ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2701.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2701/2017-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Liberci, Mozartova 623/8, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 35 683 821 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 23/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 39 Co 114, 115, 116/2016-272, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2015,
č. j. 21 C 23/2010-225 (výrok I), změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2015,
č. j. 21 C 23/2010-186, tak, že se opravné usnesení nevydává (výrok II), a změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2015, č. j. 21 C 23/2010-185, tak, že se řízení o vydání rozsudku pro uznání zastavuje (výrok III).
Výrok III usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Otázka, zda rozhodnutí, kterým byl předchozí návrh žalobce na vydání rozsudku pro uznání pravomocně zamítnut, vytváří překážku věci rozsouzené pro nové posouzení dalšího návrhu žalobce na vydání rozsudku pro uznání, nezakládá přípustnost dovolání podle
§237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která překážku věci rozhodnuté shledává i v případě opakovaného rozhodování o totožných procesních návrzích účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2013).
Otázka, zda dochází k prodloužení lhůty určené podle §114b odst. 2 o. s. ř., i když soud nevydal usnesení o prodloužení lhůty a nedoručil je žalované před uplynutím lhůty původní, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na posouzení této procesněprávní otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 15. března 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu