ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1330.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1330/2018-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) Městskému soudu v Praze , se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, o zaplacení 1 259 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 76/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, č. j. 20 Co 232/2017-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2017,
č. j. 15 C 76/2017-22, kterým byla odmítnuta žaloba, zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 76/2017-39, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 1. 2018, č. j. 20 Co 451/2017-44.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 15 C 76/2017-36, a opětovně ze dne 17. 1. 2018,
č. j. 15 C 76/2017-46, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Pokud žalobce v návaznosti na pravomocné zamítnutí svého předchozího návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů podal nový a obsahově zcela totožný návrh, pak se k jeho opakovanému návrhu na ustanovení zástupce nepřihlíží, neboť žalobce takovým postupem evidentně maří řádný postup v řízení. Ve shodě s ustanovením §2 a 6 o. s. ř. takový zneužívající procesní postup žalobce nepožívá právní ochrany, neboť odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 5. 2018
Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu