ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.959.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 959/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání podaném L. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 5 To 50/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 121/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 88 T 121/2017, byl L. L. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), a dále zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 25. 7. 2017 v době kolem 02:45 hodin B., v autobuse MHD, těsně před zastávkou MHD Ú., vytrhl z pravé ruky poškozenému T. M., jeho batoh zn. Dakine, černé barvy, který obsahoval krátké kalhoty modré barvy zn. Pepe Jeans, krabičku cigaret zn. Marlboro red touch, deodorant zn. FA, parfém zn. JOOP, nabíječku na mobilní telefon, 2x croissant 7 Days, kefírované mléko, svazek klíčů, plánovací kalendář Gourmet, termosku na kávu, deodorant zn. Dove, a fixační krém Corega, v celkové hodnotě 1.198 Kč, poté, co z autobusu utekl i s odcizeným zavazadlem, jej poškozený T. M. dohonil a na zastávce MHD na ulici R. se dožadoval vrácení svých věcí, na což jej odstrčil, a když poškozený trval na vrácení svého batohu, tak z pravé kapsy od bundy vytáhl nůž tmavé barvy s délkou čepele kolem 10 centimetrů a mířil jím ze vzdálenosti 1,5 metru na poškozeného a řekl mu: „jdi do piče, nebo tě otevřu jak kapra“ a poškozený, z obavy o svůj život, jej nechal odejít i se svými věcmi, čímž poškozenému T. M. způsobil škodu ve výši 1.198 Kč.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 5 To 50/2018, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že během trestního řízení byl proveden pouze jediný důkaz, který by potvrzoval vinu obviněného ve vztahu k údajně spáchanému zločinu vydírání, a to výslech poškozeného T. M. Ústavní soud i Nejvyšší soud opakovaně akcentují o nutnosti doplnění jediného důkazu o další důkazy, a pokud by to nebylo možné, tak je povinností obecných soudů hodnotit takový důkaz a jeho věrohodnost zvlášť pečlivě a kriticky. Soudy nebylo prokázáno, že by obviněný u sebe měl nůž. Po celou dobu trestního řízení se vyjadřoval konzistentně. Soudy se věrohodností výpovědi poškozeného zabývaly zcela nedostatečně a nezohlednily vztah mezi obviněným a poškozeným, neboť se znali již z minulosti. Naproti tomu soudy uplatnily odlišný způsob kritického posouzení svědecké výpovědi J. O., kdy svědectví jasně hovořilo ve prospěch obviněného, neboť vypověděla, že se daný skutek vůbec nestal, avšak soudy označily její výpověď za nevěrohodnou. Obviněný tvrdí, že způsob posouzení důkazů je v rozporu se zásadou presumpce neviny a principu in dubio pro reo . Dále obviněný odkazuje a cituje judikaturu Ústavního soudu týkající se tvrzení proti tvrzení, volného hodnocení důkazů a stupně jistoty pro odsuzující výrok. Nalézací soud nesplnil svou zákonnou povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a zásadně překročil své oprávnění volného hodnocení důkazů, správně nezjistil skutkový stav a v důsledku toho porušil zásadu spravedlivého procesu. Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí nalézacího soudu zrušil.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 10. 7. 2018 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými obviněný vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (výpověď poškozeného, výpověď svědkyně, vztah obviněného a poškozeného, přítomnost nože) a současně svým způsobem prosazoval vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely (srov. str. 6 až 9 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 2 až 5 usnesení soudu druhého stupně). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Nalézací soud skutkový podklad pro své rozhodnutí vytvořil z provedeného dokazování, a to z výslechu obviněného, výpovědi svědka T. M., listinných důkazů (úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně J. O., protokol o zadržení osoby podezřelé, úřední záznam městské policie ze dne 25. 7. 2017, výpis věcí z ETŘ, další odsuzující soudní rozhodnutí, opis z evidence přestupků, zpráva o spolupráci s klientem). Obviněný byl odsouzen na základě řady důkazů, nikoliv pouze na základě výpovědi poškozeného, jak uvádí obviněný. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že výpověď poškozeného je věrohodnější než výpověď obviněného, neboť poškozený je osobou bezúhonnou, po celou dobu trestního řízení setrval na znění své výpovědi, … výpověď obžalovaného obsahovala nepravdivá tvrzení o osobě poškozeného, tedy soudu se rovněž výpověď obžalovaného jeví jako účelová. Výpověď svědkyně z přípravného jednání byla posouzena rovněž jako nevěrohodná, neboť se opakovaně nedostavila k hlavnímu líčení a podle závěru soudu nechtěla být jakýmkoliv způsobem „zatažena“ do uvedené trestné činnosti. Zároveň prvoinstanční soud zcela správně konstatoval, že pozorovací schopnosti svědkyně nejsou vůbec dobré, když si předmětného batohu všimla až v polovině cesty, neboť soud měl za to, že si musela nebo alespoň mohla batohu všimnout dříve, a zároveň je tak pravděpodobné, že by si ani nevšimla schovaného nože obviněného, přičemž by si ve tmě ani nepovšimla, že obviněný nůž odhodil. S ohledem na trestní minulost obviněného je zřejmé, že k dosažení svých cílů v minulosti neváhal právě nůž použít a odvolací soud naznal, že postupem nalézacího soudu nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces a bylo provedeno dostatečné dokazování v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu, kdy na základě těchto důkazů byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nemá odvolací soud pochybnosti. Provedené důkazy nalézací soud řádně zhodnotil, a to dle §2 odst. 6 tr. řádu (srov. str. 2 usnesení odvolacího soudu).
V situaci „tvrzení proti tvrzení“ je potřebné na soudy, s ohledem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 Listiny, klást zvýšené požadavky, a to v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Výpověď obviněného a poškozeného se skládá z řetězce tvrzení, jež mohou obsáhnout skutkový děj. Součástí induktivní metody postupu orgánů činných v trestním řízení je ověřením věrohodnosti a nezaujatosti vypovídající osoby a ověřením té části tvrzení, které lze testovat dalším dokazováním, myšlenkově dospět k důvodnosti přesvědčení i o pravdivosti zbývajících částí, resp. celé výpovědi. V tomto směru pak jak nalézací, tak odvolací soud, velmi podrobně na zmíněných částech svého rozhodnutí poměřovali jednotlivá tvrzení a dospěli k logickému závěru, že věrohodná je výpověď poškozeného, a to ve všech částech řetězce jeho tvrzení.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je takto v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Odkaz obviněného na judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03, nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 910/07, nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16) Nejvyšší soud shledává za neopodstatněný, neboť v předmětné věci nedošlo postupem nalézacího a odvolacího soudu k porušení zásad spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i principu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Současně platí, že takto stabilizovaná skutková zjištění umožňují aplikovat i ustanovení hmotného práva, takto v případě zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Ostatně vůči právní kvalifikaci jako takové nebylo v dovolání brojeno, jeho obsah byl výlučně veden námitkami skutkového a procesního charakteru. Námitky, podle nichž nešlo o vydírání s tím, že obviněný žádný nůž při sobě neměl, obviněný vyvozoval nikoli ze skutkových zjištění soudů, jak by to obsahově korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zakládal je na svém nesouhlasu se zjištěním soudů, že během posuzované trestné činnosti byl použit nůž. Námitky obviněného byly koncipovány tak, že proti tomuto skutkovému zjištění soudů postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit již v původním řízení a která se odvíjela od jeho tvrzení. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu