ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1302.2018.2
sp. zn. 30 Cdo 1302/2018-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce L. R. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně Union banka, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 41034261, zastoupeného Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 103/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 29 Co 318/2017-184, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 29 Co 318/2017-184, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 2. 2017, č. j. 23 C 103/2014-152, rozhodl tak, že zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 894 682 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 12. 2013 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 26. 10. 2017, č. j. 29 Co 318/2017-184, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 25 894 682 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 12. 2013 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 693 108,33 Kč k rukám Mgr. Andrey Žátkové, advokátky, do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a v něm požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 29 Co 318/2017-184, tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.
V rámci podaného dovolání žalovaná navrhla také odklad vykonatelnosti, k čemuž uvedla, že pokud bude dovolání úspěšné, bude jí neprodleným výkonem rozsudku odvolacího soudu způsobena závažná újma na jejích právech, neboť předmětem žaloby je velmi vysoká částka a na žalobce byl dne 29. 5. 2003 prohlášen konkurs. Vzhledem k tomu, že správce konkursní podstaty je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon, žalovaná předpokládá, že přistoupí k neprodlenému výkonu napadeného rozhodnutí. V případě zrušení napadeného rozhodnutí, pokud do doby ukončení dovolacího řízení bude konkurs prohlášený na žalobce ukončen, bude vrácení vymoženého plnění obtížné či nemožné. Prostředky ze státního rozpočtu, které by byly výkonem rozhodnutí vynuceny, pravděpodobně nebude možné od žalobce získat zpět.
Žalobce se v rámci vyjádření k dovolání ze dne 13. 4. 2018 vyjádřil též k návrhu žalované na odklad vykonatelnosti. Se žalovanou navrženým postupem žalobce nesouhlasil, a to z důvodu, že přisouzená částka není pro žalovaný stát nikterak vysoká. Za mylný žalobce označil též názor žalované o možnosti ukončení konkurzu v průběhu běžícího dovolacího řízení dotýkajícího se majetku konkurzní podstaty a zmínil, že nepokládá za pravděpodobné, že dovolání žalované bude úspěšné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 29. 9. 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Jak plyne např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, které bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu přijato k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele).
Ve výše jmenovaných rozhodnutích bylo též konstatováno, že je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou, je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí], a že se uvedený závěr obdobně prosadí i ve vztahu k osobám fyzickým.
Byl-li by posledně uvedený názor důsledně aplikován vůči státu, jakožto osobě disponující rozsáhlým majetkem, byl by stát prakticky vždy vyloučen z dosahu §243 písm. a) o. s. ř. V úvahu je ovšem třeba brát skutečnost, že státní majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění rozmanitých a (mnohdy) jiným subjektem nezastupitelných funkcí státu a k výkonu stanovených činností, a to v rámci zákonných limitů. Pokud se jedná o výše uvedený bod 3), tedy o posouzení, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] státu jako dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, je tedy třeba uvažovat v tom smyslu, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí mohlo dojít k nikoliv zanedbatelnému ohrožení plnění některé z funkcí státu v rozpočtovém roce.
Jelikož Nejvyšší soud má v poměrech dané věci předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, za splněné, návrhu dovolatelky vyhověl a vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu odložil až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 5. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu