ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.400.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 400/2017-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně H. P. , zastoupené opatrovníkem JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o zaplacení 115 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 2/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2015, č. j. 19 Co 271/2015-329, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále také „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 115 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení o dodatečném povolení stavby vedeném u Městského úřadu v Litovli pod sp. zn. VYS 142/2010.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 65 C 2/2012-280, zamítl žalobu o zaplacení částky 115 000 Kč (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč (výrok II), přiznal opatrovníkovi žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 863 Kč (výrok III), nepřiznal státu náhradu nákladů řízení (výrok IV) a zamítl návrh žalobce, aby se zrušilo ustanovení advokátky JUDr. Jany Kašpárkové opatrovníkem žalobkyně a JUDr. Jana Kašpárková se ustanovila zástupcem žalobkyně dle ustanovení §30 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř. (výrok V).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a výrok II soudu prvního stupně změnil tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I). Odvolací soud také nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ostatní výroky zůstaly odvoláním nenapadeny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle §241b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl pro vady.
Dovolatelce byl usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2015, č. j. 19 Co 372/2014-221, pro řízení před soudem podle §29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník JUDr. Jana Kašpárková, advokátka (především pro zdravotní důvody, pro které by účast žalobkyně na soudních jednáních byla mimořádně obtížná). Žalobkyně podáním ze dne 23. 4. 2015 navrhla zrušení ustanovení JUDr. Jany Kašpárkové opatrovníkem, ale tento návrh byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2015, č. j. 65 C 2/2012-280, zamítnut. Žalobkyně v následně podaném odvolání již zamítnutí návrhu nenapadla.
Dovolatelka přesto, že opatrovnictví nebylo zrušeno, podala dne 24. 9. 2015 sama tzv. blanketní dovolání, které obsahovalo text „Podávám dovolání proti označenému rozsudku v části nároku 100 000 Kč“ a „žádám o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení dle §138 o. s. ř., a o poskytnutí spisu k nahlížení k dožádanému Okresnímu soudu v Opavě“.
Dosavadní opatrovník JUDr. Jana Kašpárková, advokátka, byla nepochybně oprávněna k podání dovolání jménem žalobkyně, případně k doplnění náležitostí dovolání v průběhu trvání lhůty k dovolání podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř., neboť podle §29 odst. 4 věty poslední o. s. ř. , nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení. Dovolatelka přesto požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení dle §138 o. s. ř. O této žádosti bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2016, č. j. 19 Co 232/2016-393, rozhodnuto tak, že žalobkyni se pro dovolací řízení ustanovuje zástupkyně JUDr. Jana Kašpárková. Zástupkyně dovolatelky, po doručení výše uvedeného usnesení, doplnila původní blanketní dovolání žalobkyně a podala jej k soudu prvního stupně dne 14. 11. 2016.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241, se nepřihlíží.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002 , uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2004“), formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř. ). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v §241b odst. 3 o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítne podle §43 odst. 2 o. s. ř. , přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od R 21/2004 liší (co do právní úpravy, z níž vychází, po změnách, k nimž došlo s účinností od 1. 1. 2013) jen potud, že §241b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že §241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o §243c odst. 1 o. s. ř. (a nikoli o §43 odst. 2 o. s. ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolatelka byla řádně zastoupena opatrovníkem JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, již v době lhůty k dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2015, č. j. 19 Co 271/2015–329, tedy v době od 5. 11. 2015 do 5. 1. 2016. Původní tzv. blanketní dovolání žalobkyně však nebylo oprávněným opatrovníkem v uvedené lhůtě náležitě doplněno (§241a odst. 2 o. s. ř.), a tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nic na tom nemění ani podaná žádost dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, ani následné rozhodnutí odvolacího soudu, k jehož vydání tak jako tak došlo až po marném uplynutí lhůty k podání a doplnění dovolání. Vzhledem k tomu, že v době podání dovolání i po celou lhůtu k jeho podání a doplnění byla u žalobkyně splněna podmínka podle §241 o. s. ř., nebylo třeba postupem podle §241b odst. 2 o. s. ř. vyzývat žalobkyni k jejímu splnění a nedošlo ani k posunutí počátku jejího běhu podle §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., a to ani v důsledku podání žádosti o ustanovení zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu