ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4064.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4064/2017-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 198/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 15 Co 128/2017-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2016, č. j. 20 C 198/2015-32, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 22. 6. 2016 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, podanému proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2016, č. j. 15 Co 227/2016-20, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce.
Odvolací soud se plně ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, když tento zhodnotil, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou v případě žalobce naplněny. S ohledem na desítky žalob, které žalobce podává, a s tím související žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, se odvolací soud již opakovaně zabýval majetkovými poměry žalobce a předpoklady pro ustanovení zástupce, z čehož je mu známo, že majetkové poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Vycházel přitom zejména z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 BSPH 1086/2015, z něhož vyplývá, že žalobce se stal vlastníkem jak peněžitých prostředků, tak i značně hodnotného movitého a nemovitého majetku, když nabyl dědictví po matce a získal finanční prostředky na základě soudního řízení, které vedl proti státu. Uvedené podle odvolacího soudu odůvodňuje závěr, že majetkové poměry žalobce jsou oproti běžné populaci v České republice nadstandardní a předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení nejsou naplněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 25. 4. 2017 dovolání (č. l. 47), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 19. 6. 2017, č. j. 20 C 198/2015-52, které bylo žalobci řádně doručeno dne 4. 7. 2017, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 15 Co 128/2017-43, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 10 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu však žalobce nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud poukázal na skutečnost, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2016, č. j. 15 Co 227/2016-20, bylo odvolání žalobce podle §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. odmítnuto pro vady. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání (č. l. 26), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a podáním učiněným dne 22. 6. 2016 požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O žádosti žalobce bylo rozhodnuto soudy obou stupňů tak, jak je shora uvedeno. Usnesení odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, napadl žalobce dovoláním (č. l. 47), které je předmětem tohoto řízení.
V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když žalobce uplatňuje dovoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2016, č. j. 15 Co 227/2016-20, právo zřejmě bezúspěšně (srov. §30 odst. 1 ve spojení s §138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě se žalobce domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání. Z právní úpravy přitom vyplývá, že dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], což je mimo jiné případ pravomocného usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Je tedy zřejmé, že dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu není objektivně přípustné.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce sám neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSČR 9/2015).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017)
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 7. února 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu