ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4380.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4380/2017-177
sp. zn. 30 Cdo 558/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce B. V. , proti žalované Městské nemocnici Čáslav, s. r. o., IČO: 49550322, se sídlem v Čáslavi, Jeníkovská 348/17, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 21/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 Co 231/2015-158, a o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č. j. 3 Co 102/2016-170, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 Co 231/2015-158, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č. j. 3 Co 102/2016-170, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 11. 2015, č. j. 37 C 21/2015-143, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, to vše pro řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 Co 231/2015-158, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobcovy majetkové poměry (jak jsou tyto v usnesení soudu prvního stupně popsány) neodůvodňují osvobození od soudních poplatků potažmo ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 37 C 21/2015-164, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, to vše pro dovolací řízení. Shledal, že již v minulém svém rozhodnutí vyslovil, že nejsou u žalobce splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků s ohledem na jeho majetkové poměry, přičemž v další žádosti nejsou žádné (nové) skutečnosti týkající se žalobcových poměrů uvedeny.
Odvolací soud usnesením ze dne 19. 6. 2017, č. j. 3 Co 102/2016-170, naposledy zmíněné usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž naznal, že žalobcovy majetkové poměry byly v průběhu řízení již opakovaně hodnoceny, přičemž nové okolnosti nebyly žalobcem poté tvrzeny v žádném ze vznesených opravných prostředků.
Také proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud považuje za správný názor odvolacího soudu (respektive soudu prvního stupně), že žalobcovy majetkové poměry, jak je tyto soudy zjistily, osvobození od soudních poplatků potažmo ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci neodůvodňují. Dlužno pak dodat, že Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně značné množství nedůvodných žalob, že v nepřeberných případech uplatňuje bezúspěšně své domnělé nároky jak hmotného, tak procesního charakteru, že jeho dlouhodobé konání lze označit za sudičské. Tato skutečnost svědčí o tom, že svá práva uplatňuje svévolně a že též z toho důvodu mu osvobození od soudních poplatků potažmo ustanovení zástupce nepřísluší.
Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2017, č. j. 3 Co 102/2016-170, zastavil. Žalobce byl již mnohokrát (ve stovkách případů) a marně poučován o tom, že k řádnému podání dovolání je nezbytné zastoupení advokátem a že absence takového zastoupení ústí v zastavení řízení. Proto Nejvyšší soud pokládá za nevýznamné, že žalobce již nebyl soudem prvního stupně vyzýván ke zvolení zástupce z řad advokátů v řízení o předmětném dovolání.
Jestliže bylo zastaveno Nejvyšším soudem řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu naposledy zmíněnému, pak je nutno zastavit též řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 Co 231/2015-158, a to rovněž dle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. Žalobcova žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla shledána nedůvodnou jak soudy prvého a druhé stupně, tak též soudem dovolacím, jak shora vysvětleno.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 15. února 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu