ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.453.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 453/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný V. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 10 To 393/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 160/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 6 T 160/2016, byl obviněný V. J. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v období od měsíce února 2015 do konce měsíce června 2016 v H. K. ani jinde bez vážného důvodu řádně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat své děti YYYYY *) a ZZZZZ *) tak, jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2014, č. j. P 127/2001, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2014, ve výši 2 000 Kč měsíčně pro YYYYY *) a ve výši 2 000 Kč měsíčně pro ZZZZZ *), splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých dětí L. J., přičemž za uvedené období dluží na výživném částku ve výši 60 000 Kč, když v období od března 2017 do června 2017 zaplatil částku 8.000 Kč .
Za tento přečin a dále za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 7 T 122/2016, byl odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl v souladu s ustanovením §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků.
Podle §48 odst. 4 tr. zákoníku a §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost nahradit dlužné výživné a omezení spočívající v tom, aby dle svých možností a schopností (dle svých sil) plnil svou vyživovací povinnost k YYYYY *) a ZZZZZ *) ve výši stanovené soudem.
Současně byl rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 7 T 122/2016, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 6 T 160/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch obviněného odvolání, a to vůči výroku o uloženém trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 10 To 393/2017 , a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek zrušen podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. bylo v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodnuto tak, že obviněný V. J., se odsuzuje za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstává výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a dále i za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, č. j. 7 T 122/2016-332, podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, č. j. 7 T 122/2016-332, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. J. dovolání (č. l. 215-216), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť předmětné rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítá, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný s tím, že odvolací soud nevzal při jeho ukládání v úvahu všechny podstatné okolnosti případu. Ustanovení §55 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku vyjadřuje subsidiární povahu trestu odnětí svobody u typově nejméně závažných trestných činů, kde je trest odnětí svobody spíše trestem výjimečným. V projednávané věci však soud neprovedl žádné komplexní hodnocení osoby pachatele, zda povede řádný život, možnosti jeho nápravy, jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, dosavadní způsob života, jeho chování po činu atd. Nepodmíněný trest odnětí svobody je současně trestem neúčelným vzhledem k tomu, že ve výkonu trestu nebude moci pracovat, vydělávat (minimálně ne v takovém rozsahu jako na svobodě) a platit výživné, které v tuto chvíli řádně hradí. Je sice pravdou, že se dopustil alimentační trestné činnosti ve dvou běžících zkušebních dobách podmíněného odsouzení, jak uvedl odvolací soud, předmětné tresty mu však byly uloženy za typově odlišnou trestnou činnost. Odvolacímu soudu dále vyčítá, že vůbec nezohlednil polehčující okolnosti, zejména pak to, že se k trestnému činu doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2017, č. j. 10 To 393/2017-197, ve výroku o trestu a v souladu s ustanovením §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citovaný rozsudek obsahově navazující, a následně podle ustanovení §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí ve věci, případně aby podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodnul, resp. uložil mu za přečin zanedbání povinné výživy dle §196 odst. 1 tr. zákoníku a dále za přečin zanedbání povinné výživy §196 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 7 T 122/2016, souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon uloženého trestu podmíněně odloží na zkušební dobu tří let.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 12. 12. 2017 (č. l. 219). Dne 22. 12. 2017 bylo soudu prvního stupně doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 1351/2017, v němž státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 10 To 393/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný odvolání nepodal. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. J. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví) .
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (zejména námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností a ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v projednávané věci soud ukládal trest obviněnému v trestní sazbě ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku, která činí až dvě léta, přičemž současně ukládal i trest za totožný trestný čin z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 7 T 122/2016, tedy za užití ustanovení o souhrnném trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud následně k odvolání státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného do výroku o trestu, tento zrušil a trest zpřísnil, když podmíněný trest vyhodnotil jako nepřiměřeně mírný. Poukázal zejména na skutečnost, že podmíněné tresty se u obviněného neosvědčily, neboť mu byly uloženy opakovaně. Dále pak na to, že projednávané trestné činnosti se obviněný dopustil v běžící zkušební době, trest mu je ukládán za více trestných činů stejné povahy a svým jednáním způsobil vyšší škodu na dlužném výživném. Obviněnému byl takto uložen trest, který zákon připouští a současně ve výměře v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na tento trestný čin (trestné činy), kterým byl obviněný uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.