ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2443.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2443/2017-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce L. B. , zastoupeného Mgr. Michalem Halvou, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 45, proti žalovaným B. B. , a 2) Y. P. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 251/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 21 Co 347/2015-385, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soud Praha-východ ze dne 22. prosince 2014, č. j. 5 C 251/2012-336, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že označený pozemek je ve společném jmění žalobce a žalované 2), a rozhodnuto o nákladech řízení), a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak z toho důvodu, že podaným dovoláním (uplatněným dovolacím důvodem a vymezeným předpokladem jeho přípustnosti) žalobce brojí proti právnímu názoru odvolacího soudu, který byl vyjádřen již v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 11. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 2713/2000 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz ), přičemž dovolací soud naposledy ve svém usnesení ze dne 21. září 2016, sp. zn. 33 Cdo 5517/2015 (na nějž se pro stručnost i v této věci zcela odkazuje, a to pro obdobnou dovolací argumentaci), vyložil, že neshledává důvody se od této své rozhodovací praxi odchýlit, na čemž dovolací soud setrvává i v poměrech této věci.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovaným (jak se podává z obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok II. (§243b, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §148 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě stát proti žalovaným toto právo nemá, jelikož žalované byly v dovolacím řízení procesně úspěšné, avšak v tomto řízení jim náklady řízení nevznikly. Pokud se jedná o žalobce, bylo mu v průběhu řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a z tohoto důvodu dovolací soud rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady státu vzniknou v souvislosti s ustanovením zástupce (advokáta) žalobci pro dovolací řízení, o jehož odměně a náhradě výdajů rozhodne i za dovolací řízení soud prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně 21. února 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu