ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5414.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5414/2017-327
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 335 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 305/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 330/2017-316, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. 15 C 305/2011-310, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že je mu z jeho činnosti situace žalobce známa, proto v souladu s §121 občanského soudního řádu na základě jemu známých skutečností, zejména z řízení vedených u něj pod sp. zn. 31 C 92/2015, 42 C 92/2015, 12 C 297/2014, 14 C 454/2014 a 14 C 429/2014, posoudil i předmětnou žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Shledal, že důvod pro neustanovení zástupce žalobci spočívá v tom, že žalobce vlastní několik nemovitostí na území České republiky, ač tuto skutečnost ve svém prohlášení záměrně neuvedl. Jde-li o nemovitosti zapsané na LV v k. ú. Č., zde má žalobce hlášen svůj trvalý pobyt a zřejmě zde uspokojuje svou bytovou potřebu. U ostatních nemovitostí není zřejmé, jakým způsobem je žalobce využívá a jaký má z jejich vlastnictví užitek. Pokud nemovitosti nijak nevyužívá, ani je nepronajímá či z nich nemá žádný majetkový prospěch, pak tuto skutečnost nelze přičíst k tíži státu a nelze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků z důvodu jeho nepříznivé finanční situace. Rovněž je soudu známo, že žalobce nabyl v dědickém řízení po své matce pozůstalost v hodnotě 2 153 550 Kč a v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 16/2011 mu byla přiznána částka ve výši 250 000 Kč. Žalobce je dále poživatelem dávky v hmotné nouzi, na kterou žalobce odkazuje v příloze, avšak žádnou přílohu soudu nedodal. Soudu prvního stupně není zřejmé, z jakého důvodu není žalobce výdělečně činným, případně z jakého důvodu nevznikl žalobci nárok na dávku starobního důchodu, ani z čeho financuje náklady na své živobytí, jestliže z příjmů neuvádí ničeho, pouze výdaje na dluhy ve výši 200 Kč za měsíc. S ohledem na uvedené, soud prvního stupně neshledal existenci takových majetkových poměrů, které by odůvodňovaly osvobození žalobce od soudních poplatků, soud se však zabýval i druhou podmínkou pro osvobození od soudních poplatků, a to, zda se v daném případě nejedná o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Soud prvního stupně uvedl, že je mu z jeho činnosti známo, že žalobce podává množství žalob a jiných podání, když žalobce vystupuje či vystupoval jako žalobce nebo stěžovatel přibližně ve 400 věcech vedených u soudu prvního stupně, ve kterých žalobce až na naprosté výjimky není úspěšný. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, v nichž Ústavní soud deklaroval, že počínání žalobce při uplatňování práv před soudy lze pokládat za obstrukční a sudičské a také příčící se dobrým mravům, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce svým přístupem k soudu uplatňuje své právo svévolně. Žalobce tudíž podle soudu prvního stupně nesplnil žádnou z podmínek nezbytných k tomu, aby mohlo být kladně rozhodnuto o jeho žádosti, neboť nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tím pro ustanovení právního zástupce.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 330/2017-316, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uvedl, že i jemu je z úřední činnosti známo, že žalobce v uplynulých minimálně třech desetiletích podal proti státu stovky vesměs neúspěšných žalob. Dané řízení se přitom nijak nevymyká, žalobce opět vůči státu uplatňuje nároky, které odvíjí od – dle jeho mínění – chybného posudku o jeho zdravotním stavu z roku 1983. Dále žaloba obsahuje obecné námitky o tom, jak jej stát poškodil. Postup žalobce pak odvolací soud zhodnotil jako nepochybně litigózní, tedy svévolný, a již z tohoto důvodu žalobce nesplňuje podmínky §138 občanského soudního řádu pro osvobození od soudního poplatku, a tedy ani podmínky, aby mu byl za užití §30 občanského soudního řádu ustanoven zástupce pro řízení, když takového zástupce lze ustanovit pouze osobě, která podmínky pro osvobození od soudních poplatků splňuje. K tomuto základnímu důvodu odvolací soud dodal, že je mu též z úřední činnosti známo, že žalobce byl úspěšný ve sporu o náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou a průtahy v řízení, byla mu tak přiznána soudem prvního stupně uvedená částka, což je dalším důvodem, aby mu zástupce v řízení nebyl ustanoven.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 9. 2017, č. j. 15 C 305/2011-318, které bylo žalobci řádně doručeno dne 15. 9. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 330/2017-316, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 60 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním ze dne 17. 9. 2017 (č. l. 319), v němž opět požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 22. 9. 2017 (č. l. 320) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť zjištěné majetkové poměry žalobce nesvědčí pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. Pro osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 68 žalobcových dovolání), aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 69/2017.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSČR 9/2015).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu