ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3057.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3057/2017-640
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně UNIPETROL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, identifikační číslo osoby 616 72 190, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovaným 1) 1. plzeňská makléřská a. s. se sídlem v Losiné 303, identifikační číslo osoby 252 03 096, 2) Stavebniny Černý, s. r. o. , se sídlem v Teplicích, K Vápence 461, identifikační číslo osoby 250 34 871, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, 3) BUDO SPORT s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Gutova 71/22, identifikační číslo osoby 261 49 435, zastoupené Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, 4) P. K. , a 5) J. K. , oběma zastoupeným JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Školní 3315/42, 6) J. T. , a 7) D. T. , oběma zastoupeným Mgr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem v Litvínově, Masarykovo nám. 292, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 533/98, o dovolání žalovaných 3) až 7) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2017, č. j. 8 Co 694/2016-584, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky se sídlem v Praze 1, Husova 242/9.
III. Žalovaní 4) a 5) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky se sídlem v Praze 1, Husova 242/9.
IV. Žalovaní 6) a 7) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky se sídlem v Praze 1, Husova 242/9.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Mostě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. srpna 2015, č. j. 13 C 533/98-481, žalobě o určení vlastnictví žalobkyně k označeným pozemkům zčásti (ohledně označených pozemků, které k datu vydání tohoto rozsudku byly zapsány ve prospěch vlastnictví žalované 1/) vyhověl, jinak tuto žalobu (ve vztahu k určení pozemků, které podle stavu zápisů v katastru nemovitostí vlastní ostatní žalovaní) zamítl, a to s ohledem na dobrou víru těchto nabyvatelů ve smyslu judikatury Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ve věcech mj. sp. zn. II. ÚS 165/11, sp. zn. I. ÚS 2219/2012. Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. února 2017, č. j. 8 Co 694/2016-584, rozsudek soudu prvního stupně mj. v meritorních výrocích II., IV. a V. (jimiž byly ve vztahu k žalovaným 3/ až 7/ zamítnuty určovací žaloby) změnil tak, že v tomto rozsahu určil, že žalobkyně je ohledně označených pozemků jejich vlastnicí, a v návaznosti na to pak změnil dotčené prvoinstanční nákladové výroky, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 3) až 7) (dále též „dovolatelé“) včasná dovolání, a to do meritorních (rozsudek soudu prvního stupně měnících a žalobě vyhovujících) výroků, týkajících se určení vlastnictví žalobkyně k pozemkům, k nimž dovolatelům dosud svědčily předmětné zápisy vlastnictví v katastru nemovitostí.
4. Dovolatelé (ve stručnosti shrnuto z obsahu jejich dovolání) uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. týkající se jimi tvrzené dobré víry z hlediska nabytí jejich vlastnického práva k předmětným pozemkům od nevlastníka, když předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. spatřují v tom, že odvolací soud se při řešení otázky „nemo plus iuris“ odchýlil od (jimi v dovoláních označené) rozhodovací praxe Ústavního soudu, a to konkrétně v řešení právní otázky, „zda dobrou víru nabyvatele vylučuje poznámka v katastru upomínající na žalobu, o které bylo již pravomocně rozhodnuto tak, že zapsaný stav nebyl dotčen.“ Dále poukazují na procesní aspekt věci, a to z hlediska důkazního břemene ve vztahu k předmětným poznámkám v katastru nemovitostí. Dovolatelé závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dovoláním napadený rozsudek zrušil.
5. Žalobkyně ve svých písemných vyjádřeních k jednotlivým dovoláním odmítla dovolateli shodně uplatněnou dovolací argumentaci s tím, že na vyřešení dovolateli shora zformulované právní otázky napadené rozhodnutí nezávisí, a současně vyložila, proč dovolatelé nejsou v dobré víře. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, případně je zamítl a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalovaných 3) až 7) nejsou – jak bude vyloženo níže – přípustná.
7. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž vycházel při rozhodování odvolací soud (ledaže by byla pro meritorní rozhodnutí neúplná, nesrozumitelná či neurčitá – viz dále). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 2114/2014; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ).
8. Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede k závěru o právech a o povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu, než kterou měl správně použít, případně pokud aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně jí vyložil, nebo pokud ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry, anebo pokud právní normu aplikoval při absenci (relevantní části) skutkového stavu [ať již za situace, kdy skutkový stav nebyl zcela nebo v jeho pro rozhodnutí ve věci podstatné části vůbec zjištěn, anebo za situace, kdy skutkový stav byl vnitřně rozporný (ať již ve vztahu mezi relevantními dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), takže nepředstavoval skutkový podklad, který by mohl být podřazen pod příslušnou právní normu; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 30 Cdo 4464/2014].
9. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
10. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť z odůvodnění (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozsudku – ve vazbě též na převzatá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně – je zcela zřejmý, jak zjištěný skutkový základ věci, rozsah a hodnocení v řízení provedených důkazů, tak i právní posouzení věci.
11. V posuzované věci odvolací soud vycházel také ze skutkového zjištění, že před realizovanými majetkovými převody dotčeného nemovitého majetku katastr nemovitostí obsahoval předmětné zápisy ve formě poznámek (tzv. plomby) k žalobou dotčeným pozemkům, informujících o podaných určovacích žalobách. Tyto údaje byly (objektivně) veřejnosti přístupné.
12. Jestliže za této skutkové situace odvolací soud v předmětném rozsahu (tj. ohledně dovolatelů) dospěl k závěru, že právě již pro existenci těchto poznámek (coby veřejnosti přístupných informací o tom, že uvedené pozemky jsou předmětem soudního sporu o určení právního vztahu k nim) dovolatelé nebyli (nemohli být) v dobré víře, a že již pro absenci dobré víry nelze uzavřít, že byly naplněny podmínky ve smyslu skutkové podstaty nabytí nemovitosti od nevlastníka podle judikatury Ústavního soudu (především jeho nálezu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012), pak stěží lze tomuto právně kvalifikačnímu závěru oponovat, neboť je výrazem logické úvahy, má podklad v obsahu spisu, a naopak není důsledkem interpretačního či aplikačního excesu rozhodujícího soudu při řešení tvrzené konkurence vlastnických práv k témuž nemovitému majetku.
13. Současně lze přisvědčit vyjádření žalobkyně v tom směru, že na řešení právní otázky, zda dobrou víru nabyvatele může vyloučit poznámka v katastru nemovitostí, upomínající na určovací žalobu, o které bylo již pravomocně rozhodnuto tak, že zapsaný stav nebyl nijak dotčen, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
14. Z odůvodnění (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud na podkladě skutkového zjištění o existenci předmětných poznámek v katastru nemovitostí v době realizovaných převodů dotčených pozemků vyloučil existenci dobré víry dovolatelů, a to z hlediska posuzování naplnění znaků z hlediska (specifické) skutkové podstaty nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě dobrověrného jednání nabyvatele, která byla do českého právního řádu zavedena judikaturou Ústavního soudu (především zmíněným nálezem sp. zn. I. ÚS 2219/2012).
15. Odvolací soud přitom důsledně reflektoval judikaturu Ústavního soudu, který mj. např. v usnesení ze dne 30. srpna 2016, sp. zn. IV. ÚS 775/16, vyložil, že k nabytí vlastnického práva od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí může dojít skutečně jen v mimořádných situacích, v nichž dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Je nutné vycházet z premisy, že právní řád v době převodu předmětných nemovitostí nabytí od nevlastníka neumožňoval. Výjimka z tohoto pravidla dovozená Ústavním soudem, znamenající poskytnutí ochrany nabyvateli, který nemovitosti nabyl od nevlastníka (proti původním vlastníkům), je možná výhradně tehdy, pokud nabyvatel objektivně neměl možnost při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že kupuje nemovitosti od osoby, která vlastníkem ve skutečnosti není. Posouzení dobré víry musí být v těchto případech přísné a panují-li o ní důvodné pochybnosti, nelze výjimku z nemožnosti nabýt vlastnické právo od nevlastníka aplikovat.
16. Dovolatelé v podstatě svými dovoláními zpochybňují právně významné (shora již vyložené) skutkové zjištění, z něhož odvolací soud při rozhodování vycházel, přehlížejí (informační) význam právního institutu poznámky v katastru nemovitostí, jak ji naopak v daných skutkových poměrech správně vyložil a do právního posouzení věci promítl odvolací soud v napadeném rozsudku, a na podkladě toho pak předkládají svou skutkovou verzi případu, kterou oproti odvolacímu soudu jinak právně posuzují.
17. V tomto směru ovšem uplatněná dovolací argumentace přípustnost jejich dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
18. Z vyložených důvodů tedy Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání žalovaných proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu pro jeho nepřípustnost odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu