ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4904.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4904/2017-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobců a) M. S. a b) M. S. , obou zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 20/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2017, č. j. 53 Co 41/2017-331, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2016, č. j. 18 C 20/2016–233, výrokem I. konstatoval, že postupem v řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 70/2011 došlo k porušení práva žalobců na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, výrokem II. zamítl žalobu, že žalovaná je povinna každému z žalobců zaplatit částku 45.000,- Kč s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. června 2017, č. j. 53 Co 41/2017-331, výrokem I. podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., výrokem II. ho změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v rozsahu výroku I. podali žalobci dne 12. července 2017 dovolání. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. vázán rozsahem dovolacího návrhu, a ve smyslu §242 odst. 3 uplatněným dovolacím důvodem.
Dovolání žalobců není přípustné.
K podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 158, ročník 2004). Takovými osobami však ve vztahu k části výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně, konstatující porušení práva žalobců na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, nejsou žalobci, neboť jim tím nebyla způsobena žádná újma. Proto je jejich dovolání v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné.
Dovolání proti části výroku I. potvrzující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně je nepřípustné objektivně vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Napadeným výrokem totiž bylo rozhodnuto o potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se každý z žalobců domáhal zaplacení 45.000,- Kč s příslušenstvím (k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží), tedy částky nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu