvím svědka B. N. od poškoz. P. Š. částku 100.000 Kč pod nepravdivou záminkou vyřízení soukromé půjčky pro poškoz. P. Š. od M. I., občana Slovenské republiky, ve výši 5.000.000 Kč, kterou se ústně zavázala zprostředkovat obž. J. Ř. na úhradu pohledávky – nesplacené půjčky od poškoz. O. B. a financování svého projektu fotovoltaické elektrárny v Š. s tím, že M. I. má tuto finanční částku použít na vyřízení formalit při vyřízení svého dědictví ve Slovenské republice, ze kterého by měl půjčku poškoz. Š. poskytnout, přičemž půjčku od M. I. pro poškoz. P. Š. žádným způsobem nevyřizovala, kroky k jejímu získání nečinila, do současné doby peníze nevrátila a použila tyto pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
16. dne 16. 11. 2009 v P., Obchodním středisku A. P. vylákala a převzala obž. J. Ř. prostřednictvím svědka B. N. od poškoz. P. Š. částku 55.000 Kč pod nepravdivou záminkou vyřízení soukromé půjčky pro poškoz. P. Š. od svědka M. I., občana Slovenské republiky, ve výši 5.000.000 Kč, kterou se ústně zavázala zprostředkovat obž. J. Ř. na úhradu pohledávky – nesplacené půjčky od poškoz. O. B. a financování svého projektu fotovoltaické elektrárny v Š. s tím, že svědek M. I. má tuto finanční částku použít na vyřízení formalit při vyřízení svého dědictví ve Slovenské republice, ze kterého by měl půjčku poškoz. Š. poskytnout, přičemž půjčku od M. I. pro poškoz. P. Š. žádným způsobem nevyřizovala, kroky k jejímu získání nečinila, do současné doby peníze nevrátila a použila tyto pro svou vlastní potřebu a za jiným, než deklarovaným účelem,
17. v blíže neupřesněném období od května 2009 do srpna 2009 na různých místech P., vystupujíc pod smyšleným jménem J. P., opakovaně vylákala od poškozené Z. B. finanční částky v celkové výši 75.000 Kč za nepravdivě uváděným účelem krytí nutných poplatků a úhrad ve svém podnikání s příslibem vrácení peněz ze zisků z rozjednaných blíže neuvedených obchodů s nemovitostmi nejpozději do jara 2010, přičemž vylákané finanční prostředky do současné doby nevrátila a použila pro vlastní potřebu,
18. v blíže neupřesněné době v létě 2009, vystupujíc pod smyšleným jménem J. P. na základě ústní dohody, uzavřené na blíže neuvedeném místě v obvodu P., vylákala od poškozené Z. B. částku 30.000 Kč k úhradě nájmu a kauce na byt na adrese P., M., s příslibem vrácení této částky ze zisků z podnikání nejpozději do konce léta 2010, což do současné doby neučinila a částku 30.000 Kč nevrátila, přičemž vylákané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu,
19. dne 4. 9. 2009, v P., M., vystupujíc pod smyšleným jménem J. P., za použití smyšleného rodného čísla a smyšleného čísla občanského průkazu, uzavřela s poškozeným J. Ch. příkazní smlouvu podle občanského zákoníku, v níž se zavázala jako příkazník postupovat tak, aby došlo k uzavření smlouvy s firmou ČEZ, a. s., o připojení k odběru elektrické energie o objemu 4 MW z fotovoltaické elektrárny, která bude postavena na parc. v katastrálním území V., s odměnou příkazníkovi ve výši 400.000 Kč, které mají být vyplaceny v částce 200.000 Kč jako záloha do pěti dnů ode dne podpisu této smlouvy na účet příkazníka a zbývajících 200.000 Kč bude vyplaceno do pěti dnů po podpisu smlouvy o připojení, přičemž žádné právní úkony, spojené s uzavřením smlouvy s firmou ČEZ, a. s., neměla v úmyslu učinit a ani je neučinila, přičemž v souvislosti s podpisem příkazní smlouvy od poškozeného J. Ch. převzala finanční prostředky v celkové výši 208.000 Kč, které do současné doby nevrátila a použila je pro vlastní potřebu,
čímž nastala škoda poškoz. P. Š. ve výši 2.060.000 Kč, poškoz. Z. B. ve výši 105.000 Kč a poškoz. J. Ch. v celkové výši 208.000 Kč, kdy obžalovaná J. Ř. použila tyto finanční prostředky za jiným, než deklarovaným způsobem, zejména pro vlastní potřebu.
II . obžalovaní J. Ř., V. J. a J. D. společně
1. po vzájemné předchozí dohodě obžalovaných uzavřela obž. Ř. v blíže neupřesněné době v dubnu 2009 v blíže neupřesněné restauraci v blízkosti stanice metra B. v P., ústní dohodu s poškozeným J. Č. směřující k opatření bytu 2+KK v obvodu Městské části Praha 5 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 5, kde v té době pracovala obž. D. jako pracovnice sekretariátu tajemníka Úřadu městské části Praha 5, s případným následným odkupem tohoto bytu, za úhradu blíže neupřesněných poplatků, když obž. Ř. vystupovala pod smyšleným jménem J. P., přičemž dne 23. 4. 2009 poškoz. J. Č. na stejném místě uzavřel v přítomnosti obž. Ř. písemnou fiktivní smlouvu o půjčce s obž. J. ve výši 90.000 Kč, jenž měla být ve skutečnosti faktickou zálohou za zprostředkování získání nájemní smlouvy na byt v P., přičemž finanční hotovost ve výši 90.000 Kč předal poškozený Č. téhož dne ihned po ověření smlouvy na Úřadu Městské části Praha 4, Táborská 350, Praha 4, v přilehlém parku obž. J., následně dne 29. 5. 2009, po předchozím osobním jednání na Úřadu městské části Praha 5, kde byl na sekretariátu poškozený J. Č. osobně ujišťován obž. D., úmyslně nepravdivě vystupující jako oprávněný zástupce Úřadu městské části Praha 5 s možností dispozice s bytovým fondem, že postup ve věci získání nájemní smlouvy na byt v dispozici Městské části Praha 5 je v pořádku, a po prohlídce nabízeného bytu v P., S., poškozený J. Č. zaslal na základě požadavku obž. Ř. na účet majitele poškoz. P. Š. částku ve výši 50.000 Kč, jako údajnou nezbytnou částku k získání nájemní smlouvy k uvedenému prohlédnutému bytu, přičemž následně poškoz. P. Š. tuto částku vyplatil obž. Ř., a dne 25. 6. 2009 předal poškozený J. Č. na základě požadavku obž. Ř. v P., v blízkosti stanice metra A., obž. J. finanční hotovost ve výši 80.000 Kč jako údajně nezbytnou částku na vyhotovení nájemní smlouvy, přičemž žádný byt obžalovaní poškozenému J. Č. neopatřili, když k tomu ani neměli žádné reálné možnosti, čehož si i byli vědomi, přičemž částku v celkové výši 220.000 Kč do současné doby poškozenému J. Č. nevrátili a použili ji pro vlastní potřebu,
2. po vzájemné předchozí dohodě obžalovaných uzavřela v blíže neupřesněné době v květnu 2009 v blíže neupřesněné cukrárně v P. – A. obž. Ř., vystupující pod smyšleným jménem J. P., ústní dohodu s poškozeným M. K. směřující k opatření bytu 2+1 v obvodu P. s jeho případným odkupem, za úhradu blíže neupřesněných poplatků ve výši 400.000 Kč, přičemž dne 5. 6. 2009 na základě předchozí ústní dohody předal na stejném místě poškozený M. K. proti podpisu směnky prostřednictvím svědkyně R. S., obž. J. finanční hotovost ve výši 150.000 Kč jako zálohu na pořízení bytu, dne 7. 6. 2009 předal proti podpisu druhé směnky, datované však k 5. 6. 2009, obž. J. finanční hotovost ve výši 130.000 Kč, a přestože byl opakovaně osobně ujišťován obž. D., úmyslně nepravdivě vystupující jako oprávněný zástupce Úřadu městské části Praha 5 s možností dispozice s bytovým fondem, že postup ve věci získání nájemní smlouvy na byt v dispozici Městské části Praha 5 je v pořádku a že mu byt bude přidělen, do současné doby se tak nestalo, když k tomu obžalovaní neměli žádné reálné možnosti, čehož si i byli vědomi, přičemž částku v celkové výši 280.000 Kč do současné doby poškozenému M. K. nevrátili a použili ji pro vlastní potřebu,
čímž nastala škoda poškoz. J. Č. škoda ve výši 220.000 Kč a poškoz. M. K. ve výši 280.000 Kč, kdy obžalovaní Ř., J. a D. použili tyto finanční prostředky za jiným, než deklarovaným způsobem, zejména pro vlastní potřebu.
III. obžalované J. Ř. a J. D. společně
dne 25. 7. 2009 v P., na V. náměstí v blízkosti budovy ČSOB po vzájemné předchozí dohodě vylákaly od poškozeného P. Š. finanční hotovost ve výši 200.000 Kč, a to na základě uzavřené ústní dohody mezi poškozeným P. Š. a obž. Ř., ve které se obž. Ř. zavázala poškozenému Š. opatřit nájem bytu v P., přičemž úmyslně uváděla nepravdivé informace o právě probíhající nabídce Úřadu městské části Praha 5 k pronájmu nájemních bytů v dispozici Městské části Praha 5, včetně skutečnosti, že prostřednictvím své známé, obž. D., přidělení bytu poškozenému Š. zajistí, s tím, že částka 200.000 Kč představuje úhradu zálohy odstupného pro stávajícího nájemce bytu, což poškozenému P. Š. v průběhu jednání a následně i telefonicky ještě před předáním částky 200.000 Kč obž. Ř. potvrzovala obž. D., úmyslně nepravdivě vystupující jako oprávněný zástupce Úřadu městské části Praha 5 s možností dispozice s bytovým fondem, a dále poškozeného i ubezpečovala, že předmětný byt, o který má zájem, je již k dispozici, a že s ním bude uzavřena nájemní smlouva v následně sděleném termínu, přičemž do současné doby se tak nestalo, když k tomu obžalované ani neměly žádné reálné možnosti, čehož si i byly vědomé, přičemž částku v celkové výši 200.000 Kč do současné doby poškozenému P. Š. nevrátily a použily ji pro vlastní potřebu,
čímž nastala škoda poškoz. P. Š. ve výši 200.000 Kč, kdy obžalované J. Ř. a J. D. použily tyto finanční prostředky za jiným, než deklarovaným způsobem, zejména pro vlastní potřebu.
Za to byla obviněná J. Ř. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná zařazena pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných V. J. a J. D., dříve M.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění Ř., D. a J. povinni společně a nerozdílně nahradit poškozenému J. Č. škodu ve výši 220.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění Ř., D. a J. povinni společně a nerozdílně nahradit poškozenému M. K. škodu ve výši 280.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná Ř. povinna nahradit poškozenému P. Š. škodu ve výši 2.060.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byly obviněné Ř. a D. povinny společně a nerozdílně nahradit poškozenému P. Š. škodu ve výši 200.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná Ř. povinna nahradit poškozené Z. B. škodu ve výši 105.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná Ř. povinna nahradit poškozenému J. Ch. škodu ve výši 208.000 Kč.
Dále byla obviněná J. Ř. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., pro skutek v rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 4 dále specifikovaný pod bodem VI.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená R. K. odkázána svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podali J. Ř., V. J. a J. D. odvolání, směřující do těch výroků napadeného rozhodnutí, jež se bezprostředně týkaly jejich osob.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 67 To 164/2017 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek u obviněné J. D. zrušen v celém rozsahu.
Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek u obviněné J. Ř. a V. J. zrušen pouze ve výroku o trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve vztahu k obviněné J. Ř. znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dílem samostatně, a náhradě škody z napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Praha 4 ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 33 T 88/2012, byla obviněná J. Ř. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 5 (pěti) let za současného vyslovení dohledu probačního pracovníka.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dovolání (č. l. 1686–1695), v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněná především namítla, že skutkový stav, který soudy zjistily a pro který ji odsoudily, nenaplňuje znaky dané skutkové podstaty. V této souvislosti namítá nesprávné hodnocení důkazů, kdy soudy postupovaly v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., zásadou in dubio pro reo a presumpcí neviny. V dané věci taktéž spatřuje extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Rozporuje usvědčující výpověď poškozeného Š., jež považuje v konečném důsledku za nevěrohodnou. Dále poukazuje na svědecké výpovědi svědků K., Ž. a B., jež podle jejího mínění potvrzovaly toliko předání finančních prostředků, nikoliv už podvodný úmysl obviněné tyto prostředky poškozenému Š. nevrátit. Stejně tak má za to, že v řízení nebyla prokázána dohoda mezi ní a dalším pachatelem či pachateli. Dále uvedla, že z odůvodnění soudních rozhodnutí není patrno, z jakých konkrétních skutečností je dovozováno, že jednání obviněné a dalších pachatelů bylo od počátku vedeno stejným záměrem.
Na základě výše uvedeného obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a podle §265 l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednala rozhodl.
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 10. 9. 2017 (č. l. 1696). Dne 29. 9. 2017 bylo soudu prvního stupně doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1021/2017, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 33 T 88/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou J. Ř. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž obviněná soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především svědeckou výpověď poškozeného P. Š., jež považuje v konečném důsledku za nevěrohodnou, stejně jako svědecké výpovědi svědků P. K., M. Ž. a V. B.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že skutkový stav věci nebyl náležitě objasněn pro naplnění znaků dané skutkové podstaty), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. nebyl prokázán žádný podvodný úmysl, stejně jako nebyla prokázána dohoda mezi obviněnou a dalším pachatelem či pachateli).
Námitky obviněné takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněné) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněná vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněná výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. Ř. uplatnila, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněná namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka totiž svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnou zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto obviněná namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud se k existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Obvodního soud pro Prahu 4, která se stala podkladem napadeného rozsudku Městského soudu v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Obviněná sice vznesl obecnou námitku, že nebyly naplněny znaky dané skutkové podstaty, resp. že nebyla naplněna subjektivní stránka daného trestného činu, stejně jako námitku stran spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., kteréžto by bylo možno ve formální rovině podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitky obviněnou vznesené byly uplatněny způsobem neregulérním, neboť byly uplatněny pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, nesprávně zjištěný skutkový stav či jejím vlastním hodnocení provedených důkazů, čímž se zcela míjí s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem.
Z obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že její námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu