ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1067.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1067/2018-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 325/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č. j. 16 Co 105/2016-23, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 2. 2016, č. j. 10 C 325/2015-7, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle odvolacího soudu nelze ustanovit žalobci zástupce nejen z důvodu jeho majetkových poměrů, ale rovněž pro povahu jednání žalobce, které je litigiózní a svévolné.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a vznesl požadavek na odkladný účinek podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Soud prvního stupně o této žádosti rozhodl usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 10 C 325/2015-34, tak, že se žalobci zástupce pro dovolací řízení neustanovuje. K odvolání žalobce bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 16 Co 440/2017-42.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 2018, č. j. 10 C 325/2015-43, byl žalobce vyzván, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení. Soud žalobce zároveň poučil, že neučiní-li tak do 10 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. O opětovné žádosti žalobce o ustanovení zástupce již soud nerozhodoval, neboť o shodné žádosti bylo v tomto řízení již pravomocně rozhodnuto (č. l. 34 ve spojení s č. l. 42) a žalobce ve své nové žádosti netvrdí ani neprokazuje žádnou změnu poměrů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť zjištěné majetkové poměry dovolatele osvobození od soudních poplatků zjevně neodůvodňují. Nejvyšší soud pak dodává, že ze strany žalobce jde zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014)].
Žalobce tak nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., a nesplňuje tím ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu