ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.942.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 942/2018-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. S. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 To 740/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 146/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 1 T 146/2014, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dva roky.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že dne 28. 9. 2014 okolo 02:40 hodin v obci B., okres Č. K., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů od restaurace Hostinec u K. k vlakovému nádraží – zastávka B. osobní automobil zn. VW Tiguan, vozidlem vjel na nástupiště, kde levým kolem sjel z nástupiště do kolejiště a zde uvízl levou stranou vozidla; při šetření dopravní nehody byla u něj policejními orgány provedena dechová zkouška na alkohol přístrojem Dräger v 03:04 hodin s výsledkem 2,23 g/kg alkoholu v dechu, v 03:10 hodin s výsledkem 1,79 g/kg alkoholu v dechu a v 03:17 s výsledkem 2,27 g/kg alkoholu v dechu, a pokud se téhož dne v 05:23 hodin podrobil odběru krve za účelem zjištění hladiny alkoholu pak s výsledkem 1,67 g/kg alkoholu v krvi.
3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 To 740/2017, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s poukazem na to, že řízení provázel extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Odvolací soud pak zmíněná pochybení neodstranil a odvolání obviněného zamítl.
5. Obviněný dovozuje, že extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním spočívá v tom, že nebylo prokázáno, že by se dopustil skutku kladeného mu za vinu, a závěr o jeho vině nelze z provedených důkazů logicky vyvodit. Namítaná pochybení podle něj dosahují takové intenzity, že je na ně nutno pohlížet jako na porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a Nejvyšší soud je povinen tomuto základnímu právu obviněného poskytnout ochranu.
6. Obviněný nepopírá, že se v době nehody nacházel ve vozidle a to ve stavu vylučujícím způsobilost k jeho řízení. Od samého počátku trestního řízení však popírá, že by vozidlo řídil on. Z pěti vyslechnutých svědků podporují verzi obviněného svědci H. a S. nacházející se též v havarovaném vozidle, z dalších tří svědků přítomných před restaurací nebyl žádný schopen bezpečně určit, kdo nastupoval na místo řidiče. K potvrzení o zadržení řidičského průkazu obviněnému uvedl správně již odvolací soud, že v něm zapsané vyjádření obviněného nelze považovat za doznání k řízení vozidla. Obviněný byl v rozhodné době pod vlivem zhruba 2 g/kg alkoholu v krvi, policisty byl přesvědčován, co má napsat, skutečný řidič se již na místě nenacházel.
7. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou instancí hodnotily veškeré skutečnosti, které byly předmětem dokazování, zásadně v neprospěch obviněného, byť se nabízely jiné, přinejmenším stejně pravděpodobné verze skutkového děje. Nedostatky v prokazování skutkového děje byly ostatně důvodem pro zrušení prvého odsuzujícího rozsudku ze dne 10. 5. 2015 odvolacím soudem. Biologické a pachové stopy z vozidla vyhodnoceny nebyly, z dokumentace místních poměrů byly vyvozeny závěry přinejmenším spekulativní. Dále obviněný rozebral, za jakou dobu mohl podnapilý svědek ujít vzdálenost (160 m) mezi hostincem a místem nehody. Nesouhlasí ani s hodnocením chování svědků H. a K. ze strany soudů, neboť oba tito svědci odmítli vypovídat s ohledem na ustanovení §100 odst. 1 či odst. 2 tr. ř. Za spekulativní pokládá i úvahu o účelovosti výpovědi svědka S., který vlivem opilosti mohl usnout už bezprostředně po rozjezdu vozidla. Z doplněného dokazování vyplynulo, že od hostince není na místo nehody vidět, klíče od vozidla neměl obviněný v ruce, ale byly zasunuty ve spínací skříňce. Celý postup při hodnocení důkazů tak odporoval ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
8. S ohledem na shora uvedené tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 To 740/2017, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 1 T 146/2014, a podle §265m odst. 1 tr. ř. ve spojení s §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, případně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně nebo odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněnou dovolací argumentaci nelze pod dovolací důvod podřadit. Na podkladě uplatněného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat správnost a úplnost provedeného dokazování, čehož se právě obviněný domáhá. Mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů nejsou extrémní rozpory, které by zcela výjimečně mohly odůvodnit nutnost zrušení napadeného rozhodnutí. Vyvozený závěr o řízení vozidla obviněným odpovídá výsledkům provedeného dokazování a podle státního zástupce by za důkaz mohlo sloužit i písemné vyjádření obviněného v potvrzení o zadržení řidičského průkazu. Protože námitky obviněného neodpovídají důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 To 740/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
18. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.
20. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je přitom zjevné, že pokládaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností a že nepovažovaly za nezbytné provádět důkazy další. Vozidlo, které havarovalo, patřilo obviněnému, ten je běžně užíval, identifikace odebraných biologických a pachových stop s osobou obviněného by žádné významné zjištění nepřinesla. Hodnověrnost obhajoby obviněného, že vozidlo řídila jiná osoba, bylo nutné posuzovat i ve vztahu ke zjištění, že nejprve po příjezdu policie obviněný nepravdivě tvrdil, že mu auto bylo ukradeno. Nadbytečně byla vyvolána polemika o použitelnosti listiny – potvrzení o zadržení řidičského průkazu, když sám obviněný při výslechu u hlavního líčení za přítomnosti obhájce doznal, že nejprve nepravdivě před policisty uvedl, že mu bylo auto odcizeno, později však po rozmluvě s policisty přiznal, že vozidlo řídil sám, a příslušný doklad podepsal. Odpovídajícím způsobem se pak soudy vypořádaly s tvrzením obviněného, že údajný řidič H. delší dobou čekal před restaurací v autě, proto svědci K., T. a K. stojící před restaurací viděli odcházet a do auta nastupovat jen dvě osoby – obviněného a svědka S. Ani způsob jízdy řidiče, který už ve vzdálenosti 160 m od restaurace najel s vozidlem na nástupiště u vlakové zastávky a při jízdě po nástupišti sjel přes hranu nástupiště levými koly do prostoru kolejiště, neodpovídá řízení vozidla střízlivou nebo alkoholem jen nepatrně ovlivněnou osobou.
21. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Přitom je zapotřebí podotknout, že za situace, kdy soudy při vyvozování skutkových závěrů hodnotily na jedné straně výpovědí svědků K., T. a K., podle nichž do vozidla před restaurací nastupovali pouze dva muži (obviněný a svědek S.) a na místě nehody u nádraží se u vozidla nacházeli také pouze tito dva muži, na druhé straně pak výpovědi obviněného a svědka S., když svědci H. a K. odmítli k vlastní události vypovídat, se soudy s věrohodností vyslýchaných osob akceptovatelným způsobem vypořádaly. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Se zřetelem k tomu nelze přisvědčit ani námitce stran porušení pravidla in dubio pro reo plynoucího ze zásady presumpce neviny vymezené v §2 odst. 2 tr. ř. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
22. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
23. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
24. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. minuly, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V důsledku toho pak nemohl být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé variantě.
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík