ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5933.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5933/2017-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o 751 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 119/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 13 Co 199/2017 - 178, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 2017, č. j. 27 C 119/2012-170, o přerušení řízení podle §235b odst. 3 o. s. ř. do pravomocného skončení dovolacího řízení vedeného o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2017, č. j. 13 Co 84/2017 – 163. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a ani po výzvě soudu prvního stupně obsažené v usnesení ze dne 7. 9. 2017, č. j. 27 C 119/2012 - 186, tento nedostatek neodstranil. O opětovné žádosti žalobce o ustanovení zástupce již soud nerozhodoval, neboť o shodné žádosti bylo v tomto řízení již dvakrát pravomocně rozhodnuto (č. l. 83 a 46 ve spojení s č. l. 94) a žalobce ve svých podáních netvrdí ani neprokazuje žádnou změnu poměrů.
V zájmu zajištění ochrany procesní práv žalobce Nejvyšší soud přezkoumal podání žalobce ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, a došel k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné předpoklady pro ustanovení zástupce podle §§30 a 138 o. s. ř., neboť jeho majetkové poměry a skutečnost, že se v tomto případě jedná o zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, nedávají podklad pro využití výjimečného institutu, jakým je ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků. Zástupce proto žalobci neustanovil.
Pokud žalobce „vznesl požadavek dle §243 o. s. ř. na odkladný účinek“, nebylo nutno o této žádosti rozhodovat samostatným rozhodnutím s ohledem na její bezpředmětnost, neboť (zejména) podle dovoláním napadeného rozhodnutí není možno nařídit výkon rozhodnutí (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
Jelikož žalobce nesplnil podmínky §241 o. s. ř., Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu