ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5657.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5657/2016-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) J. Č. , a b) V. Č. , zastoupených JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 92/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 18 Co 193/2016-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, č. j. 18 C 92/2015-33, konstatoval, že postupem Obecního úřadu ve Všerubech v řízení o odstranění stavby z pozemku v k. ú. H. u Z. bylo porušeno právo žalobců na spravedlivý proces (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 72 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále přiznal žalobcům náhradu nákladů ve výši 20 182,80 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. 18 Co 193/2016-58, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části výroku změnil tak, že se žaloba zamítá, a dále žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 500 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud založil svůj zamítavý rozsudek na závěru o neexistenci újmy na straně žalobců, a to ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že žalobci nebyli osobami oprávněnými domáhat se výkonu rozhodnutí o odstranění stavby. Zadruhé proto, že žalobcům zůstala zachována možnost domáhat se ochrany jejich práv cestou civilní žaloby.
Proti na druhém místě uvedenému závěru však žalobci v dovolání nebrojí. Vyřešení žalobci předložené otázky [tj. zda jsou legitimováni k nároku na náhradu nemajetkové újmy vůči žalované za situace, kdy k jejich návrhu bylo zahájeno správní řízení o odstranění nepovolených staveb z jejich pozemku, došlo k vydání pravomocného rozhodnutí, avšak díky (správně „kvůli“ – pozn. Nejvyššího soudu) nečinnosti správního orgánu, který jej (správně „je“ – pozn. Nejvyššího soudu) vydal, nebylo vykonáno s tím, že již ani vykonáno být nemůže], byť by ji dovolací soud posoudil odlišně od soudu odvolacího, se nemůže projevit v poměrech žalobců, když druhý důvod zamítnutí žaloby zůstal dovoláním nenapaden, což činí dovolání žalobců ve smyslu §237 o. s. ř. nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 7. února 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu