ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1345.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1345/2018-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce B. V. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 10.000.000,- Kč a o 20.000,- Kč měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 429/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017, č. j. 55 Co 202/2017-324, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2017, č. j. 4 C 429/2008-294, odmítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření (výrok I.), zastavil řízení o žádosti žalobce, aby mu byl ustanoven právní zástupce (výrok II.), zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal vyplácení renty žalovanou ve výši 20.000,- Kč měsíčně (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 10.000.000,- Kč (výrok IV.) a uložil žalobci, aby nahradil žalované náklady řízení ve výši 1.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).
Soud prvního stupně došel k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření neobsahuje všechny náležitosti a proto byl odmítnut. Řízení o ustanovení právního zástupce bylo zamítnuto, neboť bylo již o návrhu pravomocně rozhodnuto. Žalobce vzal žalobu zpět v části o vyplácení renty žalovanou, a proto v tomto rozsahu řízení zastavil.
Žalobce se po žalované domáhal odškodnění ve výši 10.000.000,- Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona české národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále již „Odpšk“), za újmu způsobenou vedením řízení o omezení popř. zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům, které bylo zahájeno na základě podnětu Policie České republiky.
Žaloba byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta, neboť soud prvního stupně neshledal, že by v podání podnětu ze strany Policie České republiky bylo možné spatřovat nezákonný úřední postup. Stejně jako nelze konstatovat, že by tímto podáním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce.
Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. června 2017, č. j. 55 Co 202/2017-324, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu, a to proti oběma výrokům, podal žalobce (dále již „dovolatel“), prostřednictvím advokáta, včasné dovolání, které však není – jak bude uvedeno níže – podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předně uvádí, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,-Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo věci uvedené v §120 odst. 2, není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné.
V posuzovaném případě není dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné, protože směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 50.000,- Kč.
K dovolací argumentaci ve vztahu k výroku ve věci samé, tj. k uplatněnému dovolacímu důvodu a k vymezeným předpokladům přípustnosti dovolání, pak Nejvyšší soud uvádí následující.
Uvedená část dovolání představuje pouhou polemiku s tím, jak soudy obou stupňů v předmětné věci rozhodly. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pouhá skutková a právní polemika přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím byl současně konzumován návrh žalobce na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu