ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.6072.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 6072/2017-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) L. R., a b) T. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o omluvu, náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 139/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 28 Co 387, 388/2017-162, takto:
Dovolání proti výrokům I a II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 28 Co 387, 388/2017-162, se odmítají .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 4. 2017, č. j. 28 Co 98/2017-120, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2017, č. j. 11 C 139/2016-104, kterým soud nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků (výrok I) a neustanovil jim zástupce z řad advokátů pro celé řízení (výrok II). Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání ze dne 12. 8. 2017 (č. l. 136), které soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. 11 C 139/2016-138, odmítl pro opožděnost. Odvolací soud v napadeném usnesení výrokem I potvrdil jednak usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 11 C 139/2016-138, a taktéž výrokem II potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 11 C 139/2016-139, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobců ze dne 12. 8. 2017 (č. l. 136) na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 28 Co 387, 388/2017-162) podali žalobci dovolání (na č. l. 168), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyli zastoupeni advokátem a ani nedoložili, že mají sami odpovídající právnické vzdělání. Žalobci současně s podáním dovolání požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i), j) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
V předmětné věci proto dovolání směřující proti výroku II napadeného usnesení odvolacího soudu potvrzujícího usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 11 C 139/2016-139, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, není přípustné.
Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním žalobců proti výroku I napadeného usnesení odvolacího soudu potvrzujícího usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 11 C 139/2016-138, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobců ze dne 12. 8. 2017 pro opožděnost.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že smyslem změn §229 odst. 4 o. s. ř. ve vazbě na změny občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. 1. 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., konkrétně §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepochybně bylo, aby (mimo jiné) pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opravného prostředku (výslovně označeného jako odvolání nebo dovolání) pro opožděnost, nebylo přezkoumáváno (jen) Nejvyšším soudem na základě dovolání, nýbrž soudem určeným podle §235a odst. 1 o. s. ř. na základě žaloby pro zmatečnost (s tím, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zmatečnostní žalobě bude přípustné odvolání a proti rozhodnutí odvolacího soudu bude přípustné – za podmínek určených §237 o. s. ř. – dovolání), podrobněji srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2744/2013.
Jelikož přípustnost dovolání nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4042/2014, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobců proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 6. března 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu