ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.470.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 470/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání podaném D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 5 To 336/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 268/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 29 T 268/2012, byl D. K. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době od října 2011 v K. n. O., ul. N., okres Ch., převzal od S. P. nákladní automobil zn. DAF FA 45.150, v hodnotě 103.000 Kč, za účelem provedení opravy porouchané spojky, kdy však v rozporu s touto dohodou vozidlo neopravil a znehodnocené dne 15. 2. 2012 prodal J. T., čímž poškozenému S. P., způsobil škodu ve výši 103.000 Kč . Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, kdy výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 5 To 336/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V provedených důkazech jsou podstatné rozpory, které zpochybňují, zda obviněný skutek skutečně spáchal. Podle jeho tvrzení totiž nebyla vyloučena jeho přítomnost na místě činu, tedy v K. n. O. Dále namítá, že byla nesprávně označena osoba poškozeného a takto v důsledku nesprávně označen samotný vlastník předmětného vozidla. Z písemností ve spise vyplývá, že původním vlastníkem byla společnost UNILEASING, a. s., která leasing vozidla ukončila leasingovému nájemci S. P., neboť ten neplatil splátky a na základě kupní smlouvy jej převedla na K. H., který se stal novým vlastníkem. Panují proto pochybnosti, zda S. P., je skutečně poškozeným. Z důvodů těchto pochybností měl být S. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody do civilního řízení. Nebylo najisto postaveno, že obviněný svým jednáním znehodnotil vozidlo a proto mu nemůže být uložena povinnost hradit jakoukoliv škodu. Soudy obou stupňů nedbaly zásady presumpce neviny i zásady, že v pochybnostech je nutné rozhodovat ve prospěch obviněného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, a aby následně podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl.
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Uvedl, že zpochybňováním skutkového stavu, jak je provedeno v dovolání, se nelze s ohledem na vymezení §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně zabývat. Předmětem dovolacího přezkumu nemohou být ani námitky týkající se znehodnocení svěřeného vozidla. Nejasnosti ve skutkových okolnostech, za kterých mělo dojít ke znehodnocení svěřeného vozidla a výše škody takto na něm způsobená, nelze podřadit pod znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Sám obviněný nijak nezpochybňuje, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena. Nenamítá ani naplnění kvalifikačního znaku způsobení větší škody na cizím majetku. Jeho námitky v tomto ohledu proto nelze spojovat s otázkou nesprávného právního posouzení skutku, neboť se nevztahují k rozhodným skutkovým okolnostem naplňujícím znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Také námitky směřující proti zpochybnění legitimity S. P., jako poškozeného, se zakládají na pouhé polemice s ve věci učiněnými skutkovými zjištěními. V tomto ohledu je tak na místě respektovat učiněná skutková zjištění o jejichž obsahu i rozsahu nevznikají žádné pochybnosti. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň navrhl, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž právně relevantní argumentace s ohledem na podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání absentovala. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné vyhodnocení důkazů (zejména namítl, že nebyla vyloučena jeho přítomnost v K. n. O., že byla nesprávně určena osoba poškozeného a nebylo mu prokázáno, že svým jednáním znehodnotil svěřené vozidlo) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nemohou být předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Jak ostatně přiléhavě poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, nejasnosti ve skutkových okolnostech týkající se znehodnocení svěřeného vozidla a toho, jaká výše škody měla být na něm v této souvislosti způsobena, nelze podřadit pod znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. To stejné platí i ve vztahu k námitkám směřujícím proti určení osoby poškozeného. Naproti tomu naplnění znaků dané skutkové podstaty ve smyslu přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, obviněný nijak nezpochybňoval a neuvedl nic konkrétního, co by mohlo přijatou právní kvalifikaci jím spáchaného skutku vyvrátit. Jeho námitky stran znehodnocení předmětného vozidla nelze potom vztáhnout k rozhodným skutkovým okolnostem, které nepochybně prokazují všechny znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl shledán vinným.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu